Finance in the 21st Century
Šetrná Čína, rozhazovačná Amerika
Robert J. Shiller
|
|
|
|
Míra úspor v Číně je ze všech velkých zemí nejvyšší. Čínská hrubá míra úspor (tedy procento HDP, které není okamžitě spotřebováno), jež zahrnuje veřejné i soukromé úspory, se pohybuje kolem 50%. Naproti tomu ve Spojených státech je míra úspor ze všech velkých zemí nejnižší – činí přibližně 10% HDP. Téměř všechny ostatní státy se pohybují mezi těmito dvěma extrémy.
Rozdíly v míře úspor mají značný význam a musí být hlavním důvodem, proč je tempo hospodářského růstu Číny v současné době o plných šest procentních bodů vyšší než v případě USA. Pokud lidé polovinu svého příjmu uspoří, jejich investice do kapitálu mají potenciál pohánět ekonomiku rychlým tempem. Úspory v Číně tvoří součást chvályhodného cyklu: rychlý hospodářský růst vede k vysokým úsporám, které na oplátku udržují rychlý růst.
Rozdíl mezi mírou úspor v Číně a v USA se již několik desetiletí zvyšuje. Počátkem 80. let byla míra úspor v Číně dvojnásobná. Dnes představuje pětinásobek. Proč jsou obě trajektorie natolik odlišné?
Vysvětlování míry úspor bohužel nepředstavuje exaktní vědu. Některá schémata platná pro všechny země jsou evidentní. Státy bohaté na ropu mají tendenci spořit hodně. Státy s vážnými vnitřními krizemi nebo konflikty mají sklon spořit málo. Žádné z těchto schémat nám však nevypovídá nic o rozdílu mezi USA a Čínou.
Vysoké míry úspor v Číně od počátku 80. let mohou být zčásti způsobeny poklesem důvěry veřejnosti ve zdravotnictví, penzijní dávky a školství, jakož i oslabeným pocitem jistoty pracovního místa. Zdá se však, že tytéž faktory působí ve prospěch úspor také v USA.
Proto lze míru úspor v Číně zřejmě lépe vysvětlit zakořeněnými návyky. Když příjmy rychle rostou, jak se v Číně děje, je snadné spořit, poněvadž lidé ještě nejsou zvyklí na vyšší životní úroveň a nijak strašlivě jim nevadí, bude-li jejich životní úroveň o něco déle nižší. Kromě toho tolerují firemní či vládní politiku, která podněcuje vysoké úspory.
Trend zvyšování úspor v Číně například započal zhruba kolem roku 1979, kdy byla v této zemi zavedena politika jednoho dítěte. Ta bránila opětovnému vzestupu porodnosti po kulturní revoluci z let 1966-1976. Dnes již zesnulý nositel Nobelovy ceny za ekonomii Franco Modigliani ve své poslední zveřejněné studii (jejímž spoluautorem byl Shi Larry Cao) v roce 2004 tvrdil, že tato demografická změna z velké části vysvětluje zvýšení míry úspor, neboť Číňané nahradili investice do dětí investicemi do kapitálu.
Růst příjmů a demografický vývoj však nevysvětlují vše. Chvályhodný cyklus vysokých úspor a vysokého růstu koneckonců funguje v Číně silněji než v jiných rozvojových zemích, kde příjmy stoupají a porodnost klesá.
To naznačuje, že na pozadí rozdílné míry úspor v Číně a v USA existují i další, hlubší faktory – faktory, které odrážejí odlišné životní zkušenosti i způsob, jakým tyto zkušenosti infiltrují do kultury obou zemí.
Ačkoliv například Číňané nevolí své představitele, důvěřují vládě více. Podle nedávného průzkumu World Values Surveys vyjádřilo 96,7% Číňanů důvěru ve svou vládu, zatímco v případě Američanů to bylo jen 37,3%. Stejně tak bylo 83,5% Číňanů přesvědčeno, že jejich země je řízena ve prospěch všech lidí, nikoliv ve prospěch několika velkých zájmových skupin, zatímco mezi Američany si totéž o své zemi myslelo jen 36,7% respondentů. Díky této poměrně vysoké důvěře se čínské vládě a podnikům lépe daří uzákoňovat a zavádět přísnou politiku podporující úspory a růst.
V obou zemích se navíc sice prohlubuje ekonomická nerovnost, avšak Číňané a Američané vnímají tento jev velmi odlišně. V USA, které jsou všeobecně označovány za „zemi příležitostí“, je chudoba spojena s nesnesitelným pocitem studu a neexistují zde žádné kulturní zdroje, které by chudým lidem umožnily zachovat si sebeúctu, zvláště když je tato země celkově tak úspěšná. S prohlubováním nerovnosti se mnozí lidé, kteří zůstávají pozadu, usilovně snaží zachovat si tvář a spotřebovávají více, aby budili zdání úspěšnosti. Současně platí, že ti, kdo se ze špatného ekonomického postavení vyšvihli vzhůru, oslavují nově nabyté bohatství okázalými projevy osobní spotřeby.
Naproti tomu chudí lidé v Číně většinou vnímají svou osobní situaci jako přechodnou. Lidé si stále pamatují kulturní revoluci a pokládají se za ty, jimž se podařilo přežít společnou traumatickou zkušenost, což posiluje vůli ke kolektivní oběti za účelem přestavby země. Být chudý v Číně není žádná ostuda, pokud si člověk představí, že jeho děti nebo vnoučata budou bohaté a úspěšné. Právě naopak: stejně jako v poválečném Německu je i zde otázkou hrdosti, že člověk tvrdě pracuje v obtížné situaci, na kterou se později bude vzpomínat jako na historické přechodné období.
V USA je osobní příjem hlubokým tajemstvím, které člověk nemusí prozradit ani vlastnímu manželovi či manželce. Naopak v Číně si lidé poměrně nenuceně sdělují, kolik kdo vydělává. Zejména v čínských vesnicích lidé vědí, jak se daří jejich sousedům. A když ostatní znají váš příjem, je pro vás okázalá spotřeba méně důležitá.
I Číňané samozřejmě stále více utrácejí za luxusní nová auta a značkové oblečení. V době, kdy je převládajícím celonárodním příběhem vítězství nad protivenstvím, však na odiv stavěná spotřeba skýtá člověku menší požitek. V mysli lidí figurují mnohem živěji příběhy o tvrdé práci a ekonomickém hrdinství, jež budou lidé jednoho dne vyprávět svým vnoučatům.
Čína bude s největší pravděpodobností spořit více než USA i v dalších letech. Změní se to až ve chvíli, kdy zemi ovládne budoucí generace. Dnešní děti nebudou pohlížet na své životní příběhy z perspektivy obtíží, jimiž Čína prošla. Jakmile tato změna nastane, pomine i enormní ochota spořit a tolerovat vládní politiku vysokých úspor.
Robert J. Shiller je profesorem ekonomie na Yaleově univerzitě, hlavním ekonomem společnosti MacroMarkets LLC, kterou spoluzakládal (viz macromarkets.com), a autorem knih Irrational Exuberance („Iracionální hojnost“) a The New Financial Order: Risk in the 21st Century („Nový finanční řád: Rizika ve 21. století“).
Copyright: Project Syndicate, 2006.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Robert J. Shiller or return to our home page.
|
|
