Unconventional Economic Wisdom
Americké domečky z karet
Joseph E. Stiglitz
|
|
|
|
Jsou chvíle, kdy dostat za pravdu nepřináší mnoho radosti. Celá léta jsem tvrdil, že americká ekonomika se opírá o bublinu nemovitostí, která vystřídala bublinu akciového trhu z 90. let minulého století. Žádná bublina se ale nemůže nafukovat donekonečna. Poněvadž příjmy střední třídy ve Spojených státech začaly stagnovat, Američané si už nemohli dovolit čím dál dražší domy.
Jak jeden z mých předchůdců na postu předsedy Rady ekonomických poradců prezidenta USA proslule pronesl, „co není udržitelné, to se neudrží.“ Ekonomové, oproti těm, kdo si na živobytí vydělávají sázením na akcie, netvrdí, že dokáží předpovědět, kdy přijde den zúčtování, a už vůbec neříkají, že umějí rozpoznat, která událost domeček z karet strhne. Vzorce jsou ale systematické a postupně a bolestivě se v průběhu času projevují jejich důsledky.
Máme tu makropříběh a mikropříběh. Makropříběh je jednoduchý, ale dramatický. Někteří lidé při pohledu na krach trhu s hypotékami pro méně bonitní klienty říkají: „Jenom klid, to je problém pouze v sektoru realit.“ Tento názor ale přehlíží klíčovou roli, již poslední dobou v ekonomice USA sektor bydlení sehrával, kdy v posledních šesti letech přímé investice do nemovitostí a peníze čerpané z domů prostřednictvím refinancování hypoték tvořily dvě třetiny až tři čtvrtiny růstu.
Prudce rostoucí ceny domů dodávaly Američanům sebedůvěru i finanční prostředky k tomu, aby utratili víc, než vydělali. Americká míra úspor domácností, záporná či nulová, se pohybovala na úrovních, které tu nebyly od dob velké hospodářské krize.
Teď když vyšší úrokové sazby stlačují ceny bydlení, hra skončila. Jak se Amerika bude posouvat k řekněme 4% míře úspor (podle běžných norem stále nízké), agregátní poptávka oslabí a ekonomika s ní.
Mikropříběh je dramatičtější. Rekordně nízké úrokové sazby v letech 2001, 2002 a 2003 nevedly Američany k vyšším investicím – už tehdy existovala nadměrná kapacita. Namísto toho snadné peníze povzbudily ekonomiku tím, že přesvědčily domácnosti k refinancování hypoték a utracení části jejich kapitálu.
Jednou věcí je půjčit si kvůli investici, která posiluje bilanci, ale jinou je půjčit si na financování dovolené nebo nákupní horečky. Avšak právě k tomu Alan Greenspan Američany povzbuzoval. Když soukolí dostatečně nerozhýbaly běžné hypotéky, povzbudil je, aby si brali hypotéky s pohyblivou sazbou – v době, kdy úrokové sazby mohly jedině stoupat.
Draví věřitelé šli ještě dál a nabízeli úvěry se zápornou amortizací, takže dlužná částka se z roku na rok zvyšovala. Jednou v budoucnosti se sice splátky zvýší, ale dlužníci opět slyšeli, že se nemají znepokojovat: ceny domů porostou rychleji, takže bude snadné refinancovat je další půjčkou se zápornou amortizací. Podle tohoto názoru jediným způsobem jak nevyhrát bylo stát stranou. Celé se to rovnalo směřování k lidské a ekonomické katastrofě. Teď udeřila realita: noviny přinášejí zprávy o dlužnících, jejichž hypoteční splátky převyšují celý jejich příjem.
Globalizace způsobuje, že hypoteční problém Ameriky má celosvětové následky. První „run“ na banku postihl britského hypotečního věřitele Northern Rock. Amerika dokázala přesunout špatné hypotéky v hodnotě miliard dolarů na investory (včetně bank) po celém světě. Špatné hypotéky se ukryly do komplikovaných instrumentů a ukryly se tak dobře, že nikdo přesně nevěděl, jak rozsáhle je poškozen, a nikdo neuměl spočítat jak cenné papíry rychle přecenit. Tváří v tvář takové nejistotě trhy zamrzly.
Účastníci finančních trhů, již věří ve svobodné trhy, načas svou víru opustili. Je nezbytná výpomoc, tvrdili, a to pro dobro všech (samozřejmě že nikdy nejde o jejich vlastní sobecké zájmy). Třebaže východoasijské země, které před deseti lety čelily finančním krizím, americké ministerstvo financí a MMF varovaly před rizikem výpomoci a radily jim, aby úrokové sazby nezvyšovaly, USA své vlastní lekce o důsledcích morálního hazardu ignorovaly, vykoupily miliardy v hypotékách a snížily úrokové sazby.
Nižší krátkodobé úrokové sazby ale vedly k vyšším střednědobým úrokovým sazbám, které jsou pro hypoteční trh podstatnější, snad kvůli narůstajícím obavám z inflačních tlaků. Možná má smysl, aby centrální banky (anebo Fannie Mae, významná americká hypoteční společnost financovaná vládou) vykupovaly cenné papíry opřené o hypotéky, aby pomohly na trh dodat likviditu. Avšak ti, od nichž je kupují, by měli poskytnout záruku, aby cenu za jejich špatná investiční rozhodnutí nemusela zaplatit veřejnost. Podílníci bank by se neměli sytit na cizí účet.
Sekuritizace, se všemi svými výhodami ohledně sdílení rizik, má tři problémy, které nebyly dostatečně předvídány. Ačkoliv znamenala, že americké banky nebyly postiženy tak silně, jak by se jim jinak přihodilo, špatné úvěrové praktiky Ameriky mají celosvětové důsledky.
Navíc sekuritizace přispěla ke špatnému úvěrování: v dřívějších dobách banky, kde špatné úvěry vznikly, nesly jejich důsledky; v novém světě sekuritizace mohou původci přesunout úvěry na jiné. (Jak by řekli ekonomové, zesílily problémy asymetrických informací.)
Když se v dřívějších dobách dlužníci ocitli v situaci, kdy nedokázali úvěr splácet, hypotéky se restrukturalizovaly; zabavování zástavy bylo nevýhodné pro dlužníka i věřitele. Sekuritizace ovšem restrukturalizaci dluhu ztížila, ne-li znemožnila.
Vládní pomoc potřebují oběti dravých věřitelů. Jestliže hypotéky činí 95% hodnoty domu nebo i víc, restrukturalizovat dluh nebude snadné. Je zapotřebí nabídnout nadměrně zadluženým jednotlivcům urychlenou cestu k novému začátku – například zvláštním úpadkovým opatřením, které jim umožní získat zpět řekněme 75% kapitálu, který původně do domu vložili, přičemž náklady ponesou věřitelé.
Amerika i zbytek světa v současném dění mohou najít nejedno ponaučení. Mezi ně ovšem patří nezbytnost silnější regulace finančního sektoru, zejména lepší ochrana proti dravému úvěrování a větší transparentnost.
Joseph Stiglitz je laureátem Nobelovy ceny za ekonomii. Jeho poslední kniha se jmenuje Making Globalization Work.
Copyright: Project Syndicate, 2007.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Joseph E. Stiglitz or return to our home page.
|
|
