V mnoha zemích po celém světě se brzy bude slavit Den matek. Děti všech věkových kategorií budou předávat květiny, připravovat snídani, telefonovat domů.

Je to tak správné. Na svých cestách po světě, zejména do nejchudších a nejsužovanějších míst, jsem zjistil, že jsou to právě matky, kdo drží rodiny pohromadě – kdo udržuje celá společenství nenarušená. Matky jsou pojivem společnosti. Díky nim se svět točí dál. Přesto se svět až příliš často chová k matkám macešsky.

Mateřství – tato zkouška ohněm, kterou Den matek oslavuje – s sebou může nést i strašlivou zátěž v podobě strachu, úzkosti a ztráty, a to u mnoha žen a jejich rodin.

Třeba u jednadvacetileté Leonory Pocaterrazasové, která nedávno zemřela při porodu v horské vesničce Columpapa Grande v Bolívii a zanechala manželovi tři další děti.

Nebo u teprve dvacetileté Sarah Omegové, která se v keňské nemocnici 18 hodin soužila porodními bolestmi. Její dítě zemřelo, zatímco ona navzdory strašlivým zraněním přežila a odhodlala se promluvit, aby stejný úděl nemusely zakoušet další ženy. „Život ztratil smysl,“ sdělila v roce 2008 americkým zákonodárcům. Její svědectví pomohlo přesvědčit Kongres, aby vyčlenil vyšší rozvojovou pomoc na zdraví matek.

To jsou jen dva z mnoha velmi osobních příběhů stojících za šokující statistikou, kterou zveřejnil Populační fond Organizace spojených národů. Čísla odhalují existující propast mezi bohatými a chudými zeměmi v oblasti mateřství. OSN je odhodlána tuto propast překlenout.

Když v bohatém světě zemře při porodu matka, předpokládáme, že se něco nezdařilo. Pro ženy v rozvojovém světě je naproti tomu smrt při porodu pouhým životním faktem. V některých zemích zemře při porodu každá osmá žena. Komplikace při těhotenství a porodu jsou celosvětově hlavní příčinou úmrtí dívek ve věku 15 až 19 let.

V chudých zemích se těhotné ženy často musí starat samy o sebe – nemají zdravotní péči a nemají se na koho obrátit. Mnohdy musí usilovně shánět vhodnou výživu a až do porodu pracovat dlouhé hodiny v továrnách a na polích. Poté rodí doma, někdy s pomocí porodní báby, která s největší pravděpodobností nemá žádnou zdravotnickou kvalifikaci.

I já osobně jsem se narodil doma, v malé vesničce na korejském venkově. Mezi moje vzpomínky z dětství patří i ta, kdy jsem se zeptal matky na jeden prapodivný zvyk. Ženy před porodem se vždy upřeně dívaly na své obyčejné gumové boty, které stály u zadních dveří.

Matka mi vysvětlila, že přemýšlejí, zda si tyto boty ještě někdy obují. Porod byl tak riskantní, že se bály o život. Ve Spojených státech bylo úmrtí ženy při porodu před pouhými sto lety přibližně stokrát pravděpodobnější než dnes.

Víme, jak životy matek zachránit. Jednoduché krevní testy, návštěva u lékaře a přítomnost kvalifikovaného člověka u porodu mohou přinést obrovské zlepšení. Přidáme-li k tomu základní antibiotika, transfuze krve a bezpečný operační sál, lze riziko úmrtí téměř eliminovat.

Nedávné údaje ukazují, že v oblasti pomoci matkám po celém světě děláme pokroky. Přesto zbývá ujít velmi dlouhý kus cesty. Každoročně zemřou při porodu statisíce žen, z toho 99% v rozvojových zemích.

Proto se jako generální tajemník OSN vyslovuji při každé příležitosti za potřeby matek a těhotných žen. V dubnu zahájila OSN ve spolupráci s vládami, podniky, nadacemi a organizacemi občanské společnosti akční plán, který má tuto životně důležitou otázku řešit. Spoléhám na to, že nás lidé z celého světa podpoří, abychom mohli tento tichý skandál ukončit.

Žádná žena by neměla platit životem za život nový. Uctěme u příležitosti Dne matek matky z celého světa tím, že se zavážeme udělat vše, co je v našich silách, abychom učinili mateřství bezpečnějším pro všechny.