Thursday, July 24, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
6

Španělsko je také na vzestupu

MADRID – Začátek července vstoupí do španělských dějin jako okamžik obrovské euforie, kterou podnítil nedávný triumf Španělska na fotbalovém mistrovství Evropy. Všechno však nasvědčuje tomu, že konec měsíce se ponese ve znamení pochybností a pesimismu. Obraz jásajících davů a španělských vlajek vyvěšených z automobilů a oken domů ustoupil chmurnému obrazu demonstrantů nesoucích transparenty protestující proti nedávným úsporným opatřením vlády. V době, kdy je každý čtvrtý Španěl nezaměstnaný a španělské suverénní dluhopisy mají rating těsně nad hranicí odpadu, se zdá, že Španělsko stojí na pokraji pádu do propasti.

Jen velmi málo analýz však jde pod povrch bezprostředních čísel a hodnotí podstatu slabých a silných stránek Španělska. Dnešní pozorovatelé mají sklon zapomínat, že podle měřítek Světové banky se Španělsko až do počátku 80. let řadilo mezi rozvojové státy. Dnes patří spolu se Singapurem a Irskem k zemím, které v poslední čtvrtině dvacátého století dosáhly největšího hospodářského úspěchu. Také by se nemělo zapomínat na to, že kromě úchvatného skokového růstu HDP na obyvatele (z 7284 dolarů v roce 1980 na více než 30 000 dolarů v roce 2010) dovršilo Španělsko pod neocenitelným vedením krále Juana Carlose úspěšný přechod k demokracii a vstoupilo do Evropské unie.

Takové úspěchy s sebou vždy nesou i výrazné asymetrie a politické pakty, které sice měly zásadní význam během postfrankistického přerodu, kdy se Španělé stále obávali opětovného obnažení hlubokých rozkolů z období občanské války, ale dnes jsou pro tuto zemi přítěží. Úspěch Španělska tak v kombinaci s uvolněnou úvěrovou politikou v eurozóně vytvořil finanční bublinu, jejíž pozdější prasknutí odhalilo strukturální problémy. V důsledku toho dnes Španělsko potřebuje společné úsilí svých občanů, úsilí opírající se o sebedůvěru, jejímž zdrojem budou úspěchy z posledních 30 let.

Jednou z oblastí, které palčivě potřebují reformu, je trh práce. Základy současných španělských pracovních zákonů byly položeny v roce 1938, kdy zemi trhala na kusy občanská válka. Systém vytvořený po vítězství generalissima Franciska Franka nabízel zaměstnancům ochranu pracovních míst a silná práva v oblasti kolektivního vyjednávání, což pomohlo udržet sociální stabilitu při absenci demokracie.

Velká část této platformy paradoxně přežívá dodnes jako volební prapor levice. Její změna proto není životně důležitá pouze pro obnovu konkurenceschopnosti, ale bude to i kritická zkouška zralosti španělské demokracie.

Současný systém zakonzervovává rychle rostoucí španělskou nezaměstnanost. Od druhé poloviny 80. let, kdy se prudce obrátil trend čisté emigrace, se Španělsko potýkalo s vysokou mírou strukturální nezaměstnanosti i v letech, kdy hospodářský růst přesahoval 4% ročně. Částečně je to i díky vysoké kvalitě a štědrým dávkám španělského sociálního systému, který byl rovněž konsolidován v postfrankistickém období. V roce 2011 žilo v zemi odhadem 5,7 milionů přistěhovalců (12% obyvatel), což je o více než milion lidí více než v podstatně větší Velké Británii (se 62 miliony obyvatel).

Mezinárodní pozorovatelé si také často berou na mušku potřebu snížit zaměstnanost ve veřejném sektoru. Také zde je tento problém přímým důsledkem politických dohod uzavřených na počátku přechodu k demokracii. Veřejný sektor prošel během tohoto přechodu rychlou a radikální decentralizací, což vedlo k vytvoření kvazifederální vládní struktury, ve které existovaly značné duplikace a překrývající se oblasti, a to jak z hlediska zdrojů, tak i z hlediska lidského úsilí.

Je však překrucováním reality pohlížet na celý španělský bankovní sektor prizmatem tamních cajas (družstevních záložen), které tvoří „měkký podbřišek“ španělské finanční soustavy. Banky Santander a BBVA se dnes koneckonců řadí mezi nejúspěšnější mezinárodní finanční ústavy. Přesto to byly cajas, v nichž se koncentrovalo riziko vzniku bubliny na trhu nemovitostí a jejichž řízení představovalo nejhorší formu veřejného vlastnictví. Cajas neměly struktury podnikového řízení a jejich šéfové postrádali manažerské schopnosti potřebné k tomu, aby tyto ústavy přestály krizi.

Španělské školy navíc v mezinárodním hodnotícím systému zaostávají; relativně efektivní systém učňovského výcviku z frankistické éry padl za oběť přechodu na demokracii a nízký počet patentových žádostí odhaluje vážné nedostatky ve výzkumu a vývoji. Tato překážka konkurenceschopnosti souvisí rovněž s málo produktivním, státem regulovaným systémem vyššího vzdělávání, kdy se podle Akademického hodnocení světových univerzit neumístila žádná španělská veřejná vysoká škola v roce 2012 mezi nejlepšími 150 univerzitami, zatímco tři soukromé instituce (IE, IESE a ESADE) patří mezi nejlepší obchodní školy na světě.

Infrastruktura Španělska dnes patří k nejlepším v Evropě, od vysokorychlostních vlaků přes nejmodernější letiště a rychlé dálnice až po špičkové zelené energetické sítě. Španělští podnikatelé se stali průkopníky nových obchodních modelů, jako jsou firmy Inditex a Mercadona, o nichž se dnes učí studenti na nejlepších obchodních fakultách.

