The Ethics of Life
Obamovy globální etické výzvy
Peter Singer
|
|
|
|
PRINCETON – Úžasný příběh zvolení Baracka Obamy prezidentem už sám o sobě do značné míry přispěl k obnově globálního obrazu Ameriky. Namísto prezidenta, jehož jedinou kvalifikací na tento úřad bylo jméno jeho otce, dnes máme prezidenta, jehož inteligence a vize překonaly hrozivou překážku v podobě faktu, že je to syn afrického muslima s exotickým jménem. Věřili bychom po posledních dvou volbách, že americká veřejnost je schopna zvolit takového kandidáta?
Obamův úspěch zvyšuje laťku jeho prvního funkčního období v úřadu. Kampaň postavil na tom, že je jiný než ostatní politici a že přinese skutečnou změnu. Tato výzva přitáhla početné a nadšené davy, což mu spolu s dovedným využíváním internetu přineslo bezprecedentní čtyři miliony dárců a přimělo obrovský počet Afroameričanů a mladých lidí, aby se registrovali k volbám.
Toto je životní příležitost prolomit cynismus, který už desítky let prostupuje americkou politikou. Pokud se však Obamovi nepodaří dostát svému slibu změny, potrvá celá desetiletí, než voliči znovu vloží důvěru v kandidáta, který bude tvrdit, že je jiný než obvyklá snůška politiků.
Mnoho Američanů bude novou administrativu posuzovat podle toho, co dělá doma. To zahrnuje zvýšení daní lidem vydělávajícím přes 250 000 dolarů ročně a využití těchto peněz k rozšíření zdravotního pojištění o desetimiliony Američanů, kteří ho nemají – což je u průmyslové země unikát. Obama se rovněž zavázal ke snížení daní zaměstnancům se středními a nižšími příjmy a ke zlepšení amerického vzdělávacího systému. Dodržet tyto sliby navzdory chmurným ekonomickým vyhlídkám Ameriky nebude snadné.
Největších výsledků však Obama může dosáhnout za hranicemi Ameriky. Když loni hovořil v Chicagské radě pro globální záležitosti, volal po prezidentovi, který dokáže přímo rozmlouvat se všemi lidmi na světě toužícími po důstojnosti a bezpečnosti a jenž dokáže říci: „Záleží nám na vás. Vaše budoucnost je i naší budoucností. A naše chvíle nastala právě nyní.“ A ona skutečně nastala.
Má-li být Obama takovým prezidentem, měl by začít naplňovat své sliby tím, že uzavře zajatecký tábor v kubánské zátoce Guantánamo a skoncuje s praxí Bushovy administrativy zavírat lidi, aniž se jim řekne, proč nebo z čeho jsou obviněni. Musí také zahájit proces stahování bojových jednotek z Iráku, což bude podle jeho vyjádření dokončeno za 16 měsíců. Dodržení těchto slibů bude významným krokem k obnově amerického obrazu v celém světě.
Životně důležité je také hrát konstruktivní roli při prosazování reforem v Organizaci spojených národů. Struktura Rady bezpečnosti je 60 let stará. Vítězům druhé světové války se dodnes přiznává stálé členství v radě a právo vetovat její rozhodnutí. Případná změna zákonitě omezí výsady těchto zemí včetně Spojených států. Pokud však nějaký americký prezident dokáže překonat stín historie vznášející se nad OSN, pak je to právě Obama.
Vzhledem k faktu, že Obama má keňského otce a strávil nějakou dobu v afrických vesnicích, kde dodnes žijí jeho příbuzní, není překvapivé, že chápe potřebu pomoci rozvojovým zemím ze strany bohatých států. Loni se zavázal, že do roku 2012 zdvojnásobí zahraniční pomoc USA a zvýší ji na 50 miliard dolarů ročně. (I tak ovšem budou USA zaostávat za řadou evropských zemí, pokud jde o procento národního důchodu věnované na pomoc.)
Americká pomoc musí být navíc lépe zacílena směrem k pomoci lidem žijícím v extrémní chudobě. Politováníhodné je, že když byl tehdejší senátor a dnešní viceprezident Joe Biden dotázán, jaké výdaje bude muset Obamova administrativa kvůli finanční krizi případně omezit, uvedl slib zvýšení zahraniční pomoci. Zdvojnásobení zahraniční pomoci by však přišlo USA na skrovnou částku v porovnání s tím, kolik ušetří po odchodu z Iráku.
Možná nejtěžším aspektem proměny USA ve spořádaného globálního občana je omezení jejich silně přehnaných emisí skleníkových plynů, které zhruba pětkrát přesahují celosvětový průměr na obyvatele. Bushova administrativa v této otázce promrhala drahocenných osm let, během nichž jsme se ocitli nebezpečně blízko bodu, kdy se může spustit nezvratný řetězec událostí vedoucích ke katastrofě.
Ugandský prezident Yoweri Museveni loni obvinil průmyslové země ze spáchání agrese proti Africe tím, že zapříčinily globální oteplování. Možná to zní přehnaně, ale zvýšení teploty a snížení srážek v převážně zemědělském státě může být pro jeho obyvatele stejně ničivé jako bombardování.
Je zapotřebí, aby Obama postavil USA do čela úsilí o snižování emisí. Jakmile dá najevo dobrou vůli, měl by být spolu s vedoucími představiteli evropských zemí schopen vypracovat dohodu, která po vypršení platnosti kjótského protokolu v roce 2012 zahrne i Čínu a Indii. Možná to bude největší etická výzva Obamova prezidentského působení, ale protože na ní závisí tak mnoho, jeho reakce na ni pravděpodobně sehraje rozhodující roli při hodnocení jeho funkčního období.
Peter Singer je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě. Jeho příští kniha The Life You Can Save: Acting Now to End World Poverty (Život, který můžete zachránit: Jak okamžitou akcí skoncovat s chudobou ve světě) vyjde v březnu.
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Peter Singer or return to our home page.
|
|
