Unconventional Economic Wisdom
Skutečné náklady války v Iráku
Joseph E. Stiglitz
|
|
|
|
Nejdůležitější věci v životě – například život sám – jsou neocenitelné. To však ještě neznamená, že otázky týkající se zachování života (nebo způsobu života), jako je například obrana, by neměly být předmětem chladné a tvrdé ekonomické analýzy.
Když ekonom Bushovy administrativy Larry Lindsey krátce před současnou válkou v Iráku odhadl, že se její náklady budou pohybovat mezi jedním a dvěma sty miliardami dolarů, ostatní oficiální činitelé to rychle zpochybnili. Například ředitel Úřadu pro řízení a rozpočet Mitch Daniels uvedl číslo 60 miliard dolarů. Dnes se ukazuje, že i Lindseyovy odhady byly silně podhodnocené.
V obavách, že by Bushova administrativa mohla v otázce nákladů na válku v Iráku uvádět veřejnost v omyl, stejně jako ji uvedla v omyl v otázce iráckých zbraní hromadného ničení a souvislosti s al-Káidou, spojil jsem se s rozpočtovou expertkou Lindou Bilmesovou z Harvardovy univerzity a společně jsme se začali tímto tématem zabývat. Výsledná zjištění naplnila úžasem dokonce i nás samotné jakožto odpůrce irácké války, neboť konzervativní až umírněné odhady se pohybovaly od necelého bilionu po více než dva biliony dolarů.
Naše analýza začíná na částce 500 miliard dolarů, o níž otevřeně hovoří rozpočtový úřad Kongresu – a která sama o sobě desetkrát převyšuje náklady, o nichž před válkou mluvila administrativa. Důvodem tak silného podhodnocení je skutečnost, že uváděná čísla nezahrnují ani plné rozpočtové náklady pro vládu. A rozpočtové náklady představují pouhý zlomek nákladů pro ekonomiku jako celek.
Bushova administrativa například dělá, co je v jejích silách, aby zatajila obrovský počet veteránů, kteří se vracejí s těžkými zraněními – zatím jich je 16 000 a přibližně 20% z nich utrpělo těžká poranění mozku a hlavy. Není tedy překvapením, že uváděná částka 500 miliard dolarů opomíjí doživotní invaliditu a výdaje na zdravotní péči, které vláda bude muset v nadcházejících letech platit.
Stejně tak se administrativa nechce postavit čelem k problémům s odvody a udržením dobrovolníků. Výsledkem jsou vysoké prémie za opakovaný zápis do armády, zvýšené sociální dávky a vyšší náklady na odvody – jen mezi lety 2003 a 2005 vzrostly tyto částky o 20%. Válka navíc způsobuje mimořádné opotřebení vojenského vybavení, jehož část se bude muset nahradit.
Tyto rozpočtové náklady (bez úroků) činí podle našeho konzervativního odhadu 652 miliard dolarů a podle našeho umírněného odhadu 799 miliard dolarů. Protože však vláda neomezila jiné výdaje a nezvýšila daně, byly tyto výdaje financovány dluhem, jehož úrokové zatížení zvýší rozpočtové náklady o dalších 98 (konzervativní odhad) až 385 (umírněný odhad) miliard dolarů.
Hlavní tíhu nákladů na zranění a smrt nesou pochopitelně vojáci a jejich rodiny. Armáda vyplácí invalidní důchody, které jsou však znatelně nižší než hodnota ztracených výdělků. Podobně i platby za zabité vojáky dosahují pouhých 500 000 dolarů, což je mnohem méně než standardní odhady celoživotních ekonomických nákladů úmrtí, které se někdy označují jako statistická hodnota života (6,1 až 6,5 milionu dolarů).
Ani to však ještě nejsou poslední náklady. Bushova administrativa kdysi tvrdila, že válka v Iráku bude mít příznivý dopad na ekonomiku, a jeden tiskový mluvčí dokonce naznačil, že je to nejlepší způsob, jak zajistit nízké ceny ropy. Ovšem stejně jako v řadě dalších věcí i zde vše dopadlo jinak: velkými vítězi se staly ropné společnosti, zatímco americká i celosvětová ekonomika se zařadily mezi poražené. Protože jsme mimořádně konzervativní, při hodnocení celkového dopadu na ekonomiku předpokládáme, že lze válce přisoudit pouhých 5 až 10 dolarů z celkového zvýšení cen ropy.
Zároveň platí, že peníze vynaložené na válku se daly utratit jinde. Odhadujeme, že kdyby byl určitý podíl z této částky vyčleněn na domácí investice do silnic, škol a výzkumu, byla by americká ekonomika krátkodobě stimulována více a dlouhodobě by zaznamenala vyšší růst.
Existuje i řada dalších nákladů, z nichž některé jsou potenciálně dosti vysoké, třebaže se dají jen těžko kvantifikovat. Američané například platí přibližně 300 miliard dolarů ročně za „opční hodnotu“ – schopnost bojovat, kdekoliv je potřeba. Skutečnost, že Američané ji jsou ochotni platit, naznačuje, že její přínos převyšuje náklady. Není však pochyb, že tato opční hodnota byla silně oslabena a že tomu tak pravděpodobně bude i v několika příštích letech.
Stručně řečeno je možné, že i náš „umírněný“ odhad značně podhodnocuje náklady na americké angažmá v Iráku. Náš odhad přitom nezahrnuje žádné náklady spojené s enormními ztrátami na životech a majetku přímo v samotném Iráku.
Nesnažíme se objasňovat, zda byl americký lid v otázce válečných nákladů záměrně uveden v omyl, nebo zda by se mělo jejich hrubé podcenění připsat na vrub neschopnosti Bushovy administrativy, která se v případě zbraní hromadného ničení tímto argumentem vehementně ohání.
Stejně tak se nesnažíme hodnotit, zda existovaly efektivnější způsoby vedení války. Nedávné důkazy, podle nichž se dal počet mrtvých a zraněných značně snížit, pokud by byli vojáci vybaveni lepšími neprůstřelnými vestami, vypovídají o tom, jak může krátkodobá spořivost vést k dlouhodobým nákladům. Je-li načasování války otázkou volby, jak tomu bylo v tomto případě, pak je nedostatečná příprava samozřejmě ještě méně ospravedlnitelná.
Zdá se však, že podobné úvahy jdou nad rámec kalkulací Bushovy administrativy. Důkladné analýzy nákladů na významné projekty jsou na ministerstvu obrany i v jiných vládních složkách již téměř padesát let běžnou praxí. Válka v Iráku byla enormním „projektem“, ale nyní se zdá, že analýza jejích přínosů byla veskrze chybná a analýza nákladů prakticky neexistovala.
Člověk se tak nemůže ubránit otázce: existovaly alternativní způsoby, jak utratit zlomek z válečných nákladů ve výši jednoho až dvou bilionů dolarů a zajistit jeho prostřednictvím posílení a zdokonalení bezpečnosti, zvýšení prosperity a podporu demokracie?
Joseph E. Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, je profesorem ekonomie na Kolumbijské univerzitě. Dříve působil jako předseda rady ekonomických poradců prezidenta Clintona a jako hlavní ekonom a první viceprezident Světové banky.
Copyright: Project Syndicate, 2006.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Joseph E. Stiglitz or return to our home page.
|
|
