Řada lidí po celém Západě si klade otázku, zda bude Rusko i nadále používat zemní plyn jako prostředek k vyvíjení hospodářského a politického tlaku na Ukrajinu, Gruzii a další země v oblasti, kterou Kreml pokládá za své „blízké zahraničí“. Tasení „energetické zbraně“ však není pouhou taktikou: stojí v samém jádru převládající doktríny, jíž se řídí ruská zahraniční politika.

Ruská politika vůči postsovětským státům je založena na doktríně „liberálního impéria“, podle něhož by měly velké ruské státní i soukromé firmy přebírat kontrolu nad klíčovými hospodářskými komplexy na území někdejších sovětských republik tím, že získají jejich aktiva. V tomto kontextu by měl být výraz „liberální“ chápán jako náznak, že impérium „nového ruského snu“ má být vybudováno ryze hospodářskými prostředky, s vyloučením jakýchkoliv násilných akcí vůči jiným státům.

Klíčová role v tomto modelu přirozeně připadá na dodávku energie do postsovětských zemí. Zejména ruský energetický gigant Gazprom používá zvyšování cen zemního plynu jako prostředek k trestání „neposlušných“ sousedů. Ukrajina byla takto potrestána za horlivost, s níž se po „oranžové revoluci“ snažila integrovat se Západem. Po návratu proruského Viktora Janukovyče do funkce ukrajinského premiéra však orientace Ukrajiny na Západ podstatně zeslábla. Nemělo by tedy být překvapením, že za Janukovyče již neměla Ukrajina s dodávkami ruského plynu žádné další problémy.

Gruzie však na mušce Kremlu a Gazpromu zůstává i nadále. Snaha Ruska zatáhnout Gruzii do své imperiální sítě začala v létě roku 2003, kdy ruský energetický monopol United Energy System získal kontrolu nad 75 procenty gruzínské přenosové sítě. Po „růžové revoluci“ v listopadu 2003 se ruské firmy staly nejhorlivějšími kupci gruzínských podniků a jejich aktiv.

První významnou překážku ruských záměrů s Gruzií představovala intervence USA, které požadovaly, aby gruzínská vláda ukončila jednání s Gazpromem, a zakázaly Gruzii prodej plynovodu vedoucího přes gruzínské území a spojujícího Rusko s Arménií. Rusko za to Gruzii téměř okamžitě potrestalo: zakázalo dovoz gruzínských vín a minerálek, jež představují klíčový vývozní artikl.

A jak se vyhlídky Gruzie na vstup do NATO postupně zvyšovaly, začaly být kroky Ruska stále neliberálnější. Etničtí Gruzínci žijící v Rusku, a to včetně těch, kteří mají ruské občanství, se stali terčem perzekuce.

Cílem ruských akcí je rozdmýchání protivládního odporu v Gruzii, který by měl vydláždit cestu k nástupu proruských politických sil k moci. Neliberálnost obsažená v ruském imperialismu se však neomezuje pouze na nedávné chování – a co je znepokojivější, nezastavuje se ani před otázkou územní celistvosti Gruzie, neboť ruské jednotky nadále podporují odtrženecké regiony.

Moskva doufá, že provokováním etnických střetů na území někdejších sovětských republik udrží tyto oblasti pod svou kontrolou a vlivem. Paradoxem je, že ruským jednotkám rozmístěným v odpadlických gruzínských regionech Abcházie a Jižní Osetie byl přiznán status „mírových sil“. Ve skutečnosti jsou to však nezákonní okupanti, což dokládá i rozhodnutí Ruska vydat obyvatelům těchto regionů ruské pasy.

Rusko dnes vyhrožuje, že uzná nezávislost Abcházie a Jižní Osetie, pokud Západ uzná srbskou provincii Kosovo za nezávislý stát. S ohledem na to, že většině obyvatel Abcházie a Jižní Osetie již bylo přiznáno ruské občanství, by bylo uznání suverenity obou těchto regionů veskrze fiktivní a v podstatě by šlo jen o dočasné opatření na cestě k plné anexi Ruskem.

Ve snaze posílit politický vliv Ruska v gruzínských odtrženeckých oblastech zahájila firma Gazprom – aniž se obtěžovala požádat o svolení demokraticky zvolených představitelů Gruzie – výstavbu plynovodu, který má přímo spojovat Rusko s Jižní Osetií. Přestože nedošlo k žádnému přerušení dodávek plynu z Tbilisi do Jižní Osetie, pro Kreml je tento krok nezbytný k zajištění ještě větší integrace tohoto gruzínského regionu do ruského hospodářského systému.

Gazprom již Gruzii zdvojnásobil dovozní clo na plyn a energetická smyčka se utahuje. Díky dodávkám plynu ze sousedního Ázerbájdžánu se však Gruzie zatím neudusila.

Obnovené ruské impérium, ať už bude vybudováno silou nebo hospodářským donucováním, není v zájmu nikoho. Zkrocení ruského neliberálního „liberálního impéria“ dnes představuje stěžejní otázku evropské bezpečnosti.