WEEKLY SERIES

INTERNATIONAL ECONOMICS

STRATEGIC SPOTLIGHT

GLOBAL FINANCE

ECONOMICS OF DEVELOPMENT

ECONOMIC AND REGULATORY POLICY

ECONOMIC HISTORY

ECONOMIC PERSPECTIVES

PUBLIC INTELLECTUALS

GLOBAL OUTLOOK

REGIONAL EYE

SPECIAL SERIES

PROJECT SYNDICATE

Unconventional Economic Wisdom

Globální malátnost v roce 2006?

English Spanish Russian French German Czech Chinese Arabic

2006-01-01

Všemocný americký spotřebitel prožil v roce 2005 další zářný rok, kdy pomáhal udržet globální hospodářský růst, byť na nižším tempu než v roce 2004. Tak jako v minulých letech jeho spotřeba dosahovala výše jeho příjmů nebo ji převyšovala a Spojené státy jako celek utratily hodně nad svoje možnosti a od okolního světa si v roce 2005 půjčovaly horečnatou rychlostí – víc než 2 miliardy USD denně.

Loni mnoho učenců tvrdilo, že taková situace je neudržitelná. Očividně udržitelná byla, přinejmenším další rok. Zůstává nicméně pravda, že co je neudržitelné, není možné udržet, a to pro USA a světovou ekonomiku představuje ohromné riziko do roku 2006.

Dobré časy přetrvaly do roku 2005 díky dvěma ekonomickým překvapením. Zaprvé, přestože Federální rezervní systém USA nadále zvyšoval krátkodobé úrokové sazby, dlouhodobé sazby společně s nimi nestoupaly, což umožnilo další růst cen bydlení. To mělo ústřední význam pro udržení globálního růstu, neboť výkon největší světové ekonomiky v posledních letech pohánějí reality, jelikož jednotlivci refinancují své hypotéky a část získaných peněz utrácejí a zároveň vysoké ceny vedou k další výstavbě.

Pokračování tohoto stavu však není pravděpodobné. Dlouhodobé úrokové sazby téměř určitě nakonec začnou růst – a toto „nakonec“ čím dál tím víc vypadá jako příští rok. Bude-li tomu tak, Američané budou muset vydat víc peněz za úhradu úroků, takže jim zbude méně na útraty za zboží a služby. Navíc ceny nemovitostí nejspíš přestanou prudce růst – ba mohly by dokonce poklesnout. Refinancování hypoték se tudíž zadrhne, a tak už z bydlení nebude možné ždímat další peníze na prodloužení americké spotřební hostiny. Z obou důvodů poklesne agregátní poptávka.

Je možné, že by firemní sektor, který má hotovosti dostatek, tento propad dorovnal navýšením investic? K jistému navýšení hrubých investic může při nahrazování zastaralého zařízení a programového vybavení docela dobře dojít. Existují ovšem rovněž známky, že inovace zpomalují – což může být důsledek nižších investic do výzkumu v posledních pěti letech.

Buď jak buď, třebaže firmy mají dostatek hotovosti, investice obvykle nerozšiřují během období, kdy zpomaluje spotřeba. Nejistota ohledně ekonomiky zřejmě do investičního rozhodování firem přidá prvek opatrnosti. Krátce, je pravděpodobnější, že dojde k útlumu investic, který spotřebitelské zpomalení ještě zhorší, než že by jej zrychlení investic vykompenzovalo.

To však není jediný důvod pochmurnějších vyhlídek pro Ameriku a svět v roce 2006. Druhým překvapením roku 2005 bylo to, že ač se ceny ropy zvýšily mnohem víc, než se čekalo, tlumivý dopad na ekonomiku byl podle všeho na většině míst poněkud zdrženlivý, přinejmenším až do závěrečné části roku. Kvůli vyšším cenám ropy se například americké výdaje na dovoz ropy zvýšily o zhruba 50 miliard USD ročně – což jsou peníze, které by jinak byly utraceny především za zboží vyrobené v Americe.

