Unconventional Economic Wisdom
Protrhne se v roce 2007 hráz?
Joseph E. Stiglitz
|
|
|
|
Svět přežil rok 2006 bez větší ekonomické katastrofy, navzdory závratným cenám ropy a propadu Středního východu mimo kontrolu. Tento rok ovšem nabídl celou řadu ponaučení pro globální ekonomiku, stejně jako varovných signálů ohledně jejího budoucího výkonu.
Nepřekvapilo, že rok 2006 přinesl další hlasité odmítnutí fundamentalistických neoliberálních politik, tentokrát od voličů v Nikaragui a Ekvádoru. V sousední Venezuele si Hugo Chávez vydobyl drtivé znovuzvolení: vnesl alespoň nějaké vzdělávání a zdravotní péči do chudých barrios, která dříve získávala z přínosů obrovského ropného bohatství země jen málo.
Pro svět je zřejmě nejvýznamnější, že voliči ve Spojených státech vyslovili svým hlasováním nedůvěru prezidentu Georgi W. Bushovi, jehož teď bude držet na uzdě demokratický Kongres.
Když se Bush roku 2001 ujal prezidentského úřadu, mnoho lidí doufalo, že bude vládnout kompetentně ze středu. Pesimističtější kritici se utěšovali pochybami, jak velkou újmu může prezident způsobit během několika let. Teď už odpověď známe: značnou.
Postavení Ameriky nebylo nikdy v očích světa horší. Byly rozvráceny základní hodnoty, jež Američané považují za stěžejní pro svou identitu. Nemyslitelné se stalo skutečností: americký prezident obhajuje použití mučení a využívá formálních podružností k výkladu Ženevských konvencí a přehlížení Úmluvy proti mučení, která je zakazuje za jakýchkoli okolností. Obdobně platí, že byť byl Bush vítán jako první prezident s manažerským titulem MBA, za jeho administrativy panuje korupce a nekompetence, od fušerské reakce na hurikán Katrina po vedení válek v Afghánistánu a Iráku.
Avšak měli se mít na pozoru před příliš bujným výkladem voleb roku 2006: Američané jsou v jakékoli válce neradi na prohrávající straně. Voliče k odmítnutí Bushe vedl právě tento nezdar a močál nekonečného válčení, do něhož Amerika opět tak sebevědomě vkročila. Chaos na Středním východě vyvolaný Bushovými roky v úřadu ovšem představuje také zásadní riziko pro globální hospodářství. Od začátku irácké války v roce 2003 se objem ropy ze Středního východu, nejlevnějšího producenta na světě, nezvýšil dle očekávání, aby uspokojil rostoucí světovou poptávku. Třebaže většina prognóz naznačuje, že ceny ropy zůstanou na současné výši nebo mírně poklesnou, plyne to do velké míry ze zaznamenaného zmírnění růstu poptávky, vycházejícího v prvé řadě ze zpomalování ekonomiky USA.
Samozřejmě že zpomalující americká ekonomika představuje další významné globální riziko. Jádrem amerického hospodářského problému jsou opatření přijatá na počátku Bushova prvního volebního období. Administrativa především prosadila snížení daně, které velkou měrou nedokázalo povzbudit ekonomiku, poněvadž bylo navrženo tak, aby prospělo hlavně nejbohatším plátcům daně. Břemeno povzbuzování bylo uvaleno na Fed, který snížil úrokové sazby na bezprecedentní úrovně. Ačkoliv levné peníze měly malý dopad na obchodní investice, vyvolaly bublinu realit, která právě praská, což ohrožuje domácnosti, které si půjčily vůči rostoucí hodnotě svého bydlení, aby udržely spotřebu.
Taková hospodářská strategie nebyla udržitelná. Úspory domácností se prvně od Velké hospodářské krize dostaly do minusu, přičemž celá země si od cizinců půjčuje 3 miliardy dolarů denně. Domácnosti však mohly pokračovat v čerpání peněz ze svých domů jedině tak dlouho, dokud ceny rostly a úrokové sazby zůstávaly nízké. Rostoucí úrokové sazby a padající ceny nemovitostí americkému hospodářství tedy nevěští nic dobrého. Ba podle některých odhadů zhruba 80% nárůstu zaměstnanosti a bezmála dvě třetiny zvýšení HDP v posledních letech vyplynuly přímo či nepřímo z realit.
Situaci ještě dále zhoršuje to, že během Bushových let ekonomiku povzbuzovalo nespoutané vládní utrácení, takže fiskální deficit dosáhl nových vrcholů, a proto je pro vládu těžké zakročit a podepřít hospodářský růst teď, když domácnosti omezují spotřebu. Ba mnozí demokraté, kteří svou kampaň stavěli na příslibu návratu k fiskální střízlivosti, zřejmě budou požadovat snížení deficitu, což by dále ztlumilo růst.
Zároveň platí, že neutuchající globální nevyváženosti budou nadále budit znepokojení, zejména mezi těmi, jejichž životy závisejí na směnných kurzech. Ačkoliv se Bush už dlouho snaží svalit vinu na ostatní, je jasné, že hlavní příčinou těchto nevyvážeností je americká bezuzdná spotřeba a neschopnost nežít si nad poměry. Dokud se právě toto nezmění, globální nevyváženosti nepřestanou být zdrojem světové nestability, bez ohledu na to, co dělá Čína a Evropa.
Ve světle těchto nejistot je záhadou, jak je možné, že rizikové prémie zůstávají tak nízké, jak jsou. Obzvlášť s ohledem na dramatické snížení růstu celosvětové likvidity v důsledku postupného zvyšování úrokových sazeb centrálními bankami je vyhlídka na nebezpečí návratu rizikových prémií na obvyklejší úrovně sama o sobě významným rizikem, jemuž dnes svět čelí.
Joseph Stiglitz je laureátem Nobelovy ceny za ekonomii. Je poslední kniha se jmenuje Making Globalization Work.
Copyright: Project Syndicate, 2006.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Joseph E. Stiglitz or return to our home page.
|
|
