Thursday, September 18, 2014
0

Ruský pohyblivý prezidentský terč

Ruskou politiku nedávno silně rozčeřila drobná událost. Poradce prezidenta Vladimíra Putina Igor Šuvalov řekl, že lze reálně očekávat, že se objeví nová osobnost, kterou bude Putin považovat za svého potenciálního nástupce. Prohlášení zapůsobilo jako bomba vyvolávající explozi komentářů.

Není na tom nic zvláštního. Poněkud archaická politická kultura Ruska moc přehnaně personifikuje. Způsoby vnímání a hodnocení budoucnosti země často silně závisejí na osobnosti jejího vůdce, jeho rozhodnosti a duševních a morálních vlastnostech.

Samotný Putin má navíc zájem na zachování nejistoty ohledně svého nástupce, jak nejdéle to bude možné. Vyhne se tak narušení své autority, k němuž by došlo, kdyby se stal „politikem na odchodu,“ zejména vzhledem k ruské servilní byrokracii a místnímu nedostatku spolehlivých institucí a respektovaných tradicí, o něž by se přenos moci opíral.

Konečně, různé klany kolem prezidenta se už dlouho snaží prosadit své vlastní kandidáty na následnictví. Prohlášení podobná tomu Šuvalovu už padla a další lze očekávat.

Tato současná diskuse nad klady a zápory různých kandidátů připomíná způsob, jímž se letouny vypouštěním falešných cílů chrání před raketovým útokem. Veřejný zájem je raketa a cílem je „vládnoucí moc,“ která se chrání kladením vějiček v podobě bezcílných řečí.

Zásadnější otázkou však je, proč se politici, novináři a analytici v Rusku (ba i někteří na Západě) na této lsti nadšeně podílejí. V tuto chvíli není důležité, kdo Putina vystřídá; na čem záleží, je proces, který vyústí ve volbu třetího ruského prezidenta. Skutečný historický význam volby, k níž v Rusku dojde v roce 2008, nebudou určovat osobnostní rysy příštího prezidenta, nýbrž jeho závazky loajality – tedy to, komu bude za své postavení vděčit.

Putinův nástupce (ať už jím bude kdokoli) se dostane k moci v důsledku dohody uvnitř úzkého elitního kroužku. To znamená, že těm, kdo jej vyzdvihnou k moci, se bude zodpovídat a bude na nich závislý, a to nikoli v symbolickém, ale v naprosto reálném smyslu: bude muset plnit sliby a při nedodržení očekávat postihy. Tento úzký kroužek se skládá nejen z velice bohatých a obratných lidí, ale také z členů neformálních, ale velice účinných organizací (které se často a možná ne zcela přesně nazývají „mafie“).

Realizace operace Následník (jejíž součástí může být prodloužení funkčního období současného prezidenta) tudíž připomíná způsob, jímž se k moci dostal samotný Putin, a ponechává Rusko na téže cestě, již ve svém posledním roce v úřadu prezidenta zvolil Jelcin – na cestě, která buď zemi zničí, anebo ji dovede do slepé uličky.

Politici, kteří se k moci dostanou vítězstvím ve svobodných a spravedlivých volbách, se primárně zodpovídají svým voličům. To je nevede nutně k tomu, aby pracovali výhradně pro veřejné blaho. I vítězové ve volbách s opravdovou konkurencí mají závazky vůči svým týmům a sponzorům předvolební kampaně. Existence skutečné politické opozice však vytváří odlišnou atmosféru, která proniká i za období voleb. Svobodné volby chování politiků neurčují a s jistotou nezajistí ani to, aby nejvyšší úřady obsadili lidé mravní, energičtí a inteligentní. Svoboda a demokracie ale omezují svévoli a rozkrádání a motivují politiky, bez ohledu na jejich mravní vlastnosti, aby brali ohledy na veřejné zájmy.

Pokud se příští prezident dostane k moci prostřednictvím svobodné a spravedlivé volby, Rusko bude mít reálnou šanci na slušnou budoucnost. Pokud však Putinův nástupce – anebo Putin sám – bude zemi vnucen nesoutěživým způsobem, Rusko zůstane na své současné cestě, která nikam nevede.

Jde o okamžik, který je pro Rusko rozhodující. To, co je v tuto chvíli nejdůležitější pochopit, se stěží připouští, natož aby se o tom diskutovalo.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured