Peter Singer
Svoboda projevu, Muhammad a holocaust
Peter Singer
Načasování rakouského odsouzení a uvěznění Davida Irvinga za popírání holocaustu nemohlo být horší. Verdikt nad Irvingem, který přišel poté, co v Sýrii, Libanonu, Afghánistánu, Libyi, Nigérii a dalších islámských zemích během protestů proti karikaturám zesměšňujícím Muhammada zemřelo přinejmenším 30 lidí, proměňuje ve frašku tvrzení, že v demokratických zemích je svoboda vyjádření základním právem.
Nemůžeme důsledně trvat na tom, že karikaturisté mají právo tropit si žerty z náboženských postav, ale že popírání existence holocaustu by mělo být trestným činem. Jsem přesvědčen, že bychom měli stát za svobodou projevu. A to znamená, že David Irving má být osvobozen.
Než mě obviníte z nedostatku pochopení pro citlivost obětí holocaustu či pro podstatu rakouského antisemitismu, měl bych říct, že jsem synem rakouských Židů. Moji rodiče z Rakouska včas utekli, moji prarodiče však nikoli.
Všichni čtyři moji prarodiče byli deportováni do ghett v Polsku a Československu. Dva byli posláni do polské Lodže a pak byli zřejmě zavražděni oxidem uhelnatým ve vyhlazovacím táboře v Chelmnu. Jeden zemřel v přeplněném a hlady trpícím ghettu v Terezíně. Přežila pouze moje babička z matčiny strany.
Nemám tedy žádné pochopení pro absurdní popírání holocaustu Davida Irvinga – o němž teď tvrdí, že bylo omylem. Podporuji snahy o zabránění nástupu nacismu v Rakousku i všude jinde. Jak ale posloužíme zájmu pravdy, když zakážeme popírání holocaustu? Jestliže stále existují lidé natolik pošetilí, že popírají, že k holocaustu došlo, přesvědčí je věznění těch, kdo tento názor vyjadřují? Právě naopak, budou si tím spíš myslet, že jsou posíláni do vězení za to, že vyjadřují názory, jež nelze jen důkazy a argumentací vyvrátit.
Ve své klasické obhajobě svobody slova v díle O svobodě John Stuart Mill napsal, že pokud určitý názor není „úplně, často a beze strachu diskutován“, stane se „mrtvým dogmatem, nikoli živoucí pravdou“. Existence holocaustu by měla zůstat živou pravdou a ty, kdo jsou k obludnosti nacistických zvěrstev skeptičtí, je třeba postavit před důkazy o nich.
V období po druhé světové válce, kdy se rakouská republika usilovně snažila etablovat se jako demokracie, bylo rozumné, že rakouští demokraté v rámci přechodného krizového opatření potlačovali nacistické myšlenky a propagandu. Tehdejší nebezpečí je ale dávno pryč. Rakousko je demokratický stát a člen Evropské unie. Navzdory občasnému oživení protipřistěhovaleckých, ba dokonce rasistických názorů – což je naneštěstí jev, který se neomezuje jen na země s fašistickou minulostí – neexistuje už v Rakousku vážná hrozba návratu k nacismu.
Naproti tomu svoboda projevu je pro demokratické režimy zásadní a musí zahrnovat svobodu říkat to, o čem jsou všichni ostatní přesvědčeni, že je nepravdivé, ba i to, co mnohé lidi uráží. Musíme mít právo svobodně popřít existenci Boha a kritizovat učení Ježíše, Mojžíše, Muhammada i Budhy, jak jsou zachycena v textech, jež miliony lidí považují za posvátné. Bez této svobody bude lidský pokrok neustále narážet na základní překážku.
Článek 10 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách prohlašuje: „Každý má právo na svobodu projevu. Součástí tohoto práva je právo zastávat názory a přijímat a šířit informace a ideje bez zásahů veřejné moci a bez ohledu na hranice státu.“
Aby Rakousko naplnilo toto jasné vyjádření – bez vágních výhrad článku 11, které hrozí, že jej zcela zbaví smyslu –, mělo by svůj zákon proti popírání holocaustu zrušit. Další evropské státy s podobnými zákony – například Německo, Francie, Itálie a Polsko – by měly učinit totéž a zároveň zachovat nebo posílit své snahy o informování občanů o realitě holocaustu a o důvodech, proč je třeba odmítat rasistickou ideologii, jež k němu vedla.
Zákony proti podněcování rasové, náboženské či etnické nenávisti jsou za okolností, kdy cílem tohoto podněcování je vyvolat násilí nebo jiné protizákonné jednání nebo kdy lze takové jednání oprávněně předvídat, něco jiného a jsou se zachováním svobody vyjadřovat naprosto všechny názory slučitelné.
Teprve až bude David Irving osvobozen, budou se Evropané moci obrátit k islámským demonstrantům a říct: „Uplatňujeme zásadu svobody projevu nestranně, ať už uráží muslimy, křesťany, židy nebo kohokoli jiného.“
Copyright: Project Syndicate 2006.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
