WASHINGTON – Řecký HDP, který dosahuje asi 300 miliard dolarů, představuje přibližně 0,5% světového výkonu. Veřejný dluh této země, jenž činí 470 miliard dolarů, je vzhledem k velikosti řecké ekonomiky velmi vysoký, ale jinak nedosahuje ani 1% globálního dluhu – a necelou polovinu vlastní soukromé (převážně řecké) banky. Investiční banka Barclays Capital odhaduje, že jen několik málo globálně významných zahraničních finančních ústavů má v řeckých vládních dluhopisech podíl blížící se 10% jejich kapitálu Tier 1, přičemž podíly většiny ostatních bank jsou mnohem nižší.

Přinejmenším na papíře by tedy Řecko nemělo být systémově významnou ekonomikou. Přesto existuje několik důvodů, proč v případě řecké krize značně hrozí rozšíření do dalších oblastí. Řecko navíc není v tomto ohledu samo.

Za prvé existují v případě Řecka obavy z rozšíření nákazy do dalších evropských zemí nacházejících se v tísni, jako jsou Portugalsko a Irsko nebo i Španělsko a Itálie. Americké peněžní fondy navíc značně investovaly do nástrojů vydaných některými z exponovaných bank.

Pak jsou zde různé deriváty typu credit-default swapů (CDS), jejichž prostřednictvím se banky držící řecký dluh pojistily proti nesplácení. Budou-li se CDS koncentrovat v konkrétních finančních institucích, pak by tyto instituce mohly být ohroženy – dokonce víc než prvotní kupci řeckého dluhu. Nikdo však neví, kdo kolik derivátů drží nebo zda tyto deriváty riziko snižují, anebo zvyšují, poněvadž CDS se průhledně neobchodují na otevřených burzách.

A konečně z řeckých obtíží vyplývají problémy s řízením eura, jakož i případné neukázněné chování na devizových trzích, takže hrozí riziko zvýšení nejistoty a negativního ovlivnění již tak slábnoucího globálního zotavení. Světová ekonomika má proto na zotavení Řecka očividně velký zájem.

Zamysleme se nyní nad naprosto odlišným případem ze stejného soudku, totiž nad případem Jemenu. Řecko a Jemen nevykazují žádné významné podobnosti kromě kontrastu mezi jejich velikostí a hrozbou možného rozšíření krize. Jemenský HDP dosahuje pouhých 10% řeckého, což představuje 0,05% globálního výkonu, a ekonomika této země není významně provázaná s mezinárodní finanční soustavou.

Počet obyvatel Jemenu se však blíží počtu obyvatel Saúdské Arábie a jeho hranice se velmi těžko kontroluje. Chaos v Jemenu v kombinaci s rostoucí silou extremistů by mohl vážně destabilizovat Saúdskou Arábii a ohrozit produkci ropy. V takovém případě by cena ropy mohla vylétnout až na 150 nebo i více dolarů za barel, což by globální ekonomice zasadilo těžkou ránu.

Příklady tohoto druhu lze najít. Vzpomeňme na asijskou krizi v roce 1997, která začala v Thajsku – ani v tomto případě nešlo o velkou ekonomiku. Silná provázanost obchodu, finančnictví a využívání přírodních zdrojů, která se vyvinula ve světové ekonomice, mění mnoho jinak malých zemí nebo problémů v globální systémová rizika.

Důsledky globálního ekonomického řízení je potřeba pochopit a řešit. Na summitu skupiny G-20 v listopadu 2010 v Soulu vyzvali shromáždění představitelé Mezinárodní měnový fond, aby ve spolupráci s Fórem finanční stability vyvinul systém včasného varování před globálními finančními riziky a analyzoval jejich možné rozšíření na „velké ekonomiky“ (Čínu, Spojené státy, Velkou Británii, Japonsko a eurozónu).

Zprávy o rozšiřování krizí momentálně prodiskutovává rada guvernérů MMF. Syntéza těchto zpráv z pera výkonného ředitele fondu má být předložena Mezinárodnímu měnovému a finančnímu výboru v září, kdy se scházejí zástupci členských států MMF.

Při seriózním přístupu by tento krok umožnil hlubší analýzu vzájemné provázanosti ve světové ekonomice. Zároveň by mohl zvýšit legitimitu MMF jako instituce, která je globální nejen co do členství, ale i tím, jak přistupuje k různým typům členů. Dokud se totiž makroekonomický dohled MMF ve skutečnosti aplikuje pouze na rozvojové země, zatímco členové G-7 a další bohaté státy se důkladnému monitorovacímu procesu vyhýbají, nemůže být fond vnímán jako spravedlivý a nestranný.

Jak tyto příklady nicméně naznačují, systémová důležitost není jen otázkou velikosti. Záleží hlavně na vzájemné provázanosti spojující určitou zemi, instituci nebo skupinu institucí (například Lehman Brothers a AIG) s širší světovou ekonomikou.

Dohled nad systémovými riziky musí tuto provázanost proaktivně testovat a analyzovat a snažit se představit si „těžko představitelné“. Jak dnes koneckonců až příliš dobře víme, systémové riziko se může vynořit na nečekaných místech.

Vzájemná provázanost je dnes mnohem spletitější než i před pouhými deseti lety. MMF potřebuje dostat pravomoc k analýze makroekonomických a makrofinančních rizik, která se vynořila, ke zřízení systému včasného varování a k navržení možných preventivních politických opatření. Téměř univerzální členství států ve fondu a technické dovednosti jeho zaměstnanců by měly umožnit efektivní multilaterální dohled – za předpokladu, že fond urychlí reformy vlastního řízení tak, aby nastala shoda, že jeho dohled je v zájmu všech.