Pro úředníka Organizace spojených národů je diskuse o reformě mezinárodní soustavy v zásadě totéž jako pro Angličana rozhovor o počasí: jde o jádro každodenní konverzace, ale vždy se zdá, že skutečná změna je za horizontem. Ve středu se v New Yorku shromáždí 166 hlav států a vlád na summitu, o němž doufáme, že posune reformní proces o významný krok vpřed.

Velvyslanci teď v New Yorku pracují dnem i nocí na tom, aby vycizelovali podrobnosti současných reformních návrhů. Avšak ať už se jim zdaří dohodnout se na čemkoli, coby dlouholetý úředník OSN si uvědomuji, jak velmi se již OSN změnila od doby, kdy jsem před 27 lety nastoupil.

Kdybych svým nadřízeným tehdy pověděl, že OSN jednou bude dozírat na volby ve svrchovaných státech, ba dokonce je pořádat, že bude provádět dotěrné inspekce zaměřené na zbraně hromadného ničení, uvalovat komplexní sankce na celý dovozní a vývozní obchod členského státu nebo zřizovat mezinárodní trestní tribunály a nutit vlády k vydávání jejich občanů, kteří jsou pak souzeni cizinci podle mezinárodního práva, byli by mi řekli, že vůbec nerozumím podstatě OSN.

Přesto OSN vykonala v uplynulých dvou desetiletích toto všechno a mnoho dalšího. Spravovala území, prováděla obrovské vícerozměrné mírové operace s téměř 80 tisíci vojáků v terénu a rozmísťovala lidskoprávní pozorovatele, kteří podávali zprávy o chování suverénních států. Krátce, OSN byla velice přizpůsobivou institucí, která se v reakci na měnící se dobu vyvíjela.

Původ dnešních naléhavých reformních požadavků lze vysledovat u mezinárodních sporů nad iráckou válkou. V létě roku 2003 odhalil průzkum veřejného mínění prováděný Pew Organization ve dvaceti zemích, že postavení OSN bylo pošramoceno ve všech z nich. Reputace OSN utrpěla v USA proto, že organizace nepodpořila Bushovu administrativu ohledně války – a v ostatních 19 zemích proto, že nedokázala válce zabránit. Dostali jsme ránu z obou stran debaty a zklamali jsme očekávání obou táborů. Některé známé a dosti mocné osobnosti začaly hovořit o bezvýznamnosti OSN.

Právě na vrcholu této nebývale intenzivní prověrky se generální tajemník Kofi Annan chopil příležitosti. V projevu dějinného významu před Valným shromážděním řekl, že můžeme buď pokračovat ve vyjetých kolejích, které snad vedou ke katastrofě, nebo přezkoumat celkovou architekturu mezinárodní soustavy po roce 1945 a vybudovat efektivnější strukturu světové správy.

Annan jmenoval výbor na vysoké úrovni složený z význačných osobností, který se zabýval otázkami míru a bezpečí, zatímco paralelní skupina ekonomů vedená Jeffrey Sachsem studovala, co je zapotřebí ke splnění rozvojových závazků, jež přijali světoví lídři na Summitu milénia v roce 2000. V březnu Annan sloučil jejich klíčová doporučení ve zprávě nazvané Ve větší svobodě.

Titul pochází z preambule Charty OSN, která hovoří o úsilí „podporovat sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň ve větší svobodě“. Touto skvostnou formulací zakladatelé OSN chtěli říct, že lidská práva, rozvoj a bezpečnost na sobě vzájemně závisí.

Samozřejmě, OSN často nenaplňuje své vznešené aspirace, neboť odráží skutečnost světové politiky, třebaže se ji snaží přesahovat. V tom nejlepším i v tom nejhorším je OSN zrcadlem našeho světa: odráží naše rozdíly i sbližování, naděje a aspirace i meze a nezdary.

Záležitost politické svobody se ovšem hýbe kupředu. Když jsem do OSN nastoupil, bylo téměř nemyslitelné, aby se organizace přikláněla na tu či onu stranu mezi demokracií a diktaturou nebo aby se snažila vměšovat do vnitřních záležitostí svých členů. Všeobecná shoda neexistovala ani ohledně významu lidských práv, přičemž některé státy je považovaly za nástroj neoimperialismu Západu.

Dnes naproti tomu OSN dělá víc než kterákoli jiná jednotlivá organizace pro podporu a posilování demokratických institucí a postupů po celém světě. Jen za poslední rok uspořádala nebo pomáhala uspořádat volby ve více než 20 zemích, často v rozhodujících okamžicích jejich dějin – mimo jiné v Afghánistánu, Palestině, Iráku a Burundi. OSN zřizuje Fond demokracie, aby navýšila pomoc pro budování demokracie, a navrhli jsme založení Výboru pro budování míru na pomoc zemím, jež přecházejí od války k trvalému míru. Annan také naléhá na vytvoření účinnějšího a věrohodnějšího mezinárodního aparátu na obranu lidských práv.

Čelíme novým výzvám doby, ale nezapomeňme proto na výzvy staré, zejména na přetrvávající hrůzu zaostalosti. Kombinace chudoby, sucha, hladomoru a HIV/AIDS v subsaharské Africe ohrožuje víc lidských životů, než kolik kdy ohrožovaly terorismus nebo cunami. Summit musí opětovně potvrdit Rozvojové cíle tisíciletí a znovu svět zavázat ke splnění těchto cílů do roku 2015. Nemáme se už na co vymlouvat a nechávat hodně přes miliardu lidí v děsivé bídě.

Jak se vyjádřil Mahátma Gándhí: „To ty musíš být změnou, jíž se chceš ve světě nadít.“ OSN není žádnou výjimkou. Chceme-li změnit svět, musíme se také změnit. OSN může být mnohem účinnějším nástrojem, pokud její členské státy budou lépe organizované ve Valném shromáždění a v Radě bezpečnosti a pokud my v Sekretariátu budeme dostávat jasnější pokyny – společně s flexibilitou potřebnou k jejich splnění – a pak budeme voláni k zodpovědnosti.

Summit tohoto týdne bude největším jednotlivým setkáním světových předáků v lidských dějinách. Jestliže světoví lídři dostojí svým zodpovědnostem, znovuzrození a obroda OSN budou nablízku. S jejím obrozením se obrodí i naše naděje na spravedlivější a bezpečnější svět.

Copyright: Project Syndicate, 2005.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč