The Worldly Philosophers
Rok 1968 v té druhé Evropě
Jan Skorzynski
|
|
|
|
VARŠAVA – V Paříži, Západním Berlíně, Londýně a Římě se jaro 1968 neslo ve znamení studentských protestů proti válce ve Vietnamu. Rovněž ve Varšavě studenti protestovali, ale z jiných důvodů než jejich západní protějšky. Mladí Poláci nevyšli do varšavských ulic skandovat „Ho, Ho, Ho, Ho Či Min“ ze solidarity s Vietkongem, nýbrž aby hájili svobodu a kulturu své země před dusivou komunistickou vládou.
Namísto skandování Ho Či Minova jména vyvěsili mladí Poláci vlajky pod pomníkem Adama Mickiewicze, básníka devatenáctého století, jehož drama Tryzny napsané na oslavu boje za svobodu bylo krátce předtím označeno za podvratné a protisovětské a jeho adaptace ve varšavském Národním divadle zrušena.
Toto jsou jen některé z rozdílů mezi západoevropskými a východoevropskými studenty v dobách jarní vzpoury před čtyřiceti lety. Ačkoliv obě mladistvé revolty uskutečnila stejná generace a obě měly podobnou formu pouličních demonstrací a okupačních stávek, studentské rebelie na obou stranách železné opony charakterizovalo mnohem více odlišností než podobností.
Hlavní rozdíl samozřejmě spočíval v kontextu. Výchozí bod západních studentů – svoboda projevu a shromažďování, ideologický pluralismus a demokratický politický systém – byl pro jejich východní kolegy vzdáleným cílem, jehož dosažení nebylo pravděpodobné.
Západoevropští a američtí studenti, nespokojení s kapitalistickou spotřební společností, která metastázovala všude kolem nich, napadali systém z krajně levicových pozic. Polští, českoslovenští a jugoslávští studenti naopak směřovali své protesty proti komunistické diktatuře, která zbavovala jejich společnosti základních občanských svobod. Pro občany západních zemí byl hlavní hrozbou americký imperialismus, obviňovaný kvůli „špinavé“ válce ve Vietnamu. Pro Poláky a další lidi z Východu naopak představoval hrozbu imperialismus sovětský – kterážto hrozba se záhy naplnila v podobě rozdrcení Pražského jara Brežněvem. Zatímco ti první chtěli revoluci, ti druzí nepožadovali nic jiného – byť s o nic menší smělostí –, než aby státní orgány dodržovaly zákon.
„Noviny lžou!“ křičeli demonstranti ve Varšavě a pálili stranický tisk. Pro Władysława Gomułku, tehdejšího polského stranického vůdce, a další komunistické „papaláše“, byla svobodná média buržoazní úchylkou. Téhož jara pálili demonstranti v Paříži automobily na protest proti buržoaznímu životnímu stylu. To, co vidíte, závisí na tom, kde sedíte. Zatímco studenti v Paříži a v Berkeley se obraceli proti akademické vědě, jejich současníci ve Varšavě a dalších polských městech demonstrovali na obranu tradiční role univerzity a její autonomie, v čemž je podporovala řada jejich profesorů.
Na rozdíl od Západu hrál mezigenerační konflikt v Polsku v roce 1968 podružnou roli. Spisovatelé a vědci, které rovněž rozezlila oficiální cenzura Mickiewiczovy hry a národní kultury, se k protestům mladých lidí připojili.
Studentské hnutí v Polsku získalo masový charakter během demonstrace na Varšavské univerzitě 8. března 1968. Studenti se sjednotili na podporu dvou svých kolegů, kteří byli za protesty před Národním divadlem vyloučeni. Jedním z těchto studentů byl Adam Michnik, pozdější dlouholetý politický vězeň, který se stal v 80. letech politickým stratégem Solidarity.
Pokojnou demonstraci tehdy brutálně rozehnala policie a „dobrovolní“ členové stranických lidových milicí. O žádný dialog nikdo nikdy neusiloval. Policie porušila staletou tradici posvátnosti akademické půdy, vpochodovala do univerzitního areálu, zbila studenty a zatkla velký počet demonstrantů. V reakci na to se vlna protestů rozšířila na univerzity po celé zemi a v mnoha případech ji podpořili i mladí dělníci.
Prolhanost komunistického tisku, který zkreslil smysl protestů a osobně zaútočil na studentské předáky, rozjitřila situaci ještě více. Strana se uchýlila k antisemitské propagandě, když začala poukazovat na židovský původ některých studentských vůdců.
Nenávistná kampaň, která následovala, jen podtrhla naprostou absenci svobody projevu v zemi. Požadavek na zrušení cenzury byl jedním z prvních politických sloganů polského března 68. Následovaly požadavky na svobodu shromažďování a právo se sdružovat.
Klíčové bylo, že demonstranti nepožadovali svobodné volby. V této otázce byli realisty, avšak požadovali jistou míru občanské kontroly nad státními úřady, a to v politické i hospodářské sféře. Jeden ze sloganů zněl: „Žádný chléb bez svobody“.
Demonstranti z řad západních studentů po roce 1968 postupně pronikli do politického a intelektuálního establishmentu ve svých zemích. Polští disidenti se naopak ocitli ve vězení nebo v exilu. Několik tisíc studentů bylo vyloučeno z univerzit a 80 jich bylo po politických procesech uvězněno. Úřady také propustily význačné profesory, kteří studenty ovlivňovali a podporovali. Nejtemnější reakce režimu, totiž antisemitská čistka, pak vyústila v exodus více než 10 000 lidí, kteří byli rovněž zbaveni občanství.
Jarní protesty, na které mnozí lidé na Západě láskyplně vzpomínají, vedly k velmi odlišným výsledkům. Antikapitalistický radikalismus dohnal mnohé západní demonstranty ke krajní levici, k odmítání liberální demokracie a v některých případech i k terorismu. Ideologický vývoj polských studentů vedl opačným směrem – od úsilí „vylepšit“ socialismus ve jménu „skutečného“ marxismu až k antitotalitní opozici a budování svobodné občanské společnosti.
Vývoj březnových bojovníků pak završilo věznění, které je zbavilo iluzí. V 70. letech vytvořili největší opoziční centrum v socialistickém „táboře“. Hnutí Solidarita z 80. let a pokojné svržení komunismu byly do značné míry dílem jejich generace. Byl to jediný vhodný konec cesty, která započala v roce 1968 pod Mickiewiczovým pomníkem.
Jan Skórzynski je bývalým zástupcem šéfredaktora deníku Rzeczpospolita a autorem několika knih o dějinách polské demokratické opozice vůči komunismu a o hnutí Solidarita.
Copyright: Project Syndicate/Institute for Human Sciences, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Jan Skorzynski or return to our home page.
|
|
