Tuesday, October 21, 2014
8

Jak zajistit vládu práva na moři

TOKIO – Japonsko je v lepším postavení než kdy dřív, aby hrálo významnější a iniciativnější roli při zajišťování míru v Asii a ve světě. Těšíme se explicitní a entuziastické podpory spojenců a dalších spřátelených zemí, včetně všech členských států ASEAN a Spojených států, Austrálie, Indie, Velké Británie, Francie a dalších. Ti všichni vědí, že Japonsko reprezentuje vládu práva – pro Asii a pro všechny lidi.

Nejsme sami. Ve většině asijsko-tichomořských zemí hospodářský růst tříbí svobodu myšlení a vyznání, jakož i zodpovědnější a vstřícnější politické systémy. Ač tempo těchto změn se stát od státu liší, idea vlády práva se uchytila. A to znamená, že političtí lídři v regionu musí zajistit respekt k mezinárodnímu právu.

Nikde to není zřetelnější než v oblasti mezinárodního mořského práva. Asijsko-tichomořský region dosáhl během jediné generace nesmírného růstu. Velká a relativně neúměrná část plodů tohoto růstu bohužel směřuje do vojenské expanze. K pramenům nestability patří nejen hrozba zbraní hromadného ničení, ale také – a bezprostředněji – snahy o změnu územního statu quo pomocí síly a nátlaku. Tyto snahy se přitom odehrávají převážně na moři.

Americký prezident Barack Obama a já jsme se nedávno vzájemně utvrdili o spojenectví našich zemí coby úhelném kameni regionálního míru a bezpečnosti. Nadto Spojené státy a Japonsko posilují trojstrannou spolupráci se stejně smýšlejícími partnery s cílem podporovat regionální a globální mír a hospodářskou prosperitu. Právě na takovém postupu už jsem se dohodl s australským ministerským předsedou Tonym Abbottem.

Historie mezinárodního mořského práva je dlouhá a sahá až do starověkého Řecka. V římských dobách byla moře otevřená všem a vlastnictví a dělení bylo zakázané. Od sklonku éry objevitelských cest už moře z bezpočtu důvodů překročily obrovské počty lidí a obchod založený na moři propojil regiony světa. Svoboda v mezinárodních vodách se stala podstatným principem lidské prosperity.

Mořské právo v jeho současné podobě nevytvořila žádná jednotlivá země ani skupina. Jedná se o produkt kolektivní moudrosti lidstva, tříbený během velmi mnoha let pro blaho všech. Nejeden přínos pro lidstvo dnes závisí na tom, že moře od Tichého po Indický oceán zůstanou zcela otevřená.

Co to ale přesně znamená? Vydestilujeme-li ducha, jehož jsme během věků vnesli do mezinárodního práva, a nově jej formulujeme jako tři zásady, právní řád na moři se stane otázkou zdravého rozumu.

Zaprvé, státy by měly předložit a vyjasnit své nároky založené na mezinárodním právu. Zadruhé, státy by ve snaze realizovat své nároky neměly používat sílu ani nátlak. A zatřetí, státy by měly usilovat o urovnání sporů mírovými prostředky. Všechny tři velice jednoduché – téměř samozřejmé – zásady je potřeba zdůraznit, protože je všechny vlády v Asii a Tichém oceánu musí přísně dodržovat.

Vezměme si Indonésii a Filipíny, země, kde tamní vůdci v míru dosáhli dohody na vymezení jejich překrývajících se výlučných ekonomických zón. Moje vláda obdobně podporuje filipínskou výzvu k urovnání územního sporu v Jihočínském moři, která je v plném souladu se třemi principy mezinárodního mořského práva; stejně tak podporuje snahu Vietnamu vyřešit střetávající se teritoriální nároky pomocí dialogu.

Místo snah o konsolidaci změn statu quo vršením jednoho fait accompli na další by se vlády v regionu měly pevně zavázat, že se vrátí k duchu a ustanovením Prohlášení o chování stran v Jihočínském moři z roku 2002, s nímž v minulosti všechny strany souhlasily. V dnešním světě by se země neměly bát, že pravidla a zákony nahradí nátlak a hrozby. Pevně doufám, že členské státy ASEAN a Čína dokážou urychleně zavést účinný kodex chování v Jihočínském moři.

Japonsko a Čína mají dohodu, kterou jsem v roce 2007, během svého prvního funkčního období na postu ministerského předsedy, uzavřel s tehdejším premiérem Wen Ťia-paem. Zavázali jsme se k vytvoření mechanismů námořní a vzdušné komunikace s cílem předejít tomu, aby nepředvídané incidenty mezi našimi zeměmi vytvářely napětí a nedorozumění. Tento závazek se bohužel nepřetavil v realizaci takového mechanismu.

Netěší nás nebezpečná setkání bojových letounů a námořních plavidel. Výměna mezi Japonskem a Čínou musí být výměnou slovní. Neměli bychom se sejít u vyjednávacího stolu, vyměnit si úsměvy, podat ruce a pustit se do rozhovorů?

Jsem přesvědčen, že navázat na dohodu z roku 2007 by bylo zájmu míru a stability v celém regionu. Vím ale také, že k zajištění dlouhodobé bezpečnosti bude zapotřebí mnohem více dohod, z nichž každá se bude věnovat jednomu z podstatných vláken přediva svobody a prosperity napříč regionem.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Hide Comments Hide Comments Read Comments (8)

Please login or register to post a comment

  1. Commentedslightly optimistic

    International law?
    Former US secretary of state Henry Kissinger [remember the Nixon shock in 1971] made some dismissive comments about this in his book 'Diplomacy': "Empires have no interest in operating within an international system; they aspire to be the international system. Empires have no need for a balance of power. That is how the United States has conducted its foreign policy in the Americas, and China through most of its history in Asia."

