NEW YORK – George Orwell ve svém románě 1984 mrazivě popsal totalitní režim, v němž má komunikaci pod kontrolou ministerstvo pravdy a disidenty perzekvuje politická policie. Spojené státy zůstávají demokracií, již ovládá ústava a právní řád a jež má pluralistická média, a přece existují znepokojující známky toho, že se tu uchytily propagandistické metody popsané Orwellem.

Ba techniky klamu prošly od Orwellovy doby rozsáhlým vývojem. Mnohé z těchto technik se rozvinuly ve spojitosti s reklamou a marketingem komerčních výrobků a služeb a pak byly přizpůsobeny potřebám politiky. Jejich charakteristickým rysem je to, že je lze pořídit za peníze. V poslední době k dalšímu zvýšení účinnosti technik klamu přispěl výzkum lidského vnímání, takže se objevili političtí profesionálové, kteří se zaměřují na „dosahování výsledků“.

Tito profesionálové jsou pyšní na své výkony a snad dokonce požívají respektu americké veřejnosti, která obdivuje úspěch, ať už jej bylo dosaženo jakkoliv. Tento fakt vyvolává pochybnosti nad konceptem otevřené společnosti Karla Poppera, který se zakládal na poznatku, že vzhledem k tomu, že dokonalé vědění není dosažitelné, lepší porozumění skutečnosti si můžeme osvojit oddaností kritickému myšlení.

Popper si neuvědomil, že v demokratické politice se před hledáním pravdy dává přednost získávání veřejné podpory. V jiných oblastech, například ve vědě a průmyslu, se popud vnutit světu vlastní názory střetává s odporem vnější reality. V politice však lze pohled voličstva na skutečnost snadno manipulovat. V důsledku toho politický diskurz, a to i v demokratických společnostech, nemusí nutně vést k lepšímu porozumění skutečnosti.

Důvodem, proč demokratická politika vede k manipulaci, je to, že politici netouží sdělovat pravdu. Jejich přáním je vyhrát volby a nejlepším způsobem jak toho dosáhnout je překroutit skutečnost ve svůj prospěch.

Tento poznatek by nás neměl vést k opuštění koncepce otevřené společnosti, ale k přehodnocení a potvrzení její opodstatněnosti. Musíme upustit od Popperova nevysloveného předpokladu, že politický diskurz usiluje o lepší porozumění realitě, a zavést jej jako explicitní požadavek. Rozdělení moci, svoboda projevu a svobodné volby samy nedokáží otevřenou společnost zajistit; je nutná též rozhodná oddanost snaze hledat pravdu.

Musíme zavést nová principiální pravidla politického diskurzu. Ta nemohou být totožná s vědeckou metodou, ale charakterově by se jí měla podobat a zahrnout hledání pravdy jako kritérium, podle něhož by se politické názory posuzovaly. Politici nebudou realitu manipulovat, nýbrž ctít jen tehdy, bude-li se veřejnost zajímat o pravdu a trestat politiky přistižené při záměrném klamání. A veřejnost by se o pravdu zajímat měla, protože klamavá zdání nás vedou na scestí při volbě zástupců, pokřivují politické možnosti, podkopávají zodpovědnost a ničí důvěru v demokracii.

Nedávná historie přináší přesvědčivé důkazy o tom, že politiky založené na zkreslené realitě se vracejí jako bumerang. Reakci Bushovy administrativy na teroristické útoky z 11. září 2001 – vyhlášení války proti teroru a přístup ke kritice jako k nedostatku vlastenectví – se sice zdařilo shromáždit veřejnou podporu, avšak výsledky byly pravým opakem toho, co Bushova administrativa zamýšlela, jak vzhledem k sobě, tak ke Spojeným státům.

Praktickou obtíží je rozpoznat, kdy političtí profesionálové skutečnost pokřivují. Tady mají významnou úlohu média, politická elita a vzdělávací systém, již všichni musejí vystupovat jako hlídací psi. Navíc je potřeba veřejnost proti různým technikám klamu očkovat. Nejúčinnější techniky fungují na podvědomé úrovni. Kdykoli je možné vyvolat emoce metodami, které obcházejí vědomí, veřejnost je do velké míry bezbranná. Pokud se však veřejnosti o těchto rozličných metodách dostane poučení, pravděpodobně je odmítne.

Jedna vlivná technika – již se republikán Frank Luntz provádějící průzkumy veřejného mínění podle vlastních slov naučil v 1984 – jednoduše otáčí významy a obrací realitu hlavou dolů. Kanál Fox News se tedy označuje za „férový a vyvážený“ a Karl Rove a jeho přisluhovači obracejí nejsilnější stránky svých protivníků v jejich Achillovy paty, používajíce pomluvy a lži s cílem vykreslit úspěchy protivníků jako falešné. Právě tímto způsobem pomluvy o zbabělosti a nečisté hře přispěly k porážce dvou vysoce vyznamenaných veteránů války ve Vietnamu, senátora Maxe Clelanda v roce 2002 a Johna Kerryho v roce 2004, zatímco Bush a viceprezident Dick Cheney – již se oba vojenské službě vyhnuli – byli vykresleni jako opravdoví vlastenci.

Jinou technikou je přenos: obvinění protivníků, že vycházejí z pohnutek nebo že používají metody, jež charakterizují právě toho, kdo obvinění vznáší. Tak například David Horowitz, který mě obviňuje, že jsem „Lenin protiamerické konspirace“, je bývalým trockistou, pro něhož odpůrci nejsou nikdy protivníky, s nimiž se debatuje, nýbrž nepřáteli, které je třeba rozdrtit.

Americká veřejnost se projevila jako pozoruhodně snadno ovlivnitelná manipulací pravdy, která narůstající měrou ovládá politický diskurz země. Ostatně tomuto úkolu se věnuje celá síť publikací, z nichž některým se daří vydávat se za média hlavního proudu. Přesto jsem přesvědčen, že je možné veřejnost ochránit očkováním proti nepravdivým argumentům, vyburcujeme-li odpor vůči orwellovské novořeči. Je potřeba soustředěného úsilí k odhalování technik manipulace – a jmenovat a zostudit ty, kdo je používají.

Právě teď je vhodný čas začít. Američané se probouzejí, jakoby ze zlého snu. Ze zkušenosti nedávných let jsme se naučili – a měli jsme to celou dobu vědět –, že převahu kritického myšlení v politickém diskurzu nelze brát za samozřejmost. Mohou ji zajistit jedině voliči vážící si skutečnosti a trestající politiky, již lžou nebo se dopouštějí jiných forem klamání.

Copyright: Project Syndicate, 2007.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč