The Ethics of Life
Diana deset let poté
Peter Singer
|
|
|
|
PRINCETON – Deset let po své smrti má princezna Diana stále hvězdnou sílu. Sdělovací prostředky jsou plné vzpomínek a retrospektiv a veřejnost po celém světě jako by to vše lačně hltala. Stala se snad Diana novým druhem světice, a pokud ano, o čem to vypovídá?
S Dianiným kultem jsem se setkal v roce 2004 v Hyde Parku, kde jsem byl právě v den, kdy královna slavnostně otevřela pamětní fontánu na počest princezny Diany. Ocitl jsem se ve skupině žen středního věku, jejichž saka a kloboučky byly zcela posety odznaky. Ženy vypadaly jako fanatické fotbalové fanynky – až na to, že místo obličeje Davida Beckhama jukala z jejich odznaků Diana.
Dal jsem se s nimi do řeči a zjistil jsem, že jejich oblečení, kabelky i boty mají stejný vzor jako ty, které nosívala Diana. Některé z nich měly doma „Dianin pokojíček“ plný vzpomínkových předmětů s princezniným motivem. Zdálo se, že se jejich životy točí kolem ženy, která byla v té době už sedm let mrtvá.
Italský sochař Luigi Biaggi nabídl svůj pohled na tento úkaz v podobě Dianiny sochy v póze a hávu evokujícím Pannu Marii. Jeho dílo nám sdělovalo, že roli náboženských postav převzaly celebrity. Britská badatelka Margaret Evansová zkoumala, jaké pocty lidé Dianě po její smrti složili, a přitom zjistila, že někteří se k ní vztahují jako ke světici či k andělovi, a několik lidí ji dokonce přímo srovnává s Ježíšem.
V souvislosti s Dianinou smrtí se objevily bizarní hypotézy včetně tvrzení, že ji zavraždila britská tajná služba, neboť princezna představovala hrozbu pro trůn, případně že vůbec není mrtvá, ale spokojeně žije se svou novou láskou Dodim Al-Fajídem, neboť oba celý incident pouze předstírali, aby unikli ze záře publicity. A poté, jak se na smrt kvazibožské postavy sluší a patří, bylo proroctví o její smrti objeveno v textech zpěváka a textaře Morrisseyho na albu skupiny The Smiths „The Queen is Dead“.
Pohlédneme-li na věc z nezaujaté racionální perspektivy, pak je tato Dianina idolizace stejně absurdní jako kterýkoliv jiný kult. Budiž, princezna využívala svého prominentního postavení k propagaci chvályhodných věcí, zejména těch, které souvisely s nemocnými lidmi a s lidmi na okraji společnosti. Její úsilí o zákaz nášlapných min bylo někdy terčem posměchu jako politicky naivní, ale upoutalo na toto téma celosvětovou pozornost.
Nelze říci, zda by toto úsilí bylo vyústilo v ottawskou smlouvu zakazující nášlapné miny, nebýt její smrti – a přestože její skon vyvolal ohromnou poptávku po tom, aby bylo její dílo dovedeno do úspěšného konce, mnoho zemí včetně Spojených států, Ruska, Číny, Izraele a Íránu tuto smlouvu stále nepodepsalo. Zároveň však často existoval znepokojivý rozpor mezi Dianinou angažovaností ve prospěch chudých a nemocných a extravagantním životním stylem, který vedla.
Dianiny vady tvořily součást její přitažlivosti. V kontrastu ke zdrženlivým a škrobeným členům britské královské rodiny se Diana projevovala jako princezna, která je zároveň normální lidskou bytostí podobnou spíše nám ostatním. A když procházela nehezkým rozpadem manželství, který vyvolala manželova nevěra, sdílely její bolest miliony žen. V éře před televizními reality show Dianin život takovou reality show byl .
Díky neustálé pozornosti médií mohli mít lidé pocit, že ji znají, a tak sledovali její vzestupy i pády a silně jim na ní záleželo, jako by byla členkou jejich rodiny. Pokud byly jejich vlastní životy fádní a postrádaly lesk, pak ona jim tento nedostatek vynahrazovala.
Hrabě Spencer na nás naléhal, abychom odolali pokušení jeho sestru kanonizovat. Ve svém pohřebním projevu – nejzajímavější ze všech chvalořečí na Dianu – prohlásil, že dělat z ní světici znamená neoceňovat její „potměšilý smysl pro humor“. Nicméně i on jí následně připsal některé vlastnosti světice, zejména její „téměř dětinskou“ touhu konat pro ostatní dobro. Ve snaze vysvětlit způsob, jímž se britské noviny vysmívaly jejím dobrým úmyslům, prohlásil: „Moje vlastní a jediné vysvětlení zní, že opravdová dobrota ohrožuje ty, kdo stojí na protilehlém konci morálního spektra.“
Možná byla tato poznámka jen hořkou odplatou za roli, kterou při Dianině smrti sehrály podle Spencerova přesvědčení sdělovací prostředky a paparazzi v jejich službách, avšak zároveň obsahovala zrnko pravdy. Někteří lidé používají cynismus v otázkách morálky jako výmluvu, proč se nesnaží být lepšími. Namluvíte-li si, že se všichni ve skutečnosti starají jen o sebe, pak se nemusíte cítit špatně, když děláte totéž.
Princezna s naivní, ale upřímnou touhou konat dobro tuto ochrannou skořápku ohrožuje a jedním ze způsobů, jak hrozbu otupit, je výsměch. Diana by možná byla vedla lepší život v USA, kde jsou lidé i média ve vztahu k dobročinnosti méně cyničtí a ochotnější akceptovat dobré úmysly tak, jak se navenek jeví.
Jaký dopad měly Dianin život a smrt na miliony lidí, kteří ji obdivovali a milovali? Po jejím skonu truchlily desetimiliony lidí a mnozí z nich napsali dopisy a poslali šeky Pamětnímu fondu Diany, princezny z Walesu. Pokud však tato činnost pokračuje, pak ve skromnějším měřítku, které ustoupilo do pozadí veřejné dobročinnosti.
Zdá se, že většina zápalu uvadla spolu s květinami, které lidé v tak obrovském množství zanechali jako poctu Dianě. Možná to bylo nevyhnutelné, protože jediný člověk sice dokáže probudit naše emoce, ale podobné city bývají dočasné a jen zřídkakdy mohou vnést do našich životů trvalou změnu. Anebo je možné, že ti, kdo se s Dianou tak silně ztotožňovali, si nějakým způsobem představovali, že se podílejí na jejích dobrých skutcích a že není potřeba, aby dělali cokoliv dalšího?
Peter Singer je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě a profesorem-laureátem na univerzitě v Melbourne. Napsal mimo jiné knihy How Are We to Live? (Jak máme žít?) a Writings on an Ethical Life (Statě o etickém životě).
Copyright: Project Syndicate, 2007.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Peter Singer or return to our home page.
|
|
