NEW YORK – Digitální propast se začíná uzavírat. Tok digitálních informací – přes mobilní telefony, textové zprávy a internet – v současnosti proniká k prostým lidem po celém světě, včetně nejchudších zemí, a přináší s sebou revoluci v ekonomice, politice i společnosti.

Krajní chudoba je bezmála synonymem krajní odloučenosti, zejména na venkově. Mobilní telefony a bezdrátový internet však odloučenost překonávají, a proto se projeví jako nejúčinnější technika ekonomického rozvoje naší doby.

Digitální propast nemizí díky vzedmutí občanské zodpovědnosti, ale hlavně skrze tržní síly. Technologie mobilních telefonů je tak výkonná a náklady na jednotku přenesených dat tak nízké, že se ukazuje, že přístup k mobilnímu telefonování lze prodávat chudým. V současnosti je na světě víc než 3,3 miliardy uživatelů, zhruba jeden na dva obyvatele planety.

Míra penetrace trhu navíc v chudých zemích strmě stoupá. V Indii je asi 300 milionů uživatelů, přičemž počet nových zákazníků roste měsíčně o ohromujících osm milionů či víc. V Brazílii je dnes víc než 130 milionů uživatelů a v Indonésii zhruba 120 milionů. V Africe, kde se nacházejí nejchudší země světa, trh prudce stoupá, s více než 280 miliony uživatelů.

Mobilní telefony jsou dnes všudypřítomné na venkově i ve městech. Když někdo mobilní telefon nemá, téměř určitě zná někoho, kdo jej má. Zřejmě značná většina Afričanů má přinejmenším nouzový přístup k mobilnímu telefonu, a to vlastnímu, sousedovu, anebo za poplatek u stánku.

Ještě pozoruhodnější je vytrvalé „sbližování“ digitálních informací: bezdrátové systémy čím dál častěji propojují mobilní telefony s internetem, osobními počítači a informačními službami všeho druhu. Škála přínosů je ohromující. Chudí na venkově mají dnes v čím dál větší části světa přístup k elektronickému bankovnictví a platebním systémům, jako je proslulý keňský systém M-PESA, který umožňuje převody peněz pomocí telefonu. Informace přenášené novými sítěmi se kromě komunikace mezi rodinnými příslušníky a přáteli týkají veřejného zdravotnictví, lékařské péče, školství, bankovnictví, obchodu i zábavy.

Průkopníkem hospodářského rozvoje taženého digitálními technologiemi je pochopitelně Indie, domovina předních světových softwarových inženýrů a společností orientovaných na špičkové technologie a zároveň obrovská a hustě osídlená ekonomika, kde žije asi 700 milionů chudých lidí, kteří potřebují veškeré spojení s okolím. Vláda a podniky se čím dál větší měrou spojují do týmů v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru, aby v digitální síti zajistily rozhodující služby.

V indických státech Ándhrapradéš a Gudžarát jsou teď například desítkám milionů lidí na dosah zdravotnické záchranné služby, za podpory mobilních telefonů, důmyslných počítačových systémů a vyšších veřejných investic do zdravotnictví ve venkovských oblastech. Základní zdravotní péči, ba dokonce i péči kardiologickou v současnosti pro venkovské obyvatelstvo zajišťuje několik rozsáhlých systémů telemedicíny. Nový indický systém jistoty zaměstnání na venkově, pouhé dva roky starý, navíc nejenže skrze veřejné financování dává práci milionům nejchudších, ale také díky opoře v indických digitálních sítích zapojuje desítky milionů lidí do formální bankovní soustavy.

V plně komerční oblasti způsobuje mobilní novátorství logistickou revoluci v odbytu zboží z farem do maloobchodního prodeje. Zemědělci se mohou pomocí mobilních telefonů a distribučních center spojit přímo s maloobchodníky a prodat svou úrodu za vyšší ceny „při odvozu z farmy“ a bez zdržení, zatímco obchodníci tuto úrodu dokážou dostat na trhy s minimální kazivostí a za nižší ceny pro konečné spotřebitele.

Posilování hodnotového řetězce nejenže zvyšuje příjmy zemědělců, ale nahrává také diverzifikaci plodin a modernizaci farem obecněji. Obdobně platí, že přední světové softwarové firmy pomocí digitálních sítí přinášejí přímo na venkov pracovní místa v oblasti informačních technologií, včetně outsourcingu obchodních procesů.

Podobně se transformuje školství. Školy všech stupňů po celém světě vstoupí na globální úroveň a spojí se do celosvětových digitálních vzdělávacích sítí. Žáci ve Spojených státech se budou učit o Africe, Číně a Indii nejen z učebnic a videí, ale také pomocí přímých kontaktů mezi třídami v různých částech světa. Studenti se o své myšlenky podělí prostřednictvím živých diskusí, sdílení osnov, společných projektů a videí, fotografií a textů odeslaných digitální sítí.

Také vysoké školy budou mít globální kurzy, v nichž se studenti zúčastní přednášek, diskusních skupin a výzkumných týmů z deseti či více univerzit najednou. Právě loni se moje domovská univerzita – Kolumbijská univerzita v New Yorku – spojila s vysokými školami v Ekvádoru, Nigérii, Velké Británii, Francii, Etiopii, Malajsii, Indii, Kanadě, Singapuru a Číně do „Globální třídy“, která současně spojovala stovky studentů na více než deseti vysokých školách ve vzrušujícím kurzu o globálním udržitelném rozvoji.

Ve své knize Konec chudoby jsem napsal, že krajní chudoba přestane existovat do roku 2025. Snad jde o zbrklé tvrzení, vzhledem ke globálnímu násilí, změně klimatu a ohrožení zdrojů potravin, energií a vody. Našimi nejdůležitějšími novými nástroji však budou digitální informační technologie, neboť zavedou-li se na bázi spolupráce a globálně, dají nám možnost vstoupit společně a celosvětově na trhy, do sociálních sítí a iniciativ usilujících spoluprací vyřešit naše společné problémy.

Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč