MOSKVA: V Rusku dnes neexistují politické strany; jsou zde jen hromadné sdělovací prostředky. Je to jeden z málo diskutovaných důsledků posledních parlamentních a prezidentských voleb. Ovšem, tisk má moc ve většině demokratických společností a často ovlivňuje způsob, jak veřejnost chápe politická prohlášení. Ve vyvinutějších zemích jsou však politické programy a myšlenky vskutku dílem politických stran a politiků, tedy tím, pro co nebo proti čemu nakonec voliči dávají své hlasy. Ruské sdělovací prostředky ale „nesdělují“; jsou totiž samým zdrojem politických myšlenek Ruska. Ruští voliči nevolí linii politické strany, volí linii diktovanou masmédii.
Loni v létě se příliš nepochybovalo o tom, že v blížících se parlamentních volbách se Lužkovova a Primakovova strana Vlast-Celé Rusko stane nejsilnější frakcí v Dumě. Volby 19. prosince však ukázaly, že na tento titul Vlast nezískala sebemenší právo: se třinácti procenty hlasů skončila na třetím místě a získala 46 ze 450 parlamentních křesel. Podobně nikdo loni v červenci nepochyboval o tom, že budoucím prezidentem se stane buď bývalý premiér Primakov nebo moskevský starosta Lužkov. Spekulovalo se snad jen o tom, kdo z těch dvou akceptuje post premiéra ve vládě sestavené tím druhým – prezidentem. Když ale došlo na samotné prezidentské volby, nebylo po jednom ani po druhém ani vidu ani slechu.
Co se stalo se stranou Vlast-Celé Rusko, novou vládní silou, jak se tehdy tvrdilo? Co se stalo s Lužkovem a Primakovem? Změnili snad své politické postoje? Dopustila se snad Vlast nějaké politické chyby, která ji zničila? Nebyli zničeni ani sebou samými ani nedostatečnou oblibou voličstva, nýbrž zásahem masmédií. Stejná masmédia také stvořila nový idol, který před sebou smetal vše, co mu stálo v cestě. Loňským prosincovým volbám dominovalo nové mezioblastní hnutí Jednota, založené teprve v září toho roku, s platformou, jíž lze vyjádřit dvěma slovy: Vladimir Putin. Od té chvíle ztrácely prezidentské volby na svém napětí: jedinou, a ne příliš vzrušující otázkou bylo, zda bude Putin potřebovat jedno nebo dvě volební kola, aby se z „úřadujícího“ prezidenta stal „zvolený“ držitel nejvyššího státního úřadu. A v závěsu za molochem Putinovy osobnosti upadla v zapomnění také Jednota.
MOSKVA: V Rusku dnes neexistují politické strany; jsou zde jen hromadné sdělovací prostředky. Je to jeden z málo diskutovaných důsledků posledních parlamentních a prezidentských voleb. Ovšem, tisk má moc ve většině demokratických společností a často ovlivňuje způsob, jak veřejnost chápe politická prohlášení. Ve vyvinutějších zemích jsou však politické programy a myšlenky vskutku dílem politických stran a politiků, tedy tím, pro co nebo proti čemu nakonec voliči dávají své hlasy. Ruské sdělovací prostředky ale „nesdělují“; jsou totiž samým zdrojem politických myšlenek Ruska. Ruští voliči nevolí linii politické strany, volí linii diktovanou masmédii.
Loni v létě se příliš nepochybovalo o tom, že v blížících se parlamentních volbách se Lužkovova a Primakovova strana Vlast-Celé Rusko stane nejsilnější frakcí v Dumě. Volby 19. prosince však ukázaly, že na tento titul Vlast nezískala sebemenší právo: se třinácti procenty hlasů skončila na třetím místě a získala 46 ze 450 parlamentních křesel. Podobně nikdo loni v červenci nepochyboval o tom, že budoucím prezidentem se stane buď bývalý premiér Primakov nebo moskevský starosta Lužkov. Spekulovalo se snad jen o tom, kdo z těch dvou akceptuje post premiéra ve vládě sestavené tím druhým – prezidentem. Když ale došlo na samotné prezidentské volby, nebylo po jednom ani po druhém ani vidu ani slechu.
Co se stalo se stranou Vlast-Celé Rusko, novou vládní silou, jak se tehdy tvrdilo? Co se stalo s Lužkovem a Primakovem? Změnili snad své politické postoje? Dopustila se snad Vlast nějaké politické chyby, která ji zničila? Nebyli zničeni ani sebou samými ani nedostatečnou oblibou voličstva, nýbrž zásahem masmédií. Stejná masmédia také stvořila nový idol, který před sebou smetal vše, co mu stálo v cestě. Loňským prosincovým volbám dominovalo nové mezioblastní hnutí Jednota, založené teprve v září toho roku, s platformou, jíž lze vyjádřit dvěma slovy: Vladimir Putin. Od té chvíle ztrácely prezidentské volby na svém napětí: jedinou, a ne příliš vzrušující otázkou bylo, zda bude Putin potřebovat jedno nebo dvě volební kola, aby se z „úřadujícího“ prezidenta stal „zvolený“ držitel nejvyššího státního úřadu. A v závěsu za molochem Putinovy osobnosti upadla v zapomnění také Jednota.