  2. CommentedJeff GE

    China does not have a long history for rule of law. Some may even question if China has a system of rule of law now. So on the issue of securing the rule of law, those countries who have a long history of rule of law (or least make such a claim) should set an example of rule of law for other countries to follow and not use the rule of law as tool for their own gains.

  3. Commentedslightly optimistic

    Re the UN Law of the Sea, the US is not the only country refusing to surrender its sovereignty on property rights. Beijing has signed the treaty but then effectively unsigned it. In 2010 China's foreign minister insisted that the South China Sea is a "core national interest," adding: "China is a big country and other countries are small countries, and that is just a fact."

  4. CommentedJeff GE

    To secure the rule of law at sea, the prime minister should persuade US to ratify UN Law of the Sea Convention first. After that, he may claim that Japan enjoys the explicit and enthusiastic support from US.
    Second, Japan should stop commercial whaling in waters claimed by other countries. After that, the prime minister may claim that "Japan stands for the rule of law -- for Asia and for all people".

    As for dangerous encounters by fighter aircraft and vessels at sea, well, it takes two to tango.

    The prime minister either overestimated his intelligence or underestimated the intelligence of others by double-talking the issue of rule of law.

  5. CommentedYoshimichi Moriyama

    The United States, Australia and Japan should give a variety of aid such as perosonnel training, aircraft, vessels to Vietnam, the Philippines, Malyasia and the like so that they will be better equipped for maritime and aerial patrolling and law-enforcement.

    I support Abe, though not with carte blanche. He should refrain from doing or uttering things that might be interpreted overseas as remilitarizing attempts. Instead, he should explain to the overseas audience how his security policy is in resonance with, and approved and encouraged by South East Asian countries and how Japanese secutity and foreign affairs experts are frequently meeting and talking with their counterparts from Washington, Canberra, Manila and so on.

  6. Commentedj. von Hettlingen

    Prime Minister Abe writes: "Japan is in a better position than ever before to play a larger and more proactive role in ensuring peace in Asia and the world". Indeed he has China's rise and America's pivot to Asia to thank for it. It's unclear how much "explicit and enthusiastic support" Japan enjoys of its "allies and other friendly countries". Nevertheless it offers these countries its support in their territorial disputes with China. In most cases "Japan stands for the rule of law. Whether it also stands "for Asia and for all people", is polemic.
    It is true that many Asian countries are seeing economic growth. Hence it is important to enforce a legal framework to secure "regional peace and security". In this essay, Mr. Abe is appealing to "all governments in Asia and the Pacific" to respect international maritime law. China is a member of the International Martime Organisation and should uphold the martime treaty. In recent months its unilateral actions and gunboat diplomacy in South China Sea have made big waves. China's territorial claims are seen as questionable and it has been accused by the contesting parties of violating international maritime law.
    Mr. Abe has not accused China of violating maritime law in this essay, he is perhaps aware of the saying: "People who live in glass houses shouldn't throw stones. Japan's whaling industry is also a contentious issue and Japanese whalers have often violated international maritime law, by hunting and killing whales in territorial waters, claimed by Australia and New Zealand. Greence Peace had disrupted a Japanese whaling fleet in the Antarctica in 2008. Its more radical peer, the Sea Shepherd Conservation Society had been allegedly attacked by Japanese whalers last February in the Southern Ocean.
    Although whale hunting is part of what Japan calls a scientific research programme, permitted under a clause in International Whaling Commission rules, the same research goals could be achieved using non-lethal methods. This programme is said to be a front for commercial whaling, as every year hundreds of minke and fin whales are being killed.
    It is a pity that the relationship between China and Japan is so frayed that they can not implement "an agreement" signed in 2007, which would "create a maritime and air communication mechanism in order to prevent unforeseen incidents" resulting from "tensions and miscalculation".

  7. Commentedhari naidu

    If I read the tea leaves of Abe’s containment theory of China, in the Sea Lanes of Asia-Pacific region, I’ve a feeling he’s forgotten or misunderstood that Pivot to Asia actually means Pivot to China – for Obama. US will not take sides on the disputed territories in South China Sea. But, for Obama, the ultimate political/legal constraint remains US Senate opposition or lack of ratification of UN Law of the Sea Convention (10 December 1982). 165 countries have, so far, singed the UN Convention. Official rhetoric alone will not suffice against China, as Hagel recently did in Asia. Defense Dept is not the right party to deal with territorial conflict in South China Sea. Only State Dept is capable of dealing with it; however under GWB a lot of these subject matters were transferred to Defense….



    Fact is that Abe’s Japan (along with Germany) is the largest trading partner of PRC. China knows that Japan can’t afford to misjudge the importance of its market to Tokyo. Neither does Japan have the naval military power to challenge China in South China Sea. So this sabre rattling by Abe is for what purpose? You don’t negotiate with Beijing by accusing it of maritime aggression. In other words, China demands Tokyo to stop its political propaganda – eg. visiting the (Fascist) Shrine – and admitting its historical mistakes as an occupation imperial power on mainland China. This seems to be the Chinese precondition; and then the political and diplomatic process can start.

  8. Commentedslightly optimistic

    Ownership of property is a touchy subject. The refusal of countries to OK an international tribunal with power to enforce its judgments means continuing friction over the hundreds of territorial disputes around the world - including resource entitled areas like Ukraine, China seas and the Arctic.
    The US, among many, is unwilling to sign the UN's Law of the Sea Treaty; surrendering any sovereignty to the United Nations is something it wrestles with.

Featured