NEW YORK – Několik dní poté, co vláda na Srí Lance v květnu porazila svého odvěkého nepřítele, tamilské tygry, odletěl generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun na čtyřiadvacetihodinovou návštěvu hlavního města země Colomba, aby naléhavě vyzval prezidenta Srí Lanky k otevření uprchlických táborů v zemi i pro mezinárodní humanitární skupiny. Byla to jen další v řadě několika naléhavých Panových cest do válkou zmítaného hlavního města země – tyto cesty tvoří součást jeho povinností vyplývajících z funkce nejvyššího představitele OSN, jenž se snaží udržet mír a obnovit globální porozumění.

Kdo však o tomto nejnovějším „nájezdu“ šéfa OSN do problémového regionu něco podstatného věděl? Mnoho takových lidí nebylo. Pan Ki-munovi, jenž se právě přehoupl do druhé poloviny svého pětiletého funkčního období, se zatím nepodařilo upoutat na své aktivity pozornost světové veřejnosti. Zčásti je to dáno stylovými důvody a zčásti vrtochy diplomatického úsilí OSN.

Ve svém typickém poklidu tráví Pan Ki-mun více než třetinu času na cestách a v uplynulých 30 měsících lecčeho dosáhl. Díky intenzivní zákulisní diplomacii zaznamenal hned ve svém prvním roce v úřadu úspěch v Dárfúru: podařilo se mu dostat mírové jednotky Africké unie do vražedné zóny v Súdánu. A ačkoliv politický proces od té doby uvízl na mrtvém bodě, generální tajemník prosazuje posílení o další mírové jednotky a vrtulníky.

V Kosovu se mu podařilo zchladit horké hlavy v ožehavé otázce nezávislosti provincie. Přesvědčil Evropskou unii a Spojené státy, aby umožnily OSN pokračovat v dohledu nad Kosovem a současně povolily postupné zavádění samosprávy – to vše bez vyvolání nebezpečných konfrontací se dvěma státy, které se stavějí proti odtržení, totiž se Srbskem a jeho blízkým spojencem Ruskem.

Na Barmě Pan Ki-mun navzdory zatvrzelému odporu vojenského režimu naléhal na úřady, aby po cyklonu Nargis, který loni zpustošil zemi, umožnily přísun humanitární pomoci. Jeho veřejné i soukromé úsilí skládající se z desítek telefonátů a jednání, zachránilo na půl milionu životů. Dnes pokračuje ve výzvách k propuštění demokratické vůdkyně Aun Schan Su Ťij.

Na Haiti, které stále trpí nedostatečným rozvojem, politickým chaosem a následky ničivých hurikánů, jmenoval Pan bývalého prezidenta USA Billa Clintona svým zvláštním zástupcem, jenž mu má pomoci řešit nelehký úděl země. Stalo se tak po dvou jeho návštěvách Haiti v uplynulých 18 měsících a po dárcovské konferenci, kterou v dubnu zaštítil a jež si vytkla za cíl získat rozvojovou pomoc a investice v hodnotě 300 milionů dolarů.

Pan Ki-mun nedávno přijal aktivní roli také v krizi v Gaze. Pravidelně hájil právo Palestinců na vlastní stát, ale současně odsoudil raketové útoky Hamásu na jižní Izrael. Během bojů v Gaze veřejně naléhal na jejich zastavení a žádal, aby Izrael otevřel hranice Gazy pro humanitární pomoc. Kromě toho navštívil úřadovnu Organizace spojených národů v centru Gazy, aby vyjádřil vážné znepokojení OSN nad jejím bombardováním.

Pan se také postavil do čela řešení problému globálního oteplování. Touto otázkou se zabýval už na konferenci na Bali v roce 2007, kdy z ní učinil jeden ze svých hlavních zájmů, a na kodaňské konferenci OSN plánované na prosinec 2009 se pokusí vyjednat novou dohodu všech zemí světa.

Rovněž v oblasti zdravotnictví se posunul kupředu. Zrychlil úsilí o vymýcení nejnebezpečnější odvěké metly lidstva, malárie, když jmenoval zvláštního poradce pro tuto nemoc a v rámci systému OSN navázal novátorská partnerství, která spojila soukromé podniky s nadacemi a nevládními organizacemi. Jeho snaha již napomohla ke snížení výskytu malárie.

Panovým problémem je jeho ostýchavé chování, které ostře kontrastuje s jeho předchůdcem Kofim Annanem, mimořádným generálním tajemníkem, jenž ovládl dění svou elegancí, výřečností a hvězdnou mocí. Naproti tomu Pan není charismatický ani inspirativní řečník – ani jeho angličtina není tak dobrá jako Annanova. Svým způsobem je to však poutavý a zdvořilý muž, který zná současné kulturní ikony, a při několika veřejných příležitostech se dokonce uvolil ke zpěvu poťouchlých textů a veršů.

Přesto je Pan Ki-mun někdy kritizován, že nedělá více, že dostatečně neposlouchá nebo že se příliš podvoluje státům „velké pětky“ v Radě bezpečnosti. Jedna z hlavních výtek zní, že se s ním těžko komunikuje. Pan totiž bez výjimky zdvořile pokyvuje hlavou, aniž protistraně vyšle jasné sdělení. Podle jiných lidí musí Pan teprve dokázat, že je dobrý manažer, a rázněji prosazovat reformy vnitřního chodu OSN. Pan zase otevřeně plísní členské státy, že mu neposkytují dostatek prostředků. Ať už je však pravda kdekoliv, jen málo kritiků bere v úvahu, že se Pan Ki-mun stejně jako všichni předchozí šéfové OSN musí vyrovnat s tím, že disponuje pouze morální mocí, nikoliv mocí ekonomickou, vojenskou či politickou.

Během svého funkčního období nicméně Pan vytrvale prokazuje v řadě otázek zdravé instinkty, a to navzdory faktu, že jeho kandidaturu původně prosazovala autoritativní čínská vláda a pravicový kritik OSN, americký vyslanec u této organizace John Bolton. V konečném důsledku by měl být generální tajemník hodnocen podle toho, čeho dosáhl, nikoliv podle svých osobních slabin či suchopárného stylu.

Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.