Větší část roku 2005 se Američané chovali, jako by vlastně nevěřili, že ceny ropy zůstanou alespoň načas vysoké. To není až tak překvapivé, jak se může zdát: ekonometrické studie naznačují, že trvá rok až dva, než lidé plně pocítí důsledky zvýšení cen ropy. Vzhledem k tomu, že termínové trhy předpovídají, že v příštích dvou letech bude ropa za 50 až 60 USD za barel, poptávka po žroutech benzinu se vypařila, což vzalo vyhlídky americkým automobilkám, jejichž firemní strategie sázely na nízké ceny ropy a milostné vzplanutí Ameriky pro mohutné terénní vozy.

Vysoké ceny ropy dozajista utlumí hospodářskou výkonnost i ve zbytku světa, ačkoli vyhlídky na růst vypadají lépe než v USA. Růst Číny nadále přivádí svět v úžas; nové údaje o HDP dokládají, že její hospodářství je o 20% větší, než se dříve myslelo. Čínský raketový růst navíc bude mít odezvu napříč velkou částí Asie, včetně Japonska (ač v poněkud tlumené podobě).

Evropa stále poskytuje smíšený obrázek; Evropská centrální banka téměř zvrhle zvyšuje úrokové sazby, třebaže hospodářství Evropy potřebuje další vzpruhu, aby se zajistilo oživení. Jako kdyby to nestačilo, nová německá vláda slibuje zvýšení daní. Začít s fiskální poctivostí na pravém místě a v pravý čas je sice dobré, ale toto není ani správné místo, ani vhodný okamžik – a vyhlídky na oživení Německa vyblednou.

Hlavním rizikem pro rok 2006 je, že se globálně vyhrotí americké problémy, jež už dlouho dozrávají: až konečně investoři vezmou na vědomí velký systémový fiskální deficit, propastný obchodní deficit a vysokou míru zadluženosti domácností, mohli by panicky stahovat z USA peníze. Jinou možností je, že rostoucí úrokové sazby a propad trhu s nemovitostmi oslabí spotřebitelskou poptávku natolik, že ekonomika sklouzne do recese a přiškrtí v ostatních zemích vývozce, kteří závisí na trhu USA.

Ať tak či onak, vláda USA, ochromena už tak rozsáhlými deficity, se může cítit příliš bezmocná na to, aby reagovala proticyklickou fiskální politikou. Vzhledem k důvěře v Bushův ekonomický management na tak nízké úrovni, jako je důvěra v jeho řízení irácké války, máme dost důvodů k obavám, že pokud některá z těchto krizí vyvstane, nebude dobře zvládnuta.

Je ovšem pravděpodobnější, že rok 2006 bude jen dalším rokem malátnosti: význam Číny v celosvětové ekonomice svou velikostí na vyvážení ochablosti zbytku světa ještě nestačí. Americe se také podaří se novým rokem opět prokousat – přičemž za sebou zanechá ještě vyšší míru zadlužení do budoucna.

Stručně řečeno, rok 2006 bude charakterizovat rostoucí nejistota ohledně vyhlídek globálního hospodářského růstu, třebaže distribuce jeho přínosů zůstává zoufale předpověditelná. Přinejmenším v Americe bude rok 2006 se vší pravděpodobností dalším rokem, v němž stagnující mzdy zmrazí, či dokonce sníží životní úroveň těch uprostřed. A všude na světě půjde zřejmě o další rok, kdy se propast mezi majetnými a nemajetnými dále rozšíří.

Joseph E. Stiglitz, laureát Nobelovy ceny za ekonomii, vyučuje ekonomii na Kolumbijské univerzitě. V minulosti byl předsedou Rady ekonomických poradců prezidenta Clintona a hlavním ekonomem a prvním viceprezidentem Světové banky.

You might also like to read more from or return to our home page.

Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.
English Spanish Russian French German Czech Chinese Arabic

You must be logged in to post or reply to a comment.
Please log in or sign up for a free account.



AUTHOR INFO

Joseph E. Stiglitz is University Professor at Columbia University, a Nobel laureate in economics, and the author of Freefall: Free Markets and the Sinking of the Global Economy.