Against the Current
Morální zranitelnost trhů
Robert Skidelsky
|
|
|
|
LONDÝN – Dnes se zdá, že ke kapitalismu neexistuje žádná soudružná alternativa, a přesto se daří protitržním náladám, vyjádřeným například v moralistickém odporu vůči globalizaci. Poněvadž bez mravního základu nemůže žádný společenský systém dlouho přežít, otázky vznášené antiglobalistickými aktivisty jsou naléhavé – což za současné hospodářské krize platí ještě víc.
Je těžké trhu jistou morální hodnotu upřít. Ostatně morální hodnotu připisujeme jak procesům, tak důsledkům, jak dokládá přesvědčení, že „účel nesvětí prostředky“. Je mravně lepší, aby nám zboží zajišťovali svobodní pracující než otroci a abychom si zboží sami vybírali, než aby nám jej vybíral stát. Fakt, že tržní systém je co do tvorby bohatství a uspokojování potřeb účinnější než jiné systémy, je dodatečná prémie.
Morální kritika trhu se soustřeďuje na sklon upřednostňovat mravně nedostatečné charakterové povahy, nahrávat nepěkným motivům a prosazovat nežádoucí důsledky. O kapitalismu se rovněž soudí, že postrádá princip spravedlnosti.
Pozastavme se u charakteru. Často se tvrdilo, že kapitalismus odměňuje vlastnosti, jako je sebeovládání, píle, vynalézavost, hospodárnost a rozvážnost. Na druhou stranu vytlačuje ctnosti, které nemají ekonomické využití, jako třeba hrdinství, čest, štědrost a soucit. (Hrdinství zčásti přežívá v romantizované představě „hrdinného podnikatele“.)
Problém nespočívá jen v mravní nedostatečnosti ekonomických ctností, ale i v jejich úbytku. Píle a vynalézavost se sice stále odměňují, ale sebeovládání, hospodárnost a rozvážnost se nepochybně začaly vytrácet s první kreditní kartou. Na movitém Západě si všichni půjčují, aby jejich spotřeba byla co nejvyšší. Amerika a Británie se utápějí v dluhu.
Adam Smith napsal, že „spotřeba je jediným účelem a smyslem výroby“. Spotřeba ale není etickým cílem. Není jednoznačně lepší mít pět aut než jen jedno. Člověk musí spotřebovávat, aby žil, a spotřebovávat víc, než nezbytně potřebuje, aby žil dobře. To je etické ospravedlnění hospodářského rozvoje. Z etického hlediska je spotřeba prostředkem dobra a tržní systém je nejúčinnějším nástrojem k vyzdvižení lidí z chudoby: v Číně a Indii tak činí úžasným tempem.
To nám ale neříká, v jakém bodě nás spotřeba uvrhává do špatného života. Chtějí-li lidé více pornografie nebo více drog, trh jim umožní konzumovat toto zboží až do bodu sebezničení. Vytváří nadměrnou nabídku zboží, které je morálně škodlivé, a nedostatečnou nabídku zboží, jež je mravně prospěšné. Co se týče kvality života, musíme se spoléhat na morálku, ne na trhy.
Je nesporně nespravedlivé vinit trh ze špatného mravního rozhodování. Lidé se mohou rozhodnout, kdy se spotřebou skoncují a kdy chtějí konzumovat. Tržní systém ale spoléhá na určitý motiv k jednání – Keynes jej nazýval „láskou k penězům“ –, který má sklon podrývat tradiční mravní naučení. Je paradoxem kapitalismu, že hrabivost, nenasytnost a závist proměňuje ve ctnosti.
Říká se, že kapitalismus odhaluje potřeby, o nichž lidé dříve ani netušili, že je mají, a tím posouvá lidstvo vpřed. Bude ale blíž pravdě, když řekneme, že tržní hospodářství přežívá povzbuzováním nenasytnosti a závisti prostřednictvím reklamy. Ve světě všudypřítomné reklamy nemá hlad po zboží a službách žádné přirozené meze.
Poslední morální potíží kapitalismu je neexistence principu spravedlnosti. Modely dokonale konkurenčního trhu se všemi informacemi ukazují, že výnosy všech výrobních faktorů odpovídají jejich mezním produktům, tj. všichni jsou placeni podle toho, jakou mají hodnotu. Úplná konkurence a požadavky informovanosti zajistí, že všechny smlouvy jsou dobrovolné (neexistuje žádná monopolní moc) a všechna očekávání se naplňují, tj. lidé dostanou, co chtějí. Spravedlnost distribuce se údajně zajistí spravedlností směny.
Žádný skutečně existující kapitalistický tržní systém ale spontánně ke spravedlnosti směny nevede. Vždy existuje nějaká monopolní moc, zasvěcení mají víc informací než nezasvěcení, neznalost a nejistota jsou všudypřítomné a očekávání zůstanou často nenaplněna. Spravedlnost směny je třeba dodat zvnějšku trhu.
Navíc vlohy, jež si lidé s sebou na trh přinášejí, nezahrnují jen jejich vlastní niterné vlastnosti, ale také jejich výchozí podmínky, které jsou mimořádně nerovné. Právě to je důvod, proč liberální teorie spravedlnosti vyžaduje přinejmenším rovnost příležitostí: snahu odstranit všechny odlišnosti v životních šancích plynoucí z nerovných výchozích podmínek, nakolik je jen slučitelné s osobní svobodou. Spoléháme tudíž na stát, že zajistí společenské statky, jako je školství, bydlení a zdravotní péče.
Konečně, tvrzení, že každý je za ideálních podmínek placen dle své hodnoty, je ekonomické, nikoli morální hodnocení. Neslučuje se s naší morální intuicí, že plat generálního ředitele by neměl 500násobně převyšovat průměrnou mzdu jeho pracujících, ani s přesvědčením, že pokud je něčí mzda při rovnováze trhu příliš nízká na přežití, nemělo by se dopustit, aby zemřel hlady. Jak naše společnosti zbohatly, nabyli jsme přesvědčení, že všichni mají právo na minimální standard, ať už pracují, churaví anebo jsou nezaměstnaní, což zajišťuje trvalou úroveň pohodlí a prosperity. To tržní systém negarantuje.
Přestože dnes trh nemá vážné vyzyvatele, je morálně napadnutelný. Stal se nebezpečně závislým na ekonomickém úspěchu, takže každý rozsáhlejší hospodářský nezdar odhalí mělkost jeho morálních tvrzení. Řešením není trhy rušit, ale znovu naplnit potřeby mravností. Nejjednodušším způsobem jak toho docílit je omezit reklamu. To by zredukovalo roli nenasytnosti a závisti ve fungování trhů a vytvořilo prostor pro úspěšný rozvoj jiných motivů.
Robert Skidelsky, člen britské Sněmovny lordů, je emeritním profesorem politické ekonomie na Univerzitě ve Warwicku, autorem oceněného životopisu ekonoma Johna Maynarda Keynese a členem správní rady Moskevské školy politologie.
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Robert Skidelsky or return to our home page.
|
|
