Když Gazprom, ruský monopol v oblasti zemního plynu, v lednu 2006 odřízl dodávky na Ukrajinu a do Gruzie, všeobecně se tento krok považoval za zřetelné výstražné upozornění na ochotu Kremlu využít energetických zdrojů k uplatnění svého vlivu nad Evropou. Dvanáct měsíců nato Rusko dále význam tohoto činu podtrhlo, když na tři dny přerušilo zásobování Běloruska, čímž vyvolalo dominový efekt u dodávek do západní Evropy.

Navzdory těmto hrozbám na straně nabídky jen máloco naznačuje účinnou celounijní politiku Evropy, která by snižovala závislost na ruské energii. Energetické návrhy Evropské komise, zveřejněné v lednu, jsou vykročením správným směrem. Na ruské energetické vztahy s Evropou ovšem budou mít jen malý přímý účinek, poněvadž Rusko nezavazují k zavedení konkurenčnější a transparentnější politiky přepravy energií a politiky investiční.

Právě naopak, evropské země nadále s Ruskem uzavírají dvojstranné dohody, s pramalým ohledem na společné zájmy EU. Západoevropské členské země EU projevily mizivé znepokojení nad ruskou nátlakovou taktikou vůči novým členům ve střední a východní Evropě, čímž zpochybnily rozsah solidarity EU ohledně dodávek energií. Od chvíle, kdy Kreml v roce 1990 přerušil dodávky energií do pobaltských států v marném pokusu zadusit jejich směřování k nezávislosti, pokračoval ve využívání potrubní politiky proti zemím, jako je Polsko, Lotyšsko a Litva – tedy proti novým členům EU. Pro ně a pro nové demokracie, jako jsou Ukrajina, Gruzie a Moldavsko, zůstává ruská energetická nadvláda a její politické důsledky vážnou hrozbou.

Rusko těží z evropských zmatků a pracuje na zacementování větší dlouhodobé evropské závislosti na jeho energii, zejména zemním plynu, prostřednictvím setrvávání u taktiky „rozděl a panuj“ vůči evropským vládám. Od ledna 2006 Moskva s energetickými společnostmi z Německa, Francie, Itálie, Maďarska, Srbska, Slovenska a Dánska dojednala separátní dohody, které by mohly podkopat evropské snahy o vybudování nových plynovodů zaměřených na obejití ruského bezmála monopolu na dodávky ze střední Asie.

Zpočátku se zdálo, že Německo za kancléřky Angely Merkelové bude vůči energetické bezpečnosti střední a východní Evropy citlivější. Merkelová však schválila nákladný Severoevropský plynovod pod Baltským mořem, dojednaný mezi jejím předchůdcem Gerhardem Schröderem a prezidentem Vladimírem Putinem a ostře odsuzovaný Polskem, kolegou uvnitř EU, jehož plynovod obejde. Severoevropský plynovod bude přinejmenším osmkrát dražší než alternativní plynovod Jamal II, který by procházel po souši přes Polsko.

Navzdory dobrým úmyslům Evropské komise větší země EU nadále odmítají podřídit se společné energetické politice EU. V polovině listopadu se ministři zahraničí EU nedokázali domluvit na společném přístupu k ruské energii – právě jako se znovu objevily zprávy o tom, že by se Rusko mohlo pokusit založit plynový kartel podobný OPEC.

O politické vůli EU čelit v nejbližší budoucnosti své rostoucí závislosti na Rusku se tedy dá vážně pochybovat. Ba v příštích pěti až deseti letech dokáže Rusko své plynové kontrakty v Evropě plnit jedině monopolizací exportů plynu do Evropy z Kazachstánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu. Avšak EU dosud raději ignoruje, že monopol Gazpromu je zřetelným porušením protikartelových a konkurenčních politik revidované Římské smlouvy i závazků WTO.

Rusko je zjevně přesvědčené, že dnešní napjatý světový trh energií a vysoké ceny mu dávají dost silnou páku vůči Západu na to, aby svůj současný přístup zachovalo. Rusko vytrvale odmítá umožnit západním společnostem stejný přístup k ruským zařízením, jaký ruské státní energetické společnosti požívají v Evropě i ve Spojených státech. To bude zřejmě platit tak dlouho, dokud Západ nebude schopen zavést energetickou strategii, která Kreml přiměje ke změně kurzu.

Putin popírá, že Rusko zdrojů energie využívá k vyvíjení nátlaku na evropské vlády, a tvrdí, že úbytek přísunu plynu do západní Evropy během přerušení dodávek na Ukrajinu v lednu 2006 byl důsledkem ukrajinské „zlodějiny“. Během sporu s Běloruskem v lednu 2007 Rusko vzneslo podobné obvinění z krádeží z plynovodu, který zemí prochází. Prohlašuje rovněž, že dotuje ceny energií ve Sdružení nezávislých států, přičemž ve skutečnosti jsou to obyvatelé střední Asie, kdo mnohem větší měrou dotuje Rusko.

Přestože se Evropská komise zdá být odhodlána vybudovat v Evropě otevřenější, konkurenčnější trh energií, opatření proti nekonkurenčním praktikám Ruska byla uvnitř EU upozaděna ve prospěch vnitřních neshod kolem bitev za převzetí národních energetických „šampionů“, jichž se účastní společnosti z jiných členských států. Rusko je třeba přesvědčit, že jeho zdroje budou mnohem hodnotnější, budou-li otevřené mezinárodním investicím, transparentně spravované a provozované v souladu s právními a obchodními pravidly mezinárodní obchodní soustavy. To však bez důrazného a společného evropského jednání není pravděpodobné.