SAN FRANCISCO – Francouzská vláda by za záchranu Société Générale před jistým bankrotem při současném skandálu způsobeném gaunerským obchodníkem měla guvernéru Banque de France Christianu Noyerovi vzdát hold a ne jej kritizovat, jak někteří vysocí představitelé vlády učinili. „Nevázaná ústa potápějí lodě,“ říká uznávaná moudrost v kruzích centrálních bank. Kdyby se však věci odehrály, jak by si byl představoval tým v Elysejském paláci vedený Nicolasem Sarkozym, Noyer by o potížích Société Générale okamžitě uvědomil vládu.

Kdyby k tomu došlo, vzniklo by nepřijatelné riziko, že informace uniknou ke spekulantům dřív, než bude mít Société Générale šanci zlikvidovat mimořádně rozsáhlé pozice v cenných papírech, jež Jérôme Kerviel shromáždil, podle všeho bez vědomí banky. Újma Société Générale mohla být daleko vyšší než oněch 5 miliard eur, jejichž ztrátu údajně utrpěla.

Spekulanti mohli banku na trzích „vzít ztečí“, prodávat nakrátko, tlačit dolů ceny kmenových akcií a donutit francouzský finanční ústav prodávat až do bezedné propasti. Je vynucený bankrot na nesmírně křehkých globálních finančních trzích tím, co francouzská vláda pro Société Générale chtěla?

Jak může prezident Sarkozy, jenž na finanční spekulanty opakovaně útočil, zpochybňovat úsudek muže, který je svou schopností držet během krize jazyk za zuby zapudil?

Samozřejmě, nezávislí centrální bankéři nejsou Sarkozyho oblíbenci. Podle Laurenta Duboise, profesora politologie na pařížské Sorbonně, Noyer možná zaplatí za Sarkozyho bitvy s Evropskou centrální bankou. Sarkozy má „problém s nezávislostí centrálních bank“ a Noyer se může stát „obětním beránkem“.

To není pravděpodobné – alespoň za současných politických poměrů ne. Sarkozyho výsledky v průzkumech veřejného mínění poslední dobou strmě padají. Podle šetření TNS Sofres pro časopis Figaro se Sarkozyho popularita v lednu zřítila o šokujících osm procentních bodů, tedy na pouhých 41%, což je nejnižší úroveň od doby, kdy loni v květnu nastoupil do úřadu, a značná ztráta oproti červencové kulminaci na 65%.

Sarkozy, jenž se během předvolební kampaně zavázal být „prezidentem, který plní sliby co do kupní síly“, teď čelí rozzlobené francouzské veřejnosti, jejíž hlavní stížností je, že kupní sílu rozleptává inflace.

V tomto změněném politickém prostředí není pravděpodobné, že by Sarkozy šel po někom, jako je Noyer, který se coby guvernér Banque de France a člen Rady guvernérů ECB všeobecně považuje za oddaného bojovníka proti inflaci a obránce francouzské kupní síly.

Proč riskovat nálepku „slabocha v boji s inflací“? Sarkozy by mohl zmírnit i své útoky na ECB, která se kvůli svým úzce zaměřeným politikám soustředěným na potírání inflace stala jedním z jeho oblíbených terčů.

To by bylo ku prospěchu. Kdyby měl prezident ECB Jean-Claude Trichet Sarkozyho z krku, mohl by se cítit svobodněji a seškrtat úrokové sazby, aby kontroval nastávajícímu ekonomickému zpomalení v Evropě.

Avšak Société Générale, ač ji Noyerův profesionální přístup a politická odvaha zachránily, je vážně raněná a s největší pravděpodobností ji převezme jiná banka.

Převzetí ze zahraničí by roznítilo francouzský ochranářský zápal. „Société Générale zůstane významnou francouzský bankou,“ prohlásil premiér François Fillon. „Vláda nepřipustí, aby se pro jiné banky stala terčem nepřátelského plenění.“

Problém je v tom, že přesně to francouzské vládě znemožňuje směrnice EU, kterou podepsala loni a která byla zavedena výslovně proto, aby zlepšila transparentnost při bankovních fúzích. Poté co bývalý guvernér italské centrální banky Antonio Fazio flagrantně zneužil svého postavení, aby znemožnil převzetí italské banky domem ABN Amro, členské státy se shodly, že se napříště budou fúze posuzovat podle pěti objektivních kritérií. Smyslem opatření je zabránit vládám, aby z čistě ochranářských důvodů blokovaly zahraniční nabídky.

Noyerovo diplomatické umění nesporně projde zatěžkávací zkouškou, bude-li muset proplout zrádnými vodami mezi Scyllou francouzského protekcionismu a Charybdou pěti kritérií EU pro fúze bank. Zahraniční bankovní fúze se ukázaly jako smrtelný jed pro centrální bankéře eurozóny.

Jediní vážní kandidáti na převzetí Société Générale, kteří se doposud objevili, jsou dvě francouzské banky, Credit Agricole a BNP Paribas. Pokud by se ale v nadcházejících týdnech objevila věrohodná zahraniční nabídka na koupi Société Générale – což by se dost dobře mohlo stát –, na obzoru může být další ničivý střet mezi francouzskou centrální bankou a vládou.

Skandál vyvolaný gaunerským obchodníkem Société Générale způsobil víc problémů, než si kterýkoli z hlavních aktérů mohl kdy představovat.