Against the Current
Ztracený kontinent
Robert Skidelsky
|
|
|
|
LONDÝN – Afrika, domov šestiny obyvatel Země, ale tvůrce pouhé čtrnáctiny světového HDP, je nejzřetelnější obětí globální recese. Po půlstoletí 5% růstu se očekává, že se tempo růstu kontinentu v roce 2009 sníží na polovinu. V některých zemích, například v Angole, dochází ke kontrakci. Jinde krize rozmetala přínosy několika let hospodářských reforem. Mnoho Afričanů se znovu propadne do zoufalé chudoby.
Rozvojoví ekonomové lomí rukama v beznaději: Afrika se vzpírá jejich nejlepším snahám zařídit zázrak. V předvečer dekolonizace roku 1960 byl reálný HDP na hlavu v subsaharské Africe téměř třikrát vyšší než v jihovýchodní Asii a průměrná délka dožití byla u Afričanů o dva roky vyšší. Během 50 let od té doby se africký reálný HDP na hlavu zvýšil o 38 % a lidé žili o devět let déle, jenže v jihovýchodní Asii vyrostl HDP na hlavu o 1000 % a životy lidí se prodloužily o 32 let.
Zprvu se řešení nízké míry vyspělosti Afriky zdálo jasné. Afrika potřebovala kapitál, ale scházely jí úspory. Bylo tudíž zapotřebí zajistit peníze zvenčí – skrze instituce, jako je Světová banka. Protože vybírat od hladovějících lidí komerční úrokové sazby se jevilo jako lichva, úvěry bylo nutné nabídnout na sníženém základě – v zásadě jako rozvojovou pomoc.
Zasypávat bídu penězi se stalo všelékem. Snadno se takové řešení prodávalo a vyhovovalo humanitárním instinktům lidí. Ulevovalo také vině za kolonialismus, jako když rodiče svým dětem dávají drahé dárky, aby odčinili, že je zanedbávají nebo zneužívají. Prospěch to ale nepřineslo. Většina pomoci se rozkradla nebo promrhala. Navzdory osminásobnému zvýšení objemu pomoci na hlavu, již v letech 1960 až 2007 dostávala Demokratická republika Kongo, se během téhož období tamní reálný HDP na hlavu o dvě třetiny snížil.
Novým heslem se stalo „Obchod, ne pomoc“. Tento přístup, průkopnicky ražený v 80. letech ekonomem Peterem Bauerem, se stal živou vodou Washingtonského konsenzu. Afrika, říkalo se s oblibou, dožene zpoždění, jedině pokud dereguluje své ekonomiky a přijme exportem tažený růst, tak jako „zázračné“ ekonomiky východní Asie. Poradci ze Světové banky a Mezinárodního měnového fondu africkým vládám říkali, aby přestaly subvencovat „národní šampiony“ a strhly obchodní bariéry. Poskytování omezeného objemu pomoci se podmiňovalo demontáží veřejného sektoru.
K roku 1996 už v subsaharské Africe zaměstnával stát pouhé 1 % obyvatel, oproti 3 % v ostatních rozvojových oblastech a 7 % v OECD. Navzdory osekání státu však Afrika neskočila rovnýma nohama do prosperity. K naprosté potupě ekonomické teorie ta trocha kapitálu, která v Africe je, z kontinentu prchá a investuje se do již kapitálově bohatých společností.
Problém Afriky tkví v tom, začali poté ekonomové říkat, že tu chybí efektivní státy. Řada zemí má „zkrachovalé“ státy, které nezajišťují ani minimální bezpečnostní a zdravotnické podmínky. Na subsaharskou Afriku, obydlenou 15 % světové populace, připadá celosvětově 88 % úmrtí v důsledku ozbrojených konfliktů a 65 % obětí AIDS. Novému pokolení matematických ekonomů v 90. letech znenadání došlo, co historici vědí už 2000 let a co ostatně věděli i klasičtí ekonomové osmnáctého století: prosperita závisí na dobré vládě.
Jak tedy získat dobrou vládu? Obnovování nebo zajišťování takové vlády vyvolává obávaný přízrak kolonialismu. Konec konců kolonialismus navzdory všem svým nedostatkům splňoval základní předpoklad hospodářského rozvoje: mír a bezpečnost. Rozvojová diskuse dnes v zásadě spočívá v tom, jak tyto podmínky pro potlačování bídy a hospodářský růst zajistit bez kolonialismu.
Nejzajímavější současný příspěvek pochází od oxfordského ekonoma Paula Colliera. Ten tvrdí, že mnohé africké státy uvízly v jedné či v několika rozvojových pastech, z nichž je nesmírně těžké se vymanit. Navíc jakmile se země chytí do jedné pasti, snadno se propadne do další. Chudoba vede k náchylnosti ke konfliktu a konflikt zase způsobuje chudobu. Jakou naději tedy má chudá země sužovaná občanskou válkou?
Collier se odvolává na britskou misi v Sieře Leone a předkládá argumenty pro vojenskou intervenci k zajištění míru, za předpokladu, že je uskutečnitelná. Podporuje mezinárodní angažmá k prosazování míru po skončení konfliktu. Setrvalá mezinárodní pomoc by se ale měla omezovat na poskytování dobrovolných modelů řádné správy věcí veřejných.
Vzorce toho, jak by vlády měly zajišťovat transparentnost veřejných výdajů či jak by zahraniční těžební společnosti měly vykazovat zisky, by místním politickým aktivistům usnadnily srovnávání dle jednotného metru a také by posloužily vládě jako zdroj legitimity. Pilotním projektem je tolik diskutovaný Kimberleyský proces. Společnosti obchodující s diamanty se dobrovolně zavázaly, že nebudou nakupovat z konfliktních oblastí ve snaze zabránit tomu, aby diamanty financovaly válečné lordy. Úspěch by byl pro obchod příznivý, protože majetné zákazníky na Západě dnes znechucuje představa, že by si koupili krví potřísněné šperky.
Regionální integrace sehrává v Evropě významnou úlohu až v posledních 50 letech, a přece už Evropanům zajistila řadu politických a ekonomických přínosů. Přesvědčivé důkazy říkají, že integrace by mohla prospět i Africe, za předpokladu, že by se využil rámec vhodný pro africké podmínky.
To je projekt hodný podpory. K dalším snahám, které si zaslouží pozornost, patří formalizace rozsáhlé neformální ekonomiky ve státech jako Ghana. Obvykle se jedná o projekty využívající mezinárodní odborné znalosti pod vedením interně přidělených mandátů v dané zemi.
Skutečnost, že se takovéto návrhy pokládají za průkopnické, svědčí o bídě rozvojové ekonomiky. Dokud však mezi Lagosem a Abidžanem – dvěma význačnými západoafrickými městy – budou na silnici každých 14 kilometrů zátarasy, praktický pokrok bude pomalý.
Za situace, kdy se přes hranice valí uprchlíci, piráti unášejí lodě a teroristé si hledají útočiště, je zřejmé, že Afrika sice potřebuje svá vlastní řešení, ale problémy její vlastní nejsou. Okolní svět si už africkou chudobu nemůže nadále dovolit. Svědectví 50 let nevydařených snah však ukazuje, že vůbec netuší, jak se s ní vypořádat.
Robert Skidelsky, člen britské Sněmovny lordů, je emeritním profesorem politické ekonomie na Univerzitě ve Warwicku, autorem oceněného životopisu ekonoma Johna Maynarda Keynese a členem správní rady Moskevské školy politologie.
Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Robert Skidelsky or return to our home page.
|
|
alykhansatchu 06:23 28 Jun 09
Dear Lord Skidelsky
If one's starting point is 50 Years ago, it is indeed a truly abject story. However, it is frequently at moments of major change that the exercise of looking in the rear view mirror becomes redundant. I believe we sit on the very cusp of that inflexion.
Near term the Landscape is completely problematical and the non correlated theory has been rendered redundant. All Income Streams have been crunched and the risk of a Flood of Returnees at the very moment our Economies are on the ropes is putting further pressure on what are high BETA Economies because of their small absolute size.
However, I believe the medium term bull story is very much in tact. We have embarked on a process of convergence. The First Bridge for this convergence process was the Mobile Phone. Now the Wholesale Internet is set to wash up on our shores. In my case, literally, the Cables have landed just outside Fort Jesus in my home town of Mombasa. Its the Old Fax story. One is useless. Two and you can send one to each other and more it becomes exponential. The Citizen was a lone Voice, cut off from the rest of the World. Ideas travelled individually and at a pedestrian speed. Today Ideas are pinging across the Continent.
This Development is set to dynamically change the Continent. The Political dynamic is difficult to model. Many Administrations have the look of Khamenei's Iran and they need to wisen up very fast indeed. There is a Tsunami wave coming and King Kanute still applies.
As the Citizen transforms from single Lilliputians with a net and the state is its Gulliver, we will see interesting developments. Take Madagascar. The ejected President signed a contract with Daewoo where he he ceded a great deal of Land for the princely sum of zero. That contract was egregious and not worth the paper it was written on. He was either an Incompetent or a Thief. And that has been the narrative for many Years. Companies that enter into these thinly veiled rip offs have scrambled political antennae. These contracts are not worth the paper they are written on.
An important development is the fact that the Demand side of the African equation is much more multi sided now. We are deep in the V, but the Chinese, the Indians, the Middle East and even Russia are all stepping into the breach. This is a net add and an important one.
Hard Commodities have been a curse in many ways. Narrow Interests who have wrestled control of the State have managed to take an egregious share, in many instances with the direct connivance of MultiNationals. There has been no trickledown. On the other side of the coin, note that Africa is a Continent of Small Holder Farmers. If we get the Agriculture right there is very effective trickledown. Look at Malawi. Its an interesting thought as to where we need to put our resources to work.
We have a very tricky near term landscape. However, the absolute low Base effect, the fact that we have entered a Century that will be defined as one of Intellectual Capital and that we can now connect all these 900m Souls at a very low Cost all signal that change is afoot.
Aly-Khan Satchu
www.rich.co.ke
Twitter alykhansatchu