Ve Španělsku působí slušná řádka úspěšných a moderních nadnárodních firem, od Ferrovialu a FCC v oblasti veřejné infrastruktury až po společnosti Iberdrola a Abengoa v energetickém sektoru. Důležité je také zdůraznit politickou stabilitu – a vyspělost veřejnosti –, díky níž mohla strana, jejíž program vyzýval k racionalizaci výdajů, získat ve volbách konaných před šesti měsíci absolutní většinu v parlamentu.

Vítězství Španělska nebylo hříčkou osudu, nýbrž vyvrcholením dlouhého vývoje, během něhož se země dokázala z frankistické minulosti furia española proměnit ve stroj na vítězství. Po prvních místech na Euru 2008 i na mistrovství světa 2010 španělská fotbalová reprezentace znovu ukázala, jak se může rozmanitost díky ztotožnění se se společným cílem přetavit ve vítězný recept.

Všichni Španělé a zejména jejich političtí představitelé si musí znovu uvědomit, co je potřeba k úspěchu. Karty nejsou rozdány dobře, a tak může Španělsko překonat současnou kritickou situaci pouze společnou tvrdou prací, zodpovědností, respektem a loajalitou, čímž zároveň upevní své postavení v Evropě i mimo ni.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (6)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedEyOM k

    Spain is a country with great potential, but the gaps have been with the economic crisis of 2008 and the present.

    Politics, where politicians work for pay undeserved and not a better country (http://wp.me/p2npkO-v)

    Moreover, there was a very strong financial system, which exceeded the 2008 crisis, but the strong politicization of part of the sector (Savings), made to explode with the real state crisis in Spain. (http://wp.me/p2npkO-1f)

    Now, it's time to change things, starting with the politicians, continuing the business and financial system, with the goal of changing the mentality of the whole society

  2. Commentedjuan carlos

    "Spain can overcome its critical situation only through collective hard work, responsibility, respect, and loyalty, thereby ensuring its standing in Europe and beyond." you mean by ordinary people simply accepting the destruction of a functioning welfare system while the political/corporate elite continue increasing their personal profits, sure. No need to mention political corruption and incompetence?
    "It is also important to emphasize the political stability – and public maturity – that allowed aparty whose program called for rationalization of spending to win an absolute majority..." Public maturity? The public simply alternates between PP and PSOE, that is not maturity, it's stupidity. The only maturity was demonstrated where other alternative parties increased their votes, while PSOE and PP decreased compared to previous elections.
    "Paradoxically, the bulk of this platform has survived as a banner of the left." The only paradox here is a member of the PP saying that something created by the Franco regime is actually wrong or not working.

  3. CommentedN. H.

    Recognising Spain's achievements and potential, this article still makes one wonder...

    Or rather, the salaries of Spanish top football players, which an 'ordinary wo/man' can only dream of, and the soaring tax debt of Spanish top football clubs makes one wonder whether it is not this "winning formula" that is - if not part, yet - at least one expression of the problem...

  4. CommentedJoão Tiago Barriga Negra Ascensão

    Interesting articles. It ressembles, as one should expect, a lot of the Portuguese contemporary economic path. Said this, and taking into consideration the comment made below by Zsolf Hermann, I struggle to understand why there'se no increasing more cooperation between the PIGS in targeting the crisis. Spain, Italy and, in some extent, Portugal are case-studies of rapid development in the last decades of the 20th century, solely comparable to the outstandind economic performance of the Asian Tigers relatively in the same period. More than rediscover what it takes to succeed, I would say we need to understand what it takes to succeed in today's world of emerging superpowers with continent size economies. Economies must also adapt to new velocity of the world economics and invest in the creation of more resilient and change prone institutional systems, capable of sustain a process of development in the long run.

    In the end, we all need a little luck as well. Think about the last penalties shootout in the recent Protugal vs. Spain matchup in the eurocup and how close we all were to see such a winning machine coming out of the contention.

  5. CommentedAldo Dias

    The author makes it seem like Santander or BBVA have solid assets. They issued mortgage loans and therefore engaged and exposed themselves to the real estate bubble. Santander, for instance, just announced an operating loss in the billions of euros, due to this depreciation of the guarantees that support their loans. And I doubt that the adjustment has been "complete" - whatever this means, because if the real estate keeps depreciating then what is left? -, as in there is a significant "lag" in reavaluations.

    My point is simply that even aspects of the spanish economy that this this article tries to portray as strengths aren't so, or at least not absolutely. Unfortunately for all of us.

  6. CommentedZsolt Hermann

    Yes Spain can still rise, but not alone.
    Today on the real world stage there are no national teams any longer.
    We evolved into such a tightly interconnected and interdependent network with each other, that either we all rise or we all fall.
    The problems Spain is facing are not Spanish problem, just as there is no Euro problem, or European problem.
    We have a global problem that shows itself regionally dressed into specific cultures, flavors but the underlying source of the problem is the same: we are stubbornly pushing on with the wrong socio-economic structure in the wrong system, conditions.
    As mentioned above we exist in a global, integral network, thus we have to change our fragmented, polarized, angular worldview, decision making to a global, mutual, round worldview and decision making.
    Alongside this structure we also use an illusorical, unnatural and harmful excessive, constant quantitative growth economic model that has turned on itself, eating, consuming itself and the system around it as cancer.
    There are no Hollywood type happy endings here unless we understand and apply the above principles, building a totally new human system.
    Then we will all rise, but only together as a single, united Humanity.

Featured