NEW YORK – Na 20. března připadá páté výročí invaze do Iráku pod vedením Spojených států a je tedy na čase provést inventuru toho, co se odehrálo. Ve své nové knize Válka za tři biliony dolarů Linda Bilmesová z Harvardu a já konzervativně odhadujeme ekonomické náklady války pro USA na 3 biliony dolarů a náklady pro zbytek světa na další 3 biliony dolarů – což je mnohem víc než Bushova administrativa před válkou odhadovala. Bushův tým nejenže ohledně možných nákladů na válku uvedl svět v omyl, ale snažil se také tyto náklady v průběhu války zastírat.

Nijak to nepřekvapuje. Vždyť Bushova administrativa lhala téměř o všem ostatním, od zbraní hromadného ničení Saddáma Husajna po jeho údajnou vazbu na al-Káidu. Ba Irák se stal semeništěm teroristů až po invazi vedené USA.

Bushova administrativa prohlásila, že válka bude stát 50 miliard dolarů. Teď USA tuto částku v Iráku utratí každé tři měsíce. Dejme si toto číslo do souvislostí: za jednu šestinu nákladů na tuto válku by USA mohly vybudovat zdravé základy systému sociálního zabezpečení na víc než půlstoletí, aniž by se snižovaly dávky nebo zvyšovaly příspěvky.

Bushova administrativa navíc šla do války a přitom snížila daně, navzdory hospodaření s rozpočtovým schodkem. Musela tudíž k úhradě války využívat deficitních výdajů, z nichž velká část se financovala ze zahraničí. Jedná se o první válku v amerických dějinách, která od občanů nežádá alespoň nějakou oběť v podobě vyšších daní; veškeré náklady se namísto toho přesouvají na budoucí generace. Pokud se situace nezmění, státní zadlužení USA – které činilo 5,7 bilionu dolarů, když se Bush stal prezidentem – bude kvůli této válce vyšší o 2 biliony (vedle nárůstu o 800 miliard dolarů za Bushe ještě před válkou).

Šlo o neschopnost nebo o nečestnost? Téměř jistě o obojí. Z peněžního účetnictví vyplynulo, že Bushova administrativa se zaměřila na dnešní náklady, přehlížejíc ty budoucí, včetně kompenzací trvalých následků a zdravotní péče pro navrátivší se veterány. Až několik let po zahájení války administrativa objednala speciálně obrněná vozidla, která by bývala zachránila životy mnoha obětí zabitých bombami nastraženými na okrajích silnic. Kvůli neochotě znovu zavést odvody a těžkostem při náboru rekrutů pro nepopulární válku jsou vojáci nuceni do stresujících druhých, třetích či čtvrtých nasazení.

Administrativa se snaží náklady na válku před americkou veřejností skrývat. Skupiny veteránů využily zákona o svobodném přístupu k informacím, aby se dozvěděly celkový počet raněných – 15krát převyšuje počet ztrát na životech. Už teď byl u 52 tisíc navrátivších se veteránů diagnostikován posttraumatický stresový syndrom. Amerika bude dle odhadů muset zajistit kompenzaci trvalých následků 40% z 1,65 milionu vojáků, již dosud byli nasazeni. A samozřejmě že krveprolití bude pokračovat, dokud bude válka trvat, přičemž účet za zdravotní péči a trvalé následky převyšuje 600 miliard dolarů (v současných hodnotách).

Svou úlohu při zvyšování nákladů na válku sehrála také ideologie a kšeftaření. Amerika spoléhala na soukromé smluvní dodavatele, což nevyšlo právě levně. Bezpečnostní pracovník firmy Blackwater Security může stát přes tisíc dolarů za den, k čemuž je ještě třeba připočíst invalidní a životní pojištění, které hradí vláda. Když v Iráku vyletěla míra nezaměstnanosti na 60%, bývalo by mělo smysl najímat Iráčany, avšak smluvní dodavatelé volili raději dovoz levné pracovní síly z Nepálu, Filipín a dalších zemí.

Válka má jen dva vítěze: ropné společnosti a smluvní dodavatele bezpečnostních služeb. Cena akcií Halliburtonu, bývalé firmy viceprezidenta Dicka Cheneyho, vyletěla vzhůru. I když se vláda čím dál větší měrou obracela na smluvní dodavatele, omezila svůj dohled.

Největší část nákladů na tuto zfušovanou válku nese Irák. Polovina iráckých lékařů byla zabita nebo odešla ze země, nezaměstnanost se drží na 25% a pět let od začátku války má Bagdád elektřinu stále méně než osm hodin denně. Z celkového počtu asi 28 milionů iráckých obyvatel jsou čtyři miliony vysídlené a dva miliony prchly ze země.

Kvůli tisícům násilných úmrtí už většina lidí na Západě otupěla k tomu, co se děje: výbuch bomby, který zabije 25 lidí, už se nejeví jako událost stojící za pozornost. Statistické údaje o úmrtnosti před a po invazi ale vypovídají o chmurné skutečnosti. Hovoří o nárůstu počtu úmrtí z dolní hranice kolem 450 tisíc během prvních 40 měsíců války (z nichž 150 tisíc bylo úmrtí násilných) na 600 tisíc.

Vzhledem k tomu, kolik lidí a kolika způsoby v Iráku tak nesmírně trpí, může se zdát necitelné diskutovat ekonomické náklady. A obzvlášť egocentricky se může jevit soustředěnost na ekonomické náklady Ameriky, která se do války pustila v rozporu s mezinárodním právem. Tyto ekonomické náklady jsou ale obrovské a výrazně překračují rozpočtové výdaje. Příští měsíc vysvětlím, jak válka přispěla k současným americkým hospodářským strastem.

Američané s oblibou říkají, že neexistuje nic jako oběd zdarma. Neexistuje ale ani válka zdarma. USA – a svět – budou její cenu splácet během nadcházejících desetiletí.

Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč