NEW YORK – Schůzky vedoucích představitelů zemí skupiny G-20 pravidelně potvrzují význam udržení a posílení otevřenosti v obchodu. Ani červnový summit skupiny G-20 se od tohoto pravidla neodchýlil, ačkoliv se obchodu příliš obsáhle nevěnoval. Řeči však nic nestojí a halasnou politiku (obecně proobchodně zaměřených) prohlášení nenásledovaly činy.

Paradoxní je, že to bylo výhodné pro udržení linie v otázce protekcionismu. I k omezení otevřeného obchodu jsou koneckonců nezbytné činy. A tak v oblasti obchodu do značné míry přešlapujeme na místě.

Absence obchodního aktivismu však zároveň znamená, že nepostupujeme kupředu s liberalizací obchodu. Zdá se, že dlouhotrvající kolo jednání o multilaterálním obchodu z Dauhá se ocitlo na nekonečné čekací listině.

Skutečnost, že se vlády po vypuknutí globální finanční krize neuchýlily k protekcionismu, mnoho lidí překvapila. Při zpětném ohlédnutí lze snadno spatřit důvod. Hnacím motorem politiky jsou tři „I“: ideje, instituce a interes (tedy zájmové lobby). Na všech třech těchto úrovních byla protekcionistická politika okleštěna.

Pokrok v ekonomickém myšlení po roce 1929 vedl zpočátku k argumentu, že během deprese jsou cla oprávněná, protože usměrňují nedostatečnou světovou agregátní poptávku ke zboží jedněch na úkor druhých. Tuto hru by však mohli hrát všichni, což by obtěžkalo světovou ekonomiku cly, která by pravděpodobně ublížila všem a k oživení růstu by stejně nevedla. Očividným řešením bylo vzdát se protekcionismu a místo toho zvýšit agregátní poptávku. Toto ponaučení si všichni vzali k srdci.

Pomohly také instituce. Po schválení Smoot-Hawleyova cla ve Spojených státech v roce 1930 vztyčily ostatní země v záchvatu pomstychtivosti obchodní bariéry, přičemž jejich chování neomezovala žádná pravidla. Architekti poválečného globálního uspořádání proto v roce 1947 sepsali Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT), která tato pravidla ztělesňovala – stejně jako to dělá Světová obchodní organizace (WTO), jež v roce 1995 GATT pohltila a rozšířila. Žádná země se skutečně v současné krizi pravidlům WTO nepostavila.

Samozřejmě bychom ještě stále mohli podlehnout tlaku na protektionistická opatření, zvláště když pravidla WTO ponechávají možnost takové reakce otevřenou. Například vázaná cla (tzn. dohodnuté stropy) umožňují státům zvyšovat bez omezení cla skutečná, protože ta bývají často nižší. Tím, co zabránilo vypuknutí obchodních válek v mezích WTO, tak byla změněná struktura světové ekonomiky, která vytvořila silné antiprotekcionistické zájmy.

Když tedy Kongres Spojených států ustanovil u veřejných zakázek zásadu „kupujte americké zboží“, mnohé americké firmy jako např. Boeing, Caterpillar nebo General Electric úspěšně lobbovaly za zmírnění této legislativy – vesměs ze strachu z odplaty na svých zahraničních trzích.

Kolo z Dauhá by mělo těžit z některých nejzákladnějších sil upřednostňujících otevřený obchod a bránících protekcionismu. Podle konvenčních představ se u občanů v průběhu deprese zvyšuje averze k riziku, takže nepodpoří liberalizaci. Protože si však dnes mnoho lidí uvědomuje, že jejich pracovní místo závisí na obchodu v úzce integrované světové ekonomice, ukazují výzkumy veřejného mínění v USA i jinde setrvalou většinovou podporu volnému obchodu.

Vyjednávači z Dauhá sice urovnali řadu důležitých otázek, avšak loňská závěrečná vyjednávání zpočátku uvízla na mrtvém bodě kvůli americkému odmítnutí snížit ještě více své zemědělské dotace a kvůli indickému lpění na zvláštních pojistkách, které by zabránily tomu, aby miliony Indů živících se zemědělstvím byly konfrontovány s nefér dotovanou americkou konkurencí.

Vzhledem k domácí politice v USA a Indii dnes Spojené státy zůstaly jedinou překážkou pokroku. Poslední volby vyvázaly indickou Kongresovou stranu z koalice s komunisty, kteří se stavěli proti obchodu, což rozšířilo manévrovací prostor proobchodně zaměřeného premiéra Manmóhana Singha. Poslední volby v USA naopak vynesly k moci demokratickou kongresovou většinu, která je zavázána odborům majícím z obchodu obavy, což proobchodně zaměřenému prezidentovi Baracku Obamovi svazuje ruce.

Obama navíc čelí klesající podpoře obchodních lobby ve výrobě a službách – tedy v sektorech, které požadují více ústupků od jiných států. Kdyby se rozhodl uzavřít kolo z Dauhá v takové podobě, v jaké bylo k dnešnímu datu dojednáