The Ethics of Life
Skrytá daň peněz
Peter Singer
|
|
|
|
PRINCETON – Když lidé říkají, že „peníze jsou kořenem všeho zla,“ obvykle tím nemíní, že peníze jsou kořenem všeho zla. Tak jako svatý Pavel, původce citátu, mají na mysli lásku k penězům. Mohly by samotné peníze představovat problém, ať už po nich prahneme, či nikoliv?
Karel Marx si myslel, že ano. V Ekonomických a filozofických rukopisech z roku 1844 , raném díle, které zůstalo až do poloviny 20. století nezveřejněné a téměř neznámé, Marx popisuje peníze jako „univerzálního původce separace“, poněvadž lidský charakter proměňují v něco jiného. Člověk může být ošklivý, píše Marx, ale má-li peníze, může si koupit „ty nejkrásnější ženy“. Bez peněz by bylo zřejmě zapotřebí pozitivnějších lidských rysů. Peníze nás odcizují, uvažoval Marx, jak naší skutečné lidské přirozenosti, tak našim lidským bližním.
Jakmile začalo být zřejmé, že Marx se mýlil, když předpověděl, že dělnická revoluce nastolí novou éry s lepším životem pro všechny, jeho renomé padlo. Kdybychom tedy na odcizující účinek peněz měli jen jeho názor, mohli bychom jej po libosti zavrhnout jako prvek pomýlené ideologie. Avšak výzkum uskutečněný Kathleen Vohsovou, Nicole Meadovou a Mirandou Goodeovou, zveřejněný roku 2006 v časopise Science , naznačuje, že v tomto ohledu byl Marx na správné stopě.
Během série experimentů Vohsová a její kolegyně našly způsoby jak přimět lidi k přemýšlení o penězích, aniž by jim výslovně řekly, že na ně mají myslet. Několika lidem zadaly úkoly, mezi něž patřilo dešifrování výroků o penězích. V blízkosti jiných lidí nechaly ležet stohy peněz ze hry Monopoly. Další skupina viděla spořič obrazovky s různými mincemi a bankovkami. Úplně jiní lidé, náhodně vybraní, dešifrovali výroky, které nebyly o penězích, neviděli herní peníze a zhlédli jiné spořiče. Ve všech případech se ti, jimž byly vnuknuty myšlenky na peníze, – říkejme jim „peněžní skupina“ – chovali jinak než druhá skupina.
- Po zadání náročného úkolu a poučení, že si lze nechat pomoci, trvalo lidem v peněžní skupině déle, než požádali o pomoc.
- Když byli požádáni o pomoc, lidé v peněžní skupině věnovali pomoci méně času.
- Když byli vyzváni, aby si přenesli židli tak, aby mohli hovořit s další osobou, lidé v peněžní skupině nechávali mezi židlemi větší odstupy.
- Když byli vyzváni, aby si zvolili oddechovou činnost, lidé v peněžní skupině se častěji rozhodli pro aktivity, které lze vykonávat o samotě, než pro ty, do nichž se zapojí ostatní.
- Konečně, když byli lidé v peněžní skupině vybídnuti, aby věnovali část peněz, které si účastí v experimentu vydělali, darovali méně než ti, kdo nebyli navedeni k přemýšlení o penězích.
Triviální připomínky peněz způsobily překvapivě velké rozdíly. Kde například kontrolní skupina nabídla, že si vyhradí v průměru 42 minut na pomoc někomu jinému splnit jeho úkol, ti, jimž byly předem vštípeny myšlenky na peníze, nabídli jen 25 minut. Obdobně když předstíraná účastnice experimentu požádala o pomoc, peněžní skupina jí pomáhala jen polovinu času. Po výzvě, aby ze svého výdělku část darovali, peněžní skupina rozdala oproti kontrolní skupině jen o málo víc než polovinu.
