NEW HAVEN – Od počátku března, kdy hlavní světové akciové trhy dosáhly dna, začaly všechny dramaticky stoupat. Některé z nich, zejména burzy v Číně a Brazílii, si sáhly na dno už loni na podzim a letos v březnu znovu, načež se prudce zotavily: brazilská Bovespa posílila v květnu oproti konci října 2008 o 75% a složený index šanghajské burzy vzrostl zhruba za stejné období o 54%. Velmi dobré zprávy však od března přicházejí prakticky ze všech světových akciových trhů.

Naznačuje to, že se světová hospodářská krize chýlí ke konci? Je možné, že se všichni současně opět stanou optimisty a všechny naše problémy rázem ustanou?

Spekulativní boomy vyvolává psychologická zpětná vazba. Rostoucí ceny akcií dávají vzniknout příběhům o chytrých investorech, kteří zbohatli. Lidé si navzájem závidí úspěchy a začínají si klást otázku, zda stoupající ceny nevěstí další vzestup. Objevuje se pokušení vstoupit na trh, a to i mezi lidmi, kteří zásadně pochybují, že boom bude pokračovat. Stoupající ceny tedy vyvolávají další vzestup cen a celý cyklus se znovu a znovu opakuje – po nějakou dobu.

Během boomu poměřují lidé zvažující vstup na trhy aktiv obavy z lítosti, pokud tak neučiní, a bolest z možných ztrát, pokud tak učiní. Na otázku, jaké je „správné“ rozhodnutí, neexistuje jednoznačná odpověď a ani mezi experty nepanuje shoda o optimální míře angažmá na těchto trzích. Mělo by to být 30% v akciích a 70% v realitách? Anebo naopak? Kdo to ví? Konečné lidské rozhodnutí tedy musí být založeno na relativní přitažlivosti těchto vzájemně protichůdných emocionálních faktorů. V prostředí boomu jsou tyto faktory vychýlené ve prospěch vstupu na trh.

Člověk si však musí klást otázku, co by dnes takový pohyb udržovalo v chodu. Zdá se, že kromě samotného růstu cen nepřicházejí od března žádné dramatické a zásadní příznivé zprávy. Lidský sklon reagovat na zvyšování cen je neustále přítomen a může kdykoliv generovat boomy a bubliny. Zpětná vazba je pouze zesilovacím mechanismem jiných faktorů, které v lidech vyvolávají chuť vstoupit na trh.

Pouhá zpětná vazba nemůže obnovit veškeré nadšení, které svět před několika lety zažíval, protože zde existuje gigantický koordinační problém: ke zvyšování cen nejsme vnímaví všichni ve stejnou dobu, takže rozhodnutí o nákupu činíme v diametrálně odlišných časech. V důsledku toho se věci odehrávají pomalu a v jejich průběhu se mohou objevit další špatné zprávy.

Jedinou cestou k dramaticky rychlému návratu celosvětové důvěry je situace, kdy se naše myšlení zkoordinuje kolem nějakého inspirativního příběhu, nikoliv jen kolem samotného zvyšování cen.

V naší letošní knize Životní elán popisujeme s Georgem Akerlofem výhody a nevýhody makroekonomiky, kterou do značné míry pohánějí příběhy . Tyto vyprávěnky – a zejména ty, které jsou přiživovány přístupnými a zajímavými historkami ze života – jsou myšlenkovými viry, jejichž nákaza táhne ekonomiku. Míra nakažlivosti těchto příběhů závisí na jejich vztahu ke zpětné vazbě, ale nejprve musí takové věrohodné příběhy existovat. V ovlivňování našich názorů prokazují tato vyprávění značnou vytrvalost.

Příběh, který nafoukl celosvětovou bublinu akciových trhů s vrcholem v roce 2000, byl složitý, ale hrubě řečeno spočíval v tom, že bystří a agresivní lidé se postavili do čela cesty za novou érou kapitalistické blaženosti v rychle se globalizující ekonomice. Tito lidé se stali novými podnikateli a světoběžníky na cestě k prosperitě. Nezúčastněným přihlížejícím připadal takový výklad věrohodný, poněvadž byl navázán na miliony drobných lidských příběhů o evidentních úspěších lidí – přátel, sousedů a rodinných příslušníků –, kteří měli dostatek vize, aby se v tomto novém prostředí nadšeně angažovali.

Dnes se však podobné vyprávění obnovuje těžko, protože existuje mnoho jiných příběhů o obtížích. Vzestup akciových trhů od března zjevně není založen na nějakém inspirativním příběhu, ale spíše na pouhé absenci dalších opravdu špatných zpráv a na vědomí, že všechny předchozí recese skončily. V době, kdy jsou noviny plné fotografií domů propadlých zástavním věřitelům – a dokonce i přebytečných domů v demolici –, lze jen těžko najít jinou příčinu oživení trhů než příběh s názvem „Všechny recese dříve či později skončí“.

Historka o „triumfujícím kapitalismu“ je každopádně poskvrněná, stejně jako naše víra v mezinárodní obchod. A v tom je právě problém: neexistuje žádný věrohodný tahoun dramatického zotavení.

Nastartování hospodářského zotavení je jako premiéra nového filmu: nikdo neví, jak na něj lidé zareagují, dokud skutečně nedostanou příležitost se na něj podívat a pobavit se spolu o něm. Například nový film Star Trek založený na dalším remaku více než 40 let starého televizního seriálu překvapil všechny, když během prvního víkendu vydělal 76,5 milionů dolarů.

Starý příběh ztvárněný v novém filmu tedy znovu vyvolal někdejší nadšení. Stejně tak musíme doufat, že některé ze starých příběhů, které nás v minulosti hnaly vpřed – třeba příběh o vzestupu kapitalismu a jeho internacionalizaci prostřednictvím světové ekonomiky –, bude možné oprášit a oživit tak, aby posílily životní elán, jenž je hnacím motorem hospodářského zotavení. Naše snaha o stimulaci ekonomiky by se měla zaměřit na zdokonalení scénáře těchto příběhů tak, aby se znovu staly uvěřitelnými.

To znamená přimět kapitalismus, aby fungoval lépe, a dát jasně najevo, že nehrozí žádný protekcionismus. Základním cílem však musí být vyvedení světové ekonomiky ze současné riskantní situace, nikoliv zavlečení světa do další spekulativní bubliny.