NEW HAVEN – Pochybovači o Číně jsou opět v plné síle. Zdá se, že se šikují ve vlnách – vždy po několika letech. Jak však plynou roky, Čína negativisty odráží, drží kurs a dál zachovává nejohromnější rozvojový zázrak moderních dob. A bude tomu tak zřejmě i nadále.

Dnešní horečnatá nervozita pramení ze souběhu obav – zejména ohledně inflace, přílišných investic, prudce rostoucích mezd a špatných bankovních úvěrů. Přední akademici varují, že by se Čína mohla stát obětí obávané „středněpříjmové pasti“, která už vykolejila nejeden rozvojový stát.

Mnohé z výše uvedených obav mají pravdivé jádro, zejména co se týče současného inflačního problému. Vycházejí ale velkou měrou z nepatřičného zevšeobecňování. Tady je deset důvodů, proč čínskou ekonomiku není vhodné diagnostikovat vyvozováním závěrů ze zkušeností jiných zemí:

Strategie. Už od roku 1953 Čína své makroekonomické záměry formuje v rámci pětiletých plánů, s jasně definovanými cíli a politickými iniciativami nastavenými tak, aby těchto cílů dosahovaly. Nedávno uzákoněná 12. pětiletka by se dost dobře mohla stát strategickým bodem obratu a zahájit přechod od nesmírně úspěšného producentského modelu posledních 30 let ke vzkvétající spotřebitelské společnosti.

Zacílení. Čínské vedení, otřesené vzpomínkami na rozvrat, posílenými ještě Kulturní revolucí 70. let, klade největší důraz na stabilitu. Toto zacílení Číně mimořádně prospělo jako prevence kolaterálních škod v důsledku krize let 2008-2009. Neméně významnou úlohu zajisté sehraje i jako motivace k boji proti inflaci, bublinám aktiv a upadající kvalitě půjček.

Prostředky k plnění. Čínské odhodlání zachovat si stabilitu není bezzubé. Víc než 30 let reforem rozvázalo ruce její hospodářské dynamice. Klíčové byly reformy podniků a finančního trhu a řada dalších reforem je na cestě. Čína navíc ukázala, že umí čerpat ponaučení z dřívějších krizí a že v případě potřeby mění směr.

Úspory. Číně je ku prospěchu i míra úspor domácností přesahující 50 %. Finančně zajistila investiční nároky hospodářského rozvoje a posílila tlumivou vrstvu devizových rezerv, které Čínu chrání před externími šoky. Teď je Čína připravena část přebytečných úspor absorbovat s cílem podpořit posun k interní poptávce.

Migrace z venkova do měst. Za posledních 30 let se podíl obyvatel měst v čínské populaci rozrostl z 20 % na 46 %. Podle odhadů OECD by se z venkova do čínských měst v příštích 20 letech mělo přestěhovat dalších 316 milionů lidí. Taková bezprecedentní vlna urbanizace zajišťuje pevnou oporu pro investice do infrastruktury a komerční i rezidenční stavební činnost. Obavy z přehnaných investic a „měst duchů“ se fixují na stranu nabídky, aniž by přikládaly patřičnou váhu bující poptávce.

Sklizeň na dosah – spotřeba. Soukromá spotřeba tvoří jen asi 37 % čínského HDP – což je nejmenší podíl ze všech předních ekonomik. Díky zaměření na tvorbu pracovních míst, zvyšování mezd a záchrannou sociální síť by 12. pětiletka mohla vyvolat výrazné zvýšení kupní síly, již spotřebitelé využívají dle volného uvážení. To by do roku 2015 mohlo vyústit ve zvýšení podílu čínské spotřeby až o pět procentních bodů.

Sklizeň na dosah – služby. Služby tvoří jen 43 % čínského HDP, oproti globálním normálům výrazně méně. Služby jsou významnou součástí čínské strategie na podporu spotřeby – zejména rozsáhlá transakčně založená odvětví jako distribuce (velkoobchodní i maloobchodní), vnitrostátní přeprava, logistika řetězce nabídky a pohostinství a volnočasové aktivity. Během příštích pěti let by podíl služeb na čínském HDP mohl překonat čtyřprocentní zvýšení, které je aktuálním cílem. Jedná se o recept na růst, který je náročný na pracovní síly, efektivně využívá prostředků a je šetrný k životnímu prostředí – tedy přesně to, co Čína v další fázi svého rozvoje potřebuje.

Přímé zahraniční investice. Moderní Čína je už dlouho magnetem pro globální nadnárodní korporace poohlížející se jak po efektivitě, tak po průniku na nejlidnatější trh světa. Takové investice Číně zajišťují přístup k moderním technologiím a manažerským systémům – což působí jako katalyzátor hospodářského rozvoje. Z nadcházející prospotřební úpravy čínské rovnováhy plyne potenciální posun PZI od výroby ke službám, což by mohlo dále popohnat růst.

Vzdělání. Čína udělala obrovské pokroky v budování lidského kapitálu. Míra gramotností dospělých dnes dosahuje téměř 95 % a podíl zapsaných na střední školy dosáhl 80 %. Patnáctiletí studenti ze Šanghaje nedávno obsadili první příčku celosvětového žebříčku v matematice a čtení podle standardizovaných měřítek PISA. Čínské univerzity v současnosti absolvuje přes 1,5 milionu inženýrů a vědců ročně. Země je zřetelně na cestě ke znalostní ekonomice.

Inovace. V roce 2009 bylo v Číně podáno 280 tisíc žádostí o vnitrostátní patent, což zemi řadí na třetí místo celosvětově, hned za Japonsko a Spojené státy. Co se týče žádostí o mezinárodní patenty, Čína je čtvrtá a šplhá výš. Zároveň si Čína dala za cíl dosáhnout do roku 2015 podílu výzkumu a vývoje na HDP ve výši 2,2 % – dvojnásobného oproti stavu v roce 2002. To zapadá do nového zaměření 12. pětiletky na „strategické nastupující branže“ opřené o inovace – energetické úspory, informační technologie nové generace, biotechnologie, výrobu špičkových zařízení, obnovitelné energie, alternativní materiály a automobily na alternativní paliva. V současnosti těchto sedm odvětví tvoří 3 % čínského HDP; cílem vlády je do roku 2020 dosáhnout 15% podílu, tedy výrazného posunu nahoru v hodnotovém řetězci.

Historik z Yaleovy univerzity Jonathan Spence už dlouho upozorňuje, že Západ má sklon pohlížet na Čínu stejnou optikou jako na sebe. Dnešní podomácku vařená produkce pochybovačů o Číně je toho vzorovým příkladem. Ano, podle našich měřítek jsou čínské nevyváženosti nestabilní a neudržitelné. Ostatně čínský premiér Wen Ťia-pao veřejně vystoupil s podobnou kritikou.

Právě tím se ale Čína tak odlišuje. Tyto obavy skutečně bere vážně. Čína na rozdíl od Západu, kde se samotný pojem strategie stal oxymórem, přijala transformační rámec zaměřený na řešení slabin své udržitelnosti. Čína, na rozdíl od Západu, vězícího v bažině dysfunkčních politik, má navíc jak odhodlání, tak prostředky k realizaci své strategie. Dnes není vhodná chvíle k sázkám na neúspěch Číny.