BERKELEY – Ve Spojených státech trčíme vprostřed 10% nezaměstnanosti. V některých zemích fiskální politiku ochromují legitimní obavy, že další deficitní výdaje vyvolají krizi státního dluhu. V mnoha jiných zemích ji ochromují nejasnosti při rozlišování mezi krátkodobými cyklickými a dlouhodobými strukturálními schodky.

Politiku přístupu k bankám zároveň paralyzuje populistická reakce namířená proti dalším sanacím a měnovou politiku zase zvláštní uvažování centrálních bankéřů, kteří se obávají inflace, přestože růst mezd nadále klesá. Jak o jejich předchůdcích z doby Velké hospodářské krize prohlásil R. G. Hawtrey, „volají ‚Hoří! Hoří!‘ za Noemovy potopy“.

Je na čase se uklidnit. A uklidníme se nejlépe tím, že pohlédneme na vzdálenější horizonty.

Půjde-li vše dobře během příštího pokolení v Číně a Indii – a nezvrtne-li se nic katastrofálním způsobem v bohatém, postindustriálním, severoatlantickém jádru globální ekonomiky – příští generace se dopracuje ke skutečnému milníku. Vůbec poprvé bude mít víc než polovina světa tolik potravin, aby nehladověla, takové přístřeší, aby nemokla, takové ošacení, aby netrpěla chladem a dostatek lékařské péče, takže se nebude muset obávat, že oni a většina jejich dětí zemřou vinou mikroparazitů předčasně.

Velkým problémem pro většinu lidstva bude najít si dostatek abstraktních hlavolamů a rozptýlení v práci i ve volném čase, aby se vyhnuli nudě, a získat si relativně dobré postavení, aby nebledli závistí před lidmi kolem sebe. A samozřejmě že se budou muset zbavit násilníků, kteří kdysi mívali kyje a oštěpy, ale teď budou mít řízené střely a vodíkové pumy – znamená to zbavit se mikroparazitů, kteří nakazili lidstvo už v době, kdy si první zemědělci uvědomili, že s úrodou se rozplývá možnost vzít nohy na ramena a utéct do lesa.

Jak k tomuto zázraku došlo?

Podle některých šlo o vystřízlivění světa: posun od pohledu na svět ukotveného v modlitbě a obětinách duchům k světonázoru, který se opíral o racionální ovlivňování a řízení přírody a společnosti. Jenže starověcí Řekové měli přírodní filozofii a Římané věřili, že je správné zjišťovat, co funguje, a pak toho využívat. A přece jediné, co vytvořili, byla řada architektonických a infrastrukturních skvostů a systém vojenského výcviku, díky němuž se jejich společnost rozšířila za hranice Středomoří.

Někteří lidé říkají, že zázrak vzešel ze zemědělské revoluce, která osvobodila velkou část pracovních sil od pěstování potravin a umožnila jí věnovat se výrobě. Čína v jedenáctém století ale zažila větší a dřívější zemědělskou revoluci než Británie osmnáctého století, a přece musela čekat dalších tisíc let, než se stala globální velmocí.

Říká se také, že je třeba uznat zásluhy dobytí Ameriky Evropou. Avšak náklad, který z Ameriky převážely lodě přes Atlantik do Evropy – a import z Asie, za nějž se americkými produkty platilo – nepředstavoval nikdy skutečné bohatství. Šlo pouze o jalové zlato a stříbro, něco prázdných kalorií (ve formě cukru) a některé psychoaktivní produkty – kávu, čaj, čokoládu a tabák.

Podle některých lidí nás na krok od vítězství nad nouzí přivedla revoluce obchodování a vzestup střední třídy. Adam Smith v roce 1776 a David Ricardo o něco později se však těšili na Británii budoucnosti, která velmi připomínala Čínu – zemi s vysokou zemědělskou produktivitou a rozvinutou dělbou práce, ale s velice chudým rolnictvem a dělnictvem, jimž vládnou nesmírně bohatí majitelé půdy.

Anebo možná že pokrok dala do pohybu průmyslová revoluce osmnáctého století v Británii – parní stroj, kovárna, přádelna. Jenže ještě v roce 1871 John Stuart Mill psal, že je sporné, zda veškeré vynálezy průmyslové revoluce ulehčily dřinu alespoň jednomu dělníkovi.

Při pohledu zpět je těžké vyhnout se závěru, že něco opravdu jedinečného se odehrálo na konci devatenáctého století. Toto opravdové unikum se skládalo ze tří částí.

Zaprvé, nástup celosvětových sdělovacích prostředků způsobil, že nápady vzniklé, zjištěné anebo využité v jedné části světa bylo možné rychle přenášet jinam a tam je adaptovat, takže nebylo nutné čekat desítky či stovky let než proniknou za oceány.

Zadruhé, rozvoj globální přepravy znamenal, že každý dobrý nápad bylo možné uvést do praxe tak, aby vytvářel obrovské zisky, neboť se z něj těžilo po celém světě.

Zatřetí – a velkou měrou jde o důsledek předchozích dvou příčin – vzestup profesionálních badatelů a průmyslových výzkumných laboratoří vytvořil třídu lidí, jejichž povoláním nebylo zplodit a aplikovat jediný vynález, ale vymyslet samotný proces neustálé a vytrvalé vynalézavosti a novátorství.

Poněvadž ke všem těmto událostem došlo zhruba v tutéž dobu, vzniklo kritické množství a řetězová reakce nás dovedla až k současnosti. Doufejme, že ji udržíme v pohybu a že ji nenarušíme tím, že bychom ztratili ze zřetele, co bylo pro její vznik skutečně důležité.