Thursday, November 27, 2014
0

Jižní Korea: Nový zrádný úsvit

Rozhodnutí Severní Koreje vyhostit ze země inspektory OSN pro atomovou energii je jedním z mnoha důvodů, proč bychom dva týdny starou volbu Ro Mu-hjona novým jihokorejským prezidentem měli vnímat jako historický milník. Nejenže se začátek jeho funkčního období shoduje s jednou z nejnebezpečnějších epizod na Korejském poloostrově za posledních několik desetiletí; jeho prezidentská funkce bude navíc i dosud nejnáročnější zkouškou jihokorejských vztahů se Spojenými státy.

Ro Mu-hjonovo vítězství nad I He-čchangem je dokladem generačního posunu uvnitř korejské politiky, v níž se mladší generace pokouší získat volnější ruku ve vztazích mezi Koreou a USA. Jedním z rozhodujících faktorů v prezidentském klání byly právě generační rozdíly, jež nahradily dosud tradiční regionální témata. Podle jednoho průzkumu volilo Roa více než 60 procent lidí ve věku mezi dvaceti a čtyřiceti lety a především díky nim Ro v prvním prezidentském klání muže proti muži po 31 letech získal 2,3-procentní náskok.

Roovy populistické a nacionalistické názory nemilosrdně odzkouší realita, a to už záhy, neboť do úřadu má nastoupit už v únoru. Přimícháme-li ke generační změně, která jej vynesla do nejvyšší funkce v zemi, silnou touhu veřejnosti pokračovat v námluvách se Severní Koreou - navzdory severokorejskému zahrávání si s jaderným ohněm -, je na neshody a hádky se Spojenými státy už předem zaděláno.

Selfmademanu Ro Mu-hjonovi, který složil zkoušku z advokacie, aniž by kdy chodil na právnickou fakultu, se podařilo přesvědčil voliče, že v zemi zavede novou politiku, jež bude odrážet pocity stále početnější a bohatší střední třídy, a tudíž smete politiku řízenou kádry zevnitř, regionální půtky a bojůvky politických frakcí. Jeho styl a rétorika budily dojem svěží (pro Koreu!) image řadového muže odhodlaného zlikvidovat zkostnatělé sítě korupce a jánabráchismu.

Vůbec poprvé v moderních korejských dějinách se během prezidentské kampaně diskutovalo o zásadních otázkách, jimž Jižní Korea čelí, namísto o stranách a osobnostech. Kandidát Ro Mu-hjon vyzval k novému vztahu mezi Jižní Koreou a USA, založenému na principu nezávislosti a rovnosti. Mimo jiné prohlásil, že nebude Spojeným státům podlézat nebo jezdit do Washingtonu proto, aby se tam dal vyfotit. Přislíbil rovněž, že bude pokračovat v Kim Te Džungově "sluneční politice" sbližování se Severní Koreou.

Ro vyhrál volby navzdory tomu, že se Severní Korea rozhodla oživit své jaderné reaktory, které byly od doku 1994 mimo provoz. Ještě před několika lety by tato skutečnost Roovy prezidentské šance zhatila. To, že tuto překážku překonal, aniž byl nucen změnit postoj k přibližování se Severní Koreji, znamená, že časy se radikálně změnily. Hlavní a vše prostupující touhou řadových Korejců je dnes změna, nikoli bezpečnostní situace.

Roova kampaň se také částečně svezla na stoupající vlně antiamerikanismu. Rozhodnutí vojenského soudu USA, jenž zprostil viny dva americké vojáky, kteří loni v červnu obrněným transportérem omylem přejeli a usmrtili dvě korejské školačky, vyvolalo napříč celou zemí bouři nevole a vlnu demonstrací. I když se George W. Bush za smrt dívek dvakrát omluvil, nepřestávají sílit požadavky, aby došlo k úpravě Dohody o statutu síly (SOFA, Status of Force Agreement), jíž se řídí právní přístup k americkým jednotkám rozmístěným v Jižní Koreji. Řadoví Korejci trvají na tom, aby americké vojáky, kteří v zemi spáchají trestný čin, soudily korejské soudy.

Tento projev dotčené národní hrdosti umocnil vynikající výkon jihokorejského fotbalového mužstva na mistrovství světa, které se konalo loni v létě na jihu Korejského poloostrova. Výkon korejské jedenáctky Korejce přesvědčil o tom, že jejich země dospěla - a že už dokáže stát na vlastních nohou i bez pomoci 37 tisíc amerických vojáků. Mnoho běžných Korejců si dnes opravdu myslí, že největší překážkou sjednocení poloostrova není severokorejský komunistický režim, ale přítomnost amerických vojáků. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění jen 54,8 procenta Korejců souhlasí s rozmístěním amerických vojáků v zemi, přičemž 31,7 procenta se vyslovilo proti.

Tyto pocity budou součástí diplomatické zkoušky, která bude Ro Mu-hjonův úřad utvářet od samého počátku. Bude totiž muset budovat vztahy s Amerikou v době, kdy se Bushova administrativa rozčiluje nad jadernými ambicemi Severní Koreje a její rolí v šíření zbraní hromadného ničení dalším nevyzpytatelným zemím. Korejští voliči - zjevně hluší k hrozbě, kterou severokorejské jaderné zbraně představují - prozatím Roovu politiku udržování dialogu a hospodářské výměny se Severem podporují.

S prezidentem Mu-hjonem bude muset přijít téměř generální přestavba jihokorejské domácí politiky a vztahů jak s USA, tak Severní Koreou. Bude Ro umět vyvážit bezpečnost na poloostrově, účast Ameriky a podporu voličů, kteří jej zvolili? Usmířit všechny tyto cíle - to je těžká práce i pro toho nejzkušenějšího a nejcyničtějšího politika, a tak je ve hvězdách, jestli se to podaří prezidentu Mu-hjonovi. Jenomže neuspěje-li, čekají na Koreu tak strašné vyhlídky, že si je nikdo nemůže přát snad ani ve snu.

  • Contact us to secure rights

     

  • Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

    Please login or register to post a comment

    Featured