The Worldly Philosophers
Návrat postkomunismu
Jacques Rupnik
|
|
|
|
Pád komunismu ve střední a východní Evropě před 15 lety přinesl obrovské a pozitivní demokratické změny. V roce 2006, po více než desetiletí úsilí o uznání Západem, se však plně obnažilo morální a politické vakuum, které komunismus zanechal. Lze nalézt novou rovnováhu mezi demokratickým étosem a spodními proudy politických dějin a kultury tohoto regionu?
V Polsku například převažující směsice katolicismu a nacionalismu učinila společnost mimořádně odolnou vůči komunismu (rozhodně ve srovnání s rovnostářským, sociálnědemokratickým étosem předválečného Československa). Tyto antikomunistické protilátky však současně působily i proti všeobecnému přijetí liberální demokracie Poláky.
Pravicoví populisté v Polsku a levicoví populisté na Slovensku se nyní ve svých vládách spojili s extrémně nacionalistickými stranami. V Maďarsku organizuje hlavní opoziční strana Fidesz před parlamentem demonstrace za odstoupení vlády i poté, co kabinet přežil hlasování o důvěře. V České republice nezískala menšinová pravicová vláda po šesti měsících hašteření důvěru ve sněmovně. Vstup Bulharska do Evropské unie zase předznamenalo prezidentské klání mezi vítězným exkomunistou (jenž tvrdí, že má EU rád) a protofašistou (který prohlašuje, že nenávidí Turky, Cikány a Židy).
Situaci v celém regionu charakterizují politická nestabilita a nepředvídatelné chování zvolených vůdců. Ještě znepokojivější je nahlodání důvěry v demokratické instituce. Podle nedávného průzkumu Gallupova ústavu jsou Středoevropané a Východoevropané nejskeptičtější vůči demokracii, v níž vkládá důvěru jen asi třetina lidí. Na rozdíl od většiny Západoevropanů nepokládají Východoevropané volby ve svých zemích za svobodné a spravedlivé. Na otázku: „Myslíte si, že na vašem hlasu záleží?“ odpovědělo kladně jen 22% dotázaných. Demokracie dnes nemá žádné soupeře, ale zároveň ztrácí podporu.
Z této rozpolcenosti a nespokojenosti těží populistická hnutí. Ta nejsou antidemokratická; spíše se sama prohlašují za „skutečný hlas lidu“ a neustále žádají nové volby nebo referenda. Zároveň jsou však antiliberální; akceptují demokratický požadavek legitimity vzešlé z lidu, ale odmítají požadavek ústavnosti (oddělení mocí). Nevěří, že ústavní normy a zastupitelská demokracie mají navrch nad hodnotami a „legitimním“ rozhořčením lidí.
V Polsku je tato „politika hodnot“ založena na předpokladu, že „morální řád“ vyvěrající z náboženství by měl převažovat nad svobodami, které v otázkách, jako jsou potraty, práva homosexuálů nebo trest smrti, zaručuje blahovolný liberalismus. Na Slovensku se tato antiliberální reakce týká také přístupu k národnostním menšinám. Ačkoliv zde v praxi nedošlo k žádnému významnému posunu, legitimizace xenofobie je význačným rysem tohoto útoku na politický liberalismus: Ján Slota, předseda Slovenské národní strany, prohlásil, že závidí Čechům, že po druhé světové válce odsunuli Němce, a pravidelně obviňuje maďarskou menšinu z „útisku většinového národa“.
K akutní polarizaci dochází všude a právě v tom je odkaz komunistické politické kultury nejvýrazněji patrný: protivník není někdo, s kým člověk argumentuje nebo vyjednává, nýbrž nepřítel, jehož je nutno zničit.
Po 15 letech svobodné tržní politiky chtějí populisté ve Varšavě, Bratislavě a Budapešti navrátit stát. A jelikož i socialistické strany prosazovaly liberální hospodářskou politiku, není žádným překvapením, že si sociální otázku uzurpovala krajní pravice se svými nacionalistickými a protekcionářskými podtóny.
Populistická hozená rukavice konsensu protržní a prozápadní elity, který v regionu od roku 1990 převažoval, má dvě hlavní podoby: antikorupční tažení a „dekomunizace“.
V Polsku se obě tyto formy zkombinovaly do odsouzení „prvotního hříchu“ v podobě kompromisu mezi umírněnou disidentskou elitou a umírněnou elitou komunistickou, který v roce 1989 umožnil nenásilný přechod od komunismu, ale současně prý umožnil bývalým komunistům, aby vyměnili politickou moc za ekonomickou. Odtud pramení potřeba útoku na dvou frontách: antikorupčního tažení a dekomunizace, což je také leitmotiv maďarského Fideszu a do jisté míry i pravicové Občanské demokratické strany, která je dnes u moci v Praze.
Tito populisté navíc útočí na EU jako na projekt vnucený lidem elitou, přičemž proevropské koalice se již vyčerpaly a rozpadly se krátce po vstupu svých zemí do EU v roce 2004. Je příznačné, že premiéři Polska, České republiky i Maďarska odstoupili pouhých pár dní nebo týdnů poté, co splnili svůj „historický“ úkol „návratu do Evropy“.
Populističtí nacionalisté se prezentují jako jediní obhájci národní identity a suverenity proti „vnějším hrozbám“, jak to formuloval polský premiér Jarosław Kaczyński. Jejich vize počítá s „křesťanskou Evropou“ nebo „suverénními národními státy“ a staví se proti současnému materialistickému, dekadentnímu, blahovolnému a nadnárodnímu modelu.
EU se pravděpodobně může naučit s těmito populisty žít, poněvadž jí nic jiného nezbývá. Populismus se totiž pohybuje v cyklech. Populisté se dostávají k moci na základě slibu, že „udělají v domě pořádek“, ale jakmile se do tohoto domu nastěhují a ztotožní se s ním i všemi jeho vadami, uchýlí se spíše ke klientelismu a uzurpování státu vládnoucími stranami (jak jsme dnes svědky v Polsku), než aby se ještě více radikalizovali.
Mnozí lidé tvrdí, že proevropský konsensus posledního desetiletí zbavil politiku obsahu a přispěl k současné populistické reakci. EU však zároveň může udržovat populismus v rozumných mezích. Populističtí nacionalisté koneckonců vstoupili (a opět vystoupili) i do vládních koalic v Rakousku, Itálii, Nizozemsku a Dánsku. A zatímco národnostní populismus je transevropským fenoménem, dnešní populismus – na rozdíl od toho ve 30. letech – se nevydává za alternativu k demokracii.
Jacques Rupnik je ředitelem výzkumu v pařížském Centre d’Etudes et de Recherches Internationales (CERI) a hostujícím profesorem na Collège d’Europe v Bruggách.
Copyright: Project Syndicate/Institute for Human Sciences, 2006.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Jacques Rupnik or return to our home page.
|
|
