Economics and Justice
Konjunktura, propad a oživení ve světové ekonomice
Jeffrey D. Sachs
|
|
|
|
NEW YORK – Současná hospodářská krize vejde do dějin jako Greenspanova bláhovost. Jde o krizi způsobenou především Federálním rezervním úřadem Spojených států v období laciných peněz a finanční deregulace od poloviny 90. let minulého století do dneška.
Politika levných peněz, podpořená regulátory, kteří na regulaci nedbali, zplodila v USA i v dalších zemích, zejména těch, které s USA sdílely tentýž politický přístup, bezprecedentní bubliny vlastního bydlení a spotřebitelských úvěrů. Bubliny teď praskly a tyto ekonomiky směřují do strmé recese.
U kořenů krize byly prudké přírůstky cen bydlení a akcií, které se zcela vymkly historickým měřítkům. Greenspan rozdmýchal dvě bubliny – internetovou bublinu let 1998-2001 a následnou bublinu vlastního bydlení, která právě praská. V obou případech nárůsty hodnot aktiv vedly americké domácnosti k přesvědčení, že nesmírně zbohatly, což je navnadilo k obrovskému zvýšení objemu svých půjček a útrat – za domy, auta a další zboží dlouhodobé spotřeby.
Finanční trhy těmto domácnostem s nadšením půjčovaly, zčásti proto, že úvěrové trhy se deregulovaly, což zapůsobilo jako výzva k lehkomyslnému půjčování. Vzhledem k boomu cen na realitních a akciových trzích vzrostl čistý majetek amerických domácností v letech 1996 až 2006 o 18 bilionů dolarů. Vzestup spotřeby založený na tomto bohatství zase dále zvyšoval ceny domů, což domácnosti i věřitele vedlo k přesvědčení, že je správné nafouknout bublinu o další stupeň.
Tohle všechno se zhroutilo. Ceny domů dosáhly vrcholu v roce 2006 a ceny akcií v roce 2007. Splasknutí bublin vymaže papírové bohatství v hodnotě asi 10 miliard dolarů, ba možná až 15 miliard dolarů.
Zároveň teď probíhá několik složitých věcí. Zaprvé, domácnosti silně osekávají spotřebu, neboť mají pocit, že jsou – a skutečně jsou – obrovským způsobem chudší než před rokem. Zadruhé, zbankrotovalo několik institucí, které své podnikání opřely o dlouhou páku vypůjčených peněz, například Bear Stearns a Lehman Brothers, což způsobilo další ztrátu majetku (akcionářů a věřitelů těchto zkrachovalých ústavů) a další úbytek kreditu, který tyto firmy kdysi dodávaly.
Zatřetí, komerční banky při tomto obchodování také tratily a přišly o velkou část svého kapitálu. Jak se jejich kapitál propadá, klesají také jejich budoucí půjčky. Začtvrté a konečně, pád Lehman Brothers a těsně odvrácený krach pojišťovacího obra AIG vyvolaly finanční paniku, během níž ani zdravé firmy nedokážou získat krátkodobý bankovní úvěr ani prodat krátkodobou obligaci.
Úkolem tvůrců politik je oživit důvěru natolik, aby obchodní společnosti opět mohly získat krátkodobý úvěr na splnění svých výplatních povinností a financování skladových zásob. Dalším úkolem bude naléhat na obnovu bankovního kapitálu, aby komerční banky mohly opět půjčovat na dlouhodobější investice.
Tyto kroky, ač nesmírně naléhavé, v USA ani v dalších zemích postižených krizí nezabrání recesi. Akciové a realitní trhy se zřejmě hned tak nezotaví. Domácnosti jsou ve výsledku chudší a ostře sníží své výdaje, kvůli čemuž je recese v krátkodobém výhledu nevyhnutelná.
USA utrpí nejvíc, ale další země s nedávnými realitními a spotřebními konjunkturami (a nyní propady) – zejména Velká Británie, Irsko, Austrálie, Kanada a Španělsko – budou postiženy také. Island, který před několika lety privatizoval a dereguloval své banky, dnes čelí národnímu bankrotu, protože tamní banky nedokážou splácet dluhy svým zahraničním věřitelům, kteří jim rozsáhle půjčovali. Není náhodou, že s výjimkou Španělska se všechny tyto země výslovně přikláněly k americké filozofii „volnotržních“ a nedostatečně regulovaných finančních soustav.
Ale ať už je bolest v deregulovaných ekonomikách anglosaského ražení jakákoli, nic z toho nemusí nevyhnutelně zapříčinit globální kalamitu. Nevidím jediný důvod pro globální depresi, ba ani globální recesi. Ano, USA zaznamenají propad příjmu a prudký růst nezaměstnanosti, takže se sníží objem exportu okolního světa do USA. Mnohé části světa ale stále rostou. Nejedna velká ekonomika, mimo jiné Čína, Německo, Japonsko a Saúdská Arábie, má rozsáhlé přebytky vývozu, takže vlastně půjčuje zbytku světa (obzvlášť USA), nikoli naopak.
Tyto země jsou při penězích a krach bubliny bydlení je nezatěžuje. Přestože tamní domácnosti do jisté míry poškodil propad cen akcií, celé země nejenže nadále rostou, ale mohou také zvýšit domácí poptávku, aby vyrovnaly pokles exportů do USA. Měly by snížit daně, uvolnit domácí úvěrové podmínky a navýšit vládní investice do silnic, energetiky a bytové výstavby. Mají dostatek devizových rezerv, aby se vyhnuly riziku finanční nestability způsobené tuzemskými výdaji, budou-li postupovat prozíravě.
Co se USA týče, současná nepopiratelná strázeň milionů lidí, která bude příští rok s růstem nezaměstnanosti ještě sílit, je příležitostí k přehodnocení hospodářského modelu přijímaného od doby, kdy v roce 1981 nastoupil do úřadu prezident Ronald Reagan. Nízké daně a deregulace vyústily ve spotřebitelský flám, který byl sice příjemný, dokud trval, ale také zplodil obrovskou příjmovou nerovnost, rozsáhlou chudinskou vrstvu, silné zahraniční zadlužení, zanedbávání životního prostředí a infrastruktury a teď obrovský finanční chaos. Nadešel čas na novou ekonomickou strategii – v zásadě nový „Nový úděl“.
Jeffrey D. Sachs vyučuje ekonomii a vede Institut Země na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Jeffrey D. Sachs or return to our home page.
|
|
joseelr 04:04 20 Oct 11
Goodness, do you know what your talking about when you speak of Canada....banks are strongest in the world for a few years now.... housing is fine, unemployment rate 7.1%, etc.... Take note.