The Ethics of Life
Prasata, telata a americká demokracie
Peter Singer
|
|
|
|
V záplavě titulků o tom, že kontrolu nad Kongresem Spojených států získali v listopadových volbách demokraté, zůstal do značné míry bez povšimnutí jeden velký volební výsledek. Ten sice na jedné straně obnažil slabiny amerického politického systému, ale zároveň obnovil mou víru v soucitnost obyčejných Američanů.
Pokud občané Arizony nashromáždí dostatečný počet podpisů, mohou o určitém navrženém zákonu nechat hlasovat v přímém všelidovém hlasování. Jedno z letošních referend se týkalo zákona, který by zakazoval uvazování či zavírání těhotných prasnic nebo telat chovaných na maso takovým způsobem, jenž zvířatům brání se volně otočit, lehnout si a zcela si natáhnout končetiny.
Lidé, kteří toho o moderním průmyslovém zemědělství mnoho nevědí, si mohou položit otázku, proč je vůbec taková legislativa nutná. Zemědělské metody, které se ještě před 50 lety všeobecně uplatňovaly a v některých zemích jsou běžné dodnes, přece dopřávají všem zvířatům dostatek prostoru na otočení a natažení končetin.
V USA však dnes zhruba 90% chovných prasnic – matek prasat chovaných a zabíjených na vepřové maso, slaninu a šunku – tráví většinu života uzamčeno v klecích o rozměrech asi 0,6 krát 2,2 metry. Nemohou se v nich otočit, lehnout si s nataženýma nohama nebo udělat více než jeden krok dopředu či dozadu. Další prasnice jsou chovány na krátkých provazech, které jim rovněž brání v otáčení.
Také telata jsou celý život uzavřena v individuálních kójích, které jim neumožňují se otočit, lehnout si nebo si natáhnout končetiny. Smyslem těchto metod je úspora pracovních míst – usnadňují manipulaci se zvířaty a umožňují provoz chovných stanic čítajících tisíce nebo desetitisíce zvířat při nižším počtu zaměstnanců a nižších nárocích na jejich kvalifikaci. Kromě toho brání zvířatům mrhat energií při pohybu nebo vzájemných potyčkách.
Po protestech organizací na ochranu zvířat si Evropská komise před několika lety objednala u své Vědecké veterinární komise zprávu o těchto metodách. Komise shledala, že zvířata trpí kvůli nemožnosti se volně pohybovat a totální absenci jakékoliv náplně během celého dne. Ke stejnému závěru by pochopitelně musel dospět i zdravý rozum.
EU po zprávě stanovila data, po jejichž uplynutí budou stěsnané podmínky pro tato zvířata zakázány. Datum stanovené pro telata, 1. leden 2007, je již téměř zde. Jednotlivé kóje pro prasnice, které už jsou ve Velké Británii a Švédsku protizákonné, budou do roku 2013 zakázány v celé EU. Postupně jsou zaváděny také kroky ke zlepšení podmínek nosnic, které se obvykle mačkají v holých drátěných klecích, kde nemají ani dost místa na to, aby roztáhly křídla.
V USA nejsou podobná opatření na celostátní úrovni na dohled. Když se mě moji evropští přátelé v minulosti ptali, proč Spojené státy v otázce životních podmínek zvířat tak silně zaostávají za Evropou, neměl jsem na to žádnou odpověď. Po dalším naléhání jsem musel připustit i možné vysvětlení, že Američanům na zvířatech záleží méně než Evropanům.
A pak v roce 2002 předložili ochránci zvířat na Floridě k všelidovému hlasování návrh, jenž by zakázal chov prasnic v kójích. K překvapení mnoha se pro tento návrh vyslovilo 55% hlasujících. Rovněž v listopadovém referendu v Arizoně hlasovalo navzdory dobře placené opozici ze strany agrobyznysu 62% voličů pro zákaz malých klecí pro prasnice a telata.
Florida ani Arizona nejsou nikterak pokrokovými státy – oba daly v roce 2004 přednost George W. Bushovi před Johnem Kerrym. Výsledky tedy silně naznačují, že kdyby dostali příležitost hlasovat o chovu březích prasnic a telat v tak stěsnaných podmínkách všichni Američané, většina by se jich vyslovila proti. Zdá se, že Američanům záleží na blahu zvířat stejně jako Evropanům.
Chceme-li tedy vysvětlit propast mezi Evropou a USA v otázce podmínek pro zemědělská zvířata, měli bychom se zaměřit na politický systém. V Evropě starost voličů o blaho zvířat účinně ovlivnila poslance národních parlamentů, ale i členy parlamentu Evropského, výsledkem čehož byly národní zákony a směrnice EU, které na tuto starost reagují.
Naproti tomu v USA neměla podobná starost na členy Kongresu žádný patrný efekt. Podmínky chovu zemědělských zvířat neupravuje vůbec žádná federální legislativa – a jen velmi málo legislativy státní. Podle mne je to dáno tím, že agrobyznys dokáže nastrkat desetimiliony dolarů do kapes kongresových zástupců usilujících o znovuzvolení. Hnutím za práva zvířat se navzdory široké veřejné podpoře dosud nedaří obstát v aréně politického lobbismu a dotací na volební kampaně.
V americké volební politice mají peníze větší cenu než názory voličů. Stranická disciplína je slabá a kongresmani musí většinu peněz potřebných ke znovuzvolení vybírat sami – a to se navíc v případě členů Sněmovny reprezentantů děje každé dva roky. V Evropě, kde vládne silná stranická disciplína a volební kampaně nefinancují jednotliví kandidáti, nýbrž strany, hrají peníze menší roli. V USA, zemi, která se pyšní svými demokratickými tradicemi, jsou prasata a telata jen stěží jedinými, kdo na tom tratí.
Peter Singer je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě. Svou nejnovější knihu The Way We Eat: Why Our Food Choices Matter (Jak jíme: proč na volbě jídla záleží) napsal s Jimem Masonem.
Copyright: Project Syndicate, 2006.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Peter Singer or return to our home page.
|
|
