Červen bude na ruských soudech krutým měsícem. Šestnáctého června odbojný oligarcha Michail Chodorkovskij i jeho „bratr ve zbrani" Platon Lebeděv konečně poprvé předstoupili před soudce měščanského okresního soudu. Případ bezpochyby upoutá pozornost ruského i mezinárodního tisku. Pouhý den před zahájením procesu s Chodorkovským však započalo slyšení v jiné věci, která není tak významná. V tomto případě se nejedná o oligarchy, kteří se snaží vměšovat do politiky, nýbrž o skupinu umělců a kurátorů, jejichž profesní činnost se nečekaně změnila v horký politický brambor.

V lednu 2003 zničila banda ruských pravoslavných aktivistů v Sacharovově muzeu a veřejném centru výstavu s názvem „Pozor! Náboženství". Organizátoři výstavy konstatovali, že chtějí upozornit na novou roli náboženských institucí v ruském životě. Pravoslavným fundamentalistům však umění připadalo rouhačské a urážlivé a někteří z nich výstavu zdemolovali.

V prosinci pak státní zástupci obvinili dva představitele Sacharovova muzea a tři organizátory výstavy z podněcování náboženské nesnášenlivosti. Všem nyní hrozí až pětileté vězení. Vandaly naopak představitelé církve oslavovali jako hrdiny. Veškerá obvinění proti nim byla stažena.

Vandalové měli vskutku vlivné ochránce. Všichni byli členy sboru svatého Mikuláše v Pyži, jehož arcikněz Alexandr Šargunov je známým radikálním fundamentalistou. V roce 1997 založil hnutí s názvem Společenský výbor pro morální obrodu vlasti. V roce 2001 obsahovala webová stránka výboru instrukce, jak zničit „nemravné" poutače tím, že se pocákají barvou. Stoupenci neváhali a zničili v Moskvě 150 billboardů.

Skupina známých nacionalistických intelektuálů včetně filmového režiséra Nikity Michalkova, výtvarníka Ilji Glazunova a spisovatelů Valentina Rasputina a Vasilije Bělova se poté vytasila s peticí, která výstavu označila za „novou etapu vědomého satanismu". Umělci napsali, že nepřátelé Ruska mají sklon k ponižování bezmocných „ruských lidí, jejich předmětů uctívání a historických hodnot".

Kdo vlastně jsou tito mocní nepřátelé? Intelektuálové je neidentifikovali, avšak fašistická politická strana Pamjať (Paměť) nezaváhala. Výzva zveřejněná na její webové stránce apelovala na pravoslavné křesťany, aby chránili „Ježíše Krista našeho Pána" před „židementy", což je nejurážlivější ruský výraz pro Židy.

Tyto znepokojivé události v uměleckém světě se odehrály na pozadí sílícího nacionalismu a sebevědomí pravoslavné církve v Rusku. Pravoslavná církev získala v posledních letech značný politický vliv a jen málo politiků si ji dovolí urazit. Výstava v Sacharovově muzeu se stala předmětem nactiutrhačné mediální kampaně a celá záležitost se téměř okamžitě přenesla do Dumy, kde se nacionalističtí poslanci předbíhali v očerňování umělců a velebení vandalů.

V únoru 2003 schválila Duma dekret, v němž se konstatovalo, že cílem výstavy v Sacharovově muzeu bylo podněcování náboženské nenávisti a urážení věřících a pravoslavné církve. Státní žalobce dostal příkaz podniknout proti organizátorům akce příslušné kroky, přičemž opatření schválilo 265 z 267 poslanců. V dubnu 2003 pak Duma odhlasovala zpřísnění zákona proti podněcování náboženské nenávisti tím, že zvýšila trestní sazby za jeho porušení až na pět let.

V prosinci 2003 byl ředitel Sacharovova muzea Jurij Samodurov obviněn z činů „vedoucích k vyprovokování nenávisti a nesnášenlivosti". Bude-li shledán vinným, hrozí mu až pětiletý trest vězení. Církevní představitelé po tak krutém trestu nevolají. V březnu 2004 vydalo oddělení vnějších vztahů moskevského patriarchátu prohlášení, které všechny překvapilo. V podstatě se v něm tvrdilo, že organizátoři výstavy v Sacharovově muzeu se dopustili spíše administrativního než trestního pochybení. Rozdíl spočívá v tom, že administrativní přestoupení zákona se netrestá vězením, ale maximálně pokutou.

Toto změkčení církevního stanoviska bylo pravděpodobně důsledkem veřejných protestů v liberálním tisku. Pogrom v Sacharovově muzeu však vyprovokoval řetězovou reakci podobných útoků na soudobé umění ze strany pravoslavných fundamentalistů, které církev nedokázala kontrolovat.

Výtvarnice Anna Alčuková, jež se na výstavě v Sacharovově centru podílela a později byla obviněna, prohlásila, že pročetla všech čtrnáct svazků důkazů shromážděných státním zástupcem a že jedenáct z těchto svazků tvořily výhradně dopisy „pracujícího lidu", které vyjadřovaly pohoršení nad výstavou a žádaly potrestání umělců. Téměř žádný z pisatelů přitom výstavu nezhlédl - většina jich pouze podepsala předtištěný dopis. „Dění kolem výstavy diskredituje ruskou pravoslavnou církev, stejně jako fatva odsuzující Salmana Rushdieho k smrti diskreditovala islám," prohlásila vdova po Andreji Sacharovovi Jelena Bonnerová.

Výsledek soudních slyšení lze jen těžko předvídat, ale každopádně poskytne odpověď na otázku, zda Rusové ztratili svobodu uměleckého sebevyjádření, kterou nabyli po pádu komunismu. Rozčarování z „demokracie ve stylu Borise Jelcina" přimělo prezidenta Vladimira Putina k hledání ideologie založené na nacionalismu a glorifikaci státu. Putin ji nazývá „řízeným pluralismem". Jak se dnes ukazuje, Společenský výbor pro morální obrodu vlasti chce být mezi těmi, kdo ho budou řídit.