DILLÍ – Které mezinárodní sdružení spojuje 18 států ležících ve třech světadílech tisíce kilometrů od sebe, jejichž jediným pojítkem je společná vodní plocha?

Tato kvízová otázka pravděpodobně zaskočí i nejoddanějšího fanouška globální politiky. Je to Sdružení pobřežních států Indického oceánu pro regionální spolupráci, které se skrývá pod těžkopádnou zkratkou IOR-ARC a je pravděpodobně nejvýjimečnějším mezinárodním uskupením, o jakém jste nikdy neslyšeli.

Sdružení se podařilo spojit Austrálii s Íránem, Singapur s Indií, Madagaskar se Spojenými arabskými emiráty a desítku dalších velkých i malých států – společným jmenovatelem těchto jinak nepravděpodobných partnerů je fakt, že jejich břehy omývá Indický oceán. Právě jsem se (jako nový indický státní ministr pro vnější záležitosti) vrátil z ministerské schůzky sdružení, která se konala v jemenském San’á. Ačkoliv jsem si během třicetileté kariéry v Organizaci spojených národů zvykl na přehršle nejrůznějších mezinárodních organizací, z potenciálu IOR-ARC jsem opravdu nadšený.

Regionální sdružení bývají založena na řadě různých bází: geografické jako v případě Africké unie, geopolitické jako v případě Organizace amerických států, hospodářské a obchodní jako v případě ASEANu či Mercosuru nebo bezpečnostní jako v případě NATO. Existují i multikontinentální organizace, jako jsou IBSA sdružující Indii, Brazílii a Jihoafrickou republiku nebo známější G-8.

Dokonce i banka Goldman Sachs může tvrdit, že „vynalezla“ mezivládní orgán, neboť koncept „BRIC“, s níž tato wallstreetská finanční společnost přišla, dostal minulý měsíc institucionální rámec na schůzce šéfů vlád Brazílie, Ruska, Indie a Číny v Jekatěrinburgu. Lze však s klidným srdcem prohlásit, že v análech globální diplomacie neexistuje nic, co by se podobalo IOR-ARC.

Za prvé žádný jiný oceán na zeměkouli neomývá současně Asii, Afriku a Oceánii (a mohl by zahrnovat i Evropu, protože francouzský zámořský departement Réunion ležící v Indickém oceánu propůjčuje Francii status pozorovatele v IOR-ARC a francouzské ministerstvo zahraničí zvažuje žádost o plné členství).

Za druhé má každá ze „střetávajících se civilizací“ podle Samuela Huntingtona v členské základně svého zástupce, takže se maximálně široké spektrum světonázorů ocitá pod minimálně širokou společnou střechou (pouhých 18 zemí). Když jedná IOR-ARC, otevírají se nové příležitosti mezi zeměmi rozdělenými vzdáleností i politikou. Malajsijci se baví s Mauritánci, Arabové s Australany, Jihoafričané s Jemenci a Íránci s Indonésany. Indický oceán slouží jako moře, které je rozděluje, a zároveň jako most, který je spojuje.

Potenciál této organizace je obrovský. Nabízí se řada příležitostí učit se jeden od druhého, vyměňovat si zkušenosti a spojovat prostředky v takových otázkách, jako jsou rybolov na otevřeném moři, námořní doprava a pirátství (v Adenském zálivu, v somálských příbřežních vodách, ale i v Malackém průlivu).

IOR-ARC se však nemusí omezovat na vodu: členy tohoto sdružení jsou celé země, nejen jejich pobřeží. Na jednacím stole tedy leží všechno možné od rozvoje cestovního ruchu v 18 zemích až po přenos vědy a techniky. Chudší rozvojové země mají nové partnery, kteří jim poskytují školné pro mládež a školicí kurzy pro státní úředníky. Hovoří se již také o nových projektech při budování kapacit, zemědělství a podpoře kulturní spolupráce.

To ještě neznamená, že IOR-ARC naplnila během desetileté existence svůj potenciál. U geniálních nápadů se často stává, že tvůrčí jiskra udusí při procesu stvoření sama sebe, a tak i IOR-ARC přešlapuje na místě a zatím neučinila dost pro to, aby překročila fázi deklarací, která provází většinu nových iniciativ. Organizace je tak štíhlá, že to hraničí s vyzáblostí – v jejím sekretariátu na Mauriciu pracuje pouhých šest zaměstnanců (včetně zahradníka!). Schéma rozdělení práce do Akademické skupiny, Podnikatelského fóra a Pracovní skupiny pro obchod a investice zatím nepřineslo zastřešujícímu orgánu potřebnou koncentraci nebo tah na branku.

Těmto dětským nemocem se však nevyhne žádné nové uskupení a semena budoucí spolupráce již začínají klíčit. Zajištění úspěchu organizace sdružující velké a malé země, ostrovní a kontinentální státy, islámské republiky, monarchie i liberální demokracie a lidi všech ras představuje výzvu a současně příležitost.

Tato rozmanitost zájmů a kapacit může rozsáhlou spolupráci snadno brzdit, ale také ji může učinit plodnější. U nás v Indii spatřujeme v této rozmanitosti nesmírné příležitosti a v San’á jsme se zavázali, že do této napůl spící organizace vlijeme novou energii a oživíme ji. Bratrství lidí je otřepané klišé, ale sousedství oceánu představuje svěží novou myšlenku. Najde-li 18 přímořských států společnou půdu pod nohama v rozbouřených vodách mocného oceánu, bude z toho mít prospěch celý svět.

Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.