Unconventional Economic Wisdom
Právo a bezpráví duševního vlastnictví
Joseph E. Stiglitz
|
|
|
|
Loni v říjnu rozhodla valná hromada Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), že posoudí, jak by mohl vypadat režim duševního vlastnictví orientovaný na rozvoj. Tento krok proběhl téměř bez povšimnutí, avšak v jistém smyslu byl stejně důležitý jako rozhodnutí Světové obchodní organizace (WTO), že současné kolo obchodních jednání bude věnováno rozvoji. Obě rozhodnutí totiž připouštějí, že současná pravidla mezinárodní ekonomické hry odrážejí spíše zájmy rozvinutých průmyslových zemí – zejména pak jejich velkých korporací – nežli zájmy rozvojového světa.
Bez ochrany duševního vlastnictví by byly oslabeny podněty stimulující určité typy kreativního úsilí. S duševním vlastnictvím jsou však zároveň spojeny vysoké náklady. Myšlenky jsou nejdůležitějším vkladem do výzkumu, a pokud duševní vlastnictví zbrzdí možnost využívat myšlenky jiných, utrpí tím vědecký a technologický pokrok.
Mnoho nejvýznamnějších myšlenek – například matematika tvořící základ moderního počítače nebo teorie v pozadí atomové energie či laserů – není chráněno duševním vlastnictvím. Akademikové vynakládají značnou energii na volné šíření svých výzkumných objevů. Mě osobně potěší, když někdo využije mých myšlenek v oboru asymetrických informací – ačkoliv i já ocením, když mi pak přizná jisté zásluhy. Růst hnutí „otevřených zdrojů“ na internetu ukazuje, že bez ochrany duševního vlastnictví lze vytvářet nejen nejzákladnější myšlenky, ale i produkty se značnou okamžitou komerční hodnotou.
Režim duševního vlastnictví naproti tomu odměňuje zlepšovatele vytvořením dočasného monopolu a umožňuje jim účtovat si mnohem vyšší ceny, než by mohli v případě, kdy by existovala konkurence. Myšlenky se přitom šíří a využívají méně než za jiných okolností.
Ekonomické zdůvodnění duševního vlastnictví zní tak, že rychlejší inovace kompenzuje enormní náklady spojené s výše uvedenými nedostatky. Přitom však vychází stále více najevo, že přehnaně silná nebo špatně formulovaná práva na duševní vlastnictví mohou ve skutečnosti inovaci brzdit – a to nejen tím, že prodražují výzkum.
Monopolisté mají mnohem méně podnětů k inovacím, než kdyby se museli účastnit konkurenčního boje. Moderní výzkum ukázal, že slavný ekonom Joseph Schumpeter se mýlil, když si myslel, že konkurence v inovacích vede k rychlému střídání firem na špičce. Skutečnost je taková, že jakmile je monopolista jednou ustaven, může být těžké ho z trhu vytlačit, jak názorně ukázal příklad Microsoftu.
Jakmile se monopol etabluje, může využívat svou tržní sílu k deptání konkurentů, což firma Microsoft prokázala v případě webového prohlížeče Netscape. Podobná zneužití tržní síly odrazují inovace.
Inovacím může navíc bránit i takzvané „patentové křoví“ – obava, že určitý pokrok bude šlapat po již existujících patentech, jichž si zlepšovatel nemusí být ani vědom. Po průkopnické práci bratrů Wrightových a Curtisových zmařily překrývající se patentové nároky vývoj letadla, až nakonec vláda Spojených států s blížící se první světovou válkou konečně vynutila patentovou dohodu. Dnes se mnozí lidé v počítačovém průmyslu obávají, že podobné patentové křoví může brzdit vývoj softwaru.
Vytvoření jakéhokoliv produktu vyžaduje mnoho nápadů a stanovit jejich podíl na celkovém výsledku – natožpak určit, které z nich jsou skutečně nové – může být téměř nemožné.
Představme si například lék založený na tradiční znalosti určité byliny a jejích léčebných účinků. Jak důležitý je příspěvek americké firmy, která z této byliny izoluje aktivní složku? Farmaceutické společnosti argumentují tím, že by měly mít právo na plný patent a neplatit vůbec nic rozvojové zemi, z níž tato tradiční znalost pochází, přestože zmíněná země chrání biodiverzitu, bez níž by se daný lék nikdy nedostal na trh. Není žádným překvapením, že rozvojové země vidí situaci jinak.
Společnost vždy uznávala, že duševní vlastnictví mohou převážit jiné hodnoty. Potřeba zabránit nadměrné moci monopolů vedla antimonopolní úřady k vyžadování povinné licence (jak to vláda USA učinila s telefonní společností AT&T). Když po teroristických útocích z 11. září 2001 čelila Amerika hrozbě antraxu, vydaly úřady povinnou licenci na nejznámější protilátku Cipro.
Obchodní vyjednavači, kteří počátkem devadesátých let koncipovali dohodu o duševním vlastnictví z uruguayského kola obchodních jednání (TRIP´s), si toto vše buďto neuvědomovali, nebo se o to spíše nezajímali. Já jsem v té době působil v radě ekonomických poradců Clintonovy administrativy a bylo zřejmé, že zájem o uspokojení farmaceutického a zábavního průmyslu je větší než zájem o zajištění takového režimu duševního vlastnictví, který bude přínosný pro vědu, neřkuli pro rozvojové země.
Mám podezření, že většina těch, kdo dohodu podepsali, tehdy plně nechápala, co činí. Odsoudili by snad v opačném případě tisíce lidí nakažených AIDS k smrti, protože si tito pacienti už možná nebudou moci obstarat cenově dostupné generické léky? Domnívám se, že kdyby se takto formulovaná otázka položila parlamentům po celém světě, TRIP´s by byla drtivě odmítnuta.
Duševní vlastnictví je důležité, ale přiměřený režim duševního vlastnictví je u rozvojové země jiný než u země rozvinuté průmyslové. Schéma TRIP´s to nebralo v úvahu. Do obchodní dohody ostatně duševní vlastnictví nikdy nemělo být vtěleno, přinejmenším zčásti proto, že jeho regulace jde prokazatelně nad rámec kompetencí obchodních vyjednavačů.
Kromě toho již jedna mezinárodní organizace na ochranu duševního vlastnictví existuje. Doufejme, že při přezkumu režimů duševního vlastnictví ze strany WIPO budou hlasy rozvojového světa slyšet zřetelněji, než tomu bylo při jednáních WTO; doufejme, že se WIPO podaří nastínit, co vše zahrnuje režim duševního vlastnictví orientovaný na rozvoj; a doufejme, že WTO bude poslouchat: cílem liberalizace obchodu je totiž podpora rozvoje, nikoliv jeho brzdění.
Joseph E. Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, je profesorem ekonomie na Kolumbijské univerzitě. Dříve působil jako předseda rady ekonomických poradců prezidenta Clintona a jako hlavní ekonom a první viceprezident Světové banky. Jeho poslední kniha nese název The Roaring Nineties: A New History of the World´s Most Prosperous Decade (Bouřlivá 90. léta: Nová historie dekády, jež světu přinesla největší prosperitu).
Copyright: Project Syndicate, 2005.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Joseph E. Stiglitz or return to our home page.
|
|
