Finance in the 21st Century
Zdiskreditovaly se finanční inovace?
Robert J. Shiller
|
|
|
|
MOSKVA – Krize na světových úvěrových trzích, která propukla v půli roku 2007, kdy se prvně ve Spojených státech projevily problémy s druhořadými (sub-prime) hypotékami, povzbudila skeptiky zpochybňující finanční liberalizaci a novátorství. Mají tito skeptici pravdu? Měli bychom finanční liberalizaci a inovace zastavit, abychom předešli opakování krizí podobajících se současné hypoteční katastrofě?
Celý trh s druhořadými hypotékami je do velké míry deset let stará inovace – slovo „sub-prime“, jímž se tyto hypotéky označují, existuje až od roku 1994 – a zakládá se na prostředcích, jako jsou hypotéky s pohyblivou sazbou a možností volit typ splátek (option ARM), nové druhy kolateralizovaných dluhových obligací a strukturované investiční nástroje. Dříve soukromí investoři v USA jednoduše nepůjčovali zájemcům o hypotéku, jejichž úvěrová historie nedostačovala na prvořadou bonitu.
Avšak třebaže se skutečně občas zdá, že současná krize je přinejmenším zčásti zapříčiněna finančním novátorstvím, liberalizace finančního trhu se prokázala jako celkově správná věc.
Studie, již roku 2005 publikovali ekonomové Geert Bekaert, Campbell Harvey a Christian Lundblad, zjistila, že když země liberalizují své akciové trhy a umožní jim volně fungovat bez vládních intervencí, hospodářský růst se ročně zvýší v průměru o jeden procentní bod. Vyšší růst se obvykle vysvětluje investičním boomem, který zase podle všeho pohání nižší cena kapitálu pro firmy.
Samozřejmě, třebaže nás komplikovaná finanční uspořádání mohou posouvat vpřed ekonomicky, přinášejí také rizika. Vzpomeňme si na lešení a zařízení v okolí stavenišť. Občas lidé o tato zařízení zakopnou nebo se zřítí část lešení a důsledky jsou katastrofické.
Vždy, když se něco buduje, existuje nebezpečí nečekané komplikace. S každým nezdarem se ale učíme. Vlády a pojišťovny v reakci na nehody na staveništích stanovují lepší bezpečnostní požadavky. V průběhu času totéž platí i pro finanční pohromy.
Spojené státy jsou jednou z finančně nejliberálnějších zemí světa. Vysoká kvalita jejich finančních trhů je nesporně významnou příčinou relativně silného hospodářského růstu Ameriky. Ba vzhledem k velice nízké míře úspor a vysokému fiskálnímu deficitu v posledních několika desetiletích by USA možná jinak potkala ekonomická katastrofa.
Důvod je prostý. Jednotlivé firmy mohou sice mít báječné investiční příležitosti – rozšířit výrobu a zařízení, těžit z nového softwaru nebo využít nejčerstvějšího výzkumu a nového školení klíčového personálu –, ale může je odrazovat nedostatek peněz nebo domnělá makroekonomická rizika. Efektivní finanční trhy jim umožní si takové příležitosti navzdory těmto omezením opatřit tím, že získají investory, již dodají kapitál. Tito investoři mohou mít zase větší odvahu, když je chrání prostředky finančního zajištění a finanční diverzifikace.
Už dlouho se vede diskuse o tom, zda nové trhy derivátů, které takové finanční zajištění poskytují, mají tendenci volatilitu finančních trhů, která existuje už před jejich vznikem, ještě zvyšovat. Konsenzus říká, že ne.
Stewart Mayhew, asistent hlavního ekonoma Úřadu ekonomické analýzy Komise pro cenné papíry a burzy USA, provedl v roce 2000 rozsáhlý průzkum literatury o tomto tématu. Mayhew dospěl k závěru, že je poměrně těžké zjistit, zda trhy derivátů volatilitu finančního trhu zjitřují, protože k jejich vzniku obvykle dochází tehdy, když už jsou stávající finanční trhy nestálejší nebo když se předvídá, že se nestálejšími stanou. Navíc zjistil, že neexistují důkazy, že by trhy derivátů vyvolávaly volatilitu na fundamentálních okamžitých trzích; možná že ji ve skutečnosti snižují.
Účinek na fundamentální volatilitu finančních trhů snad ani není tou správnou otázkou, již je třeba při rozhodování, zda povolit nové derivátní produkty, uvážit. Podstatnou otázkou je to, zda tyto produkty přispívají k ekonomickému úspěchu a růstu.
Tady Mayhew uzavírá, že nové trhy derivátů zřetelně na stávajících finančních trzích zvyšují likviditu a kvalitu informací. A právě tato likvidita a kvalita informací nakonec pohání hospodářský růst.
Krize druhořadých hypoték odhalila závažné problémy, které musíme řešit. Potřebujeme například důraznější ochranu spotřebitelů u maloobchodních finančních produktů, přísnější požadavky na uvolňování informací o nových cenných papírech a lépe konstruované prostředky zajišťování rizik.
Některé inovace spojované s krizí druhořadých hypoték – zejména option ARM, když se poskytovaly vypůjčovatelům, kteří s nimi neuměli zacházet – nabízejí, zdá se, málo na straně přínosů. Jiné – ty, které se týkají sekuritizace hypoték – ale zřetelně jsou významnými dlouhodobými inovacemi, protože mohou přispět k lepšímu rozložení rizik do různých částí světa.
Finanční novátorství bychom tudíž neměli všeobecně brzdit. Právě naopak, některá z opravných opatření, která vyplynou z krize druhořadých hypoték, přijdou ve formě dalších inovací a ještě více prohloubí sofistikovanost našich finančních trhů.
Robert J. Shiller je profesorem ekonomie na Yaleově univerzitě a hlavním ekonomem společnosti MacroMarkets LLC, již spoluzaložil (viz macromarkets.com). Je autorem knih Irrational Exuberance (Iracionální rozjařenost) a The New Financial Order (Nový finanční řád) s podtitulem Riziko ve 21. století.
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Robert J. Shiller or return to our home page.
|
|