Proč peníze snižují ochotu požádat o pomoc a poskytnout ji nebo i jen sedět blíž k ostatním? Vohsová a její kolegyně předkládají hypotézu, že když společnosti začaly používat peníze, bylo méně nezbytné spoléhat na rodinu a přátele a lidé se mohli stát soběstačnějšími. „Tímto způsobem,“ uzavírají, „posílily peníze individualismus, ale oslabily komunální motivaci, což je účinek, který je zřejmý ještě z dnešních reakcí lidí.“
To není právě vyčerpávající vysvětlení toho, proč by připomínka peněz měla tak silně měnit způsob našeho chování, vzhledem k tomu, že peníze všichni dennodenně používáme. Zdá se, že tu působí ještě něco, co stále plně nechápeme.
Nepropaguji návrat do prostších časů výměnného obchodu a soběstačnosti. Peníze nám umožňují obchodovat – a tedy navzájem těžit ze svých zvláštních dovedností a výhod. Bez peněz bychom byli nezměrně chudší, a to nejen ve finančním smyslu.
Teď když jsme si ale vědomi separační moci, již může mít už samotné pomyšlení na peníze, nemůžeme už úlohu peněz považovat za zcela neutrální. Pokud například místní sdružení rodičů chce vybudovat dětské hřiště, mělo by své členy požádat, aby práci odvedli sami na dobrovolném základě, anebo by mělo uspořádat sbírku, aby bylo možné najmout externího dodavatele?
Návrh harvardského ekonoma Rolanda Fryera, aby byli chudí studenti placeni za dobrý prospěch ve škole, je další oblastí, kde je použití peněz otevřenou otázkou. Kdyby peníze byly neutrální, otázka by spočívala jen v tom, zda přínosy použití peněz převažují nad finančními náklady. Často tomu tak bude – například když rodičům chybí dovednosti k vybudování dobrého hřiště. Bylo by ale chybou předpokládat, že pokud dovolíme penězům, aby ovládly všechny oblasti života, nevybere si to jinou daň, ve finančních pojmech těžko vyjádřitelnou.
Peter Singer je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě a autorem Osvobození zvířat, Praktické etiky a dalších knih. V současnosti pracuje na knize o filantropii a světové chudobě.
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Peter Singer or return to our home page.
|
|
RalphWiggum 01:07 03 Feb 09
Ross,
Your assertion that we suffer due to our inherent greed and lust for money still fails to address Peter's questions*: if we are suffering for our sins (greed as you have suggested) how can the suffering of infants and animals be explained? Neither animals nor infants choose to worship the almighty dollar, yet both suffer immensely.
Furthermore, I don't find Peter's biblical references unusual at all. The writings of William Shakespeare are quoted and paraphrased daily and these works are not taken to be factual.
Sincere apologies to Peter for straying from the original topic, however Ross's reply binds the two topics and warrants reply.
*http://www.project-syndicate.org/commentary/singer36
-RW
harvross 02:18 10 Sep 08
Dear Professor
Your article is sound. You raise many interesting and indeed truthful points. What interests me even more, though, is that you quote Saint Paul. Given your reluctance to believe in God (because you claim the question of suffering cannot be answered), it is unusual and perhaps even inconsistent that you would quote from the Scriptures (if you did in fact believe them not to be true). Indeed, Jesus himself said that we would serve either God or money. The two are mutually exclusive. It is neither a sin to be rich nor poor, but righteousness in either is what God calls us to. However, it is clear - as indicated by the story of the rich young ruler who would not part with his wealth to follow Jesus - that it is easier for a camel to go through the eye of a needle than for a rich man to enter the kingdom of heaven.
Strikingly enough, the question of human suffering is answered more cogently by the world's worship of money (the love of money; greed) than it is by the assertion that God cannot be real (because if He was real He wouldn't allow suffering). In fact, it is because man has chosen to worship money rather than God (as one of many sins) that suffering occurs. Moreover, at the root of human depravity lies sin, and nothing but God can overcome that through the death and resurrection of Jesus Christ, His Son. Money is an admittedly important part of this equation, and love of it is indeed the root of all evil because of all the latent effects of worshipping money over God.
Kind regards
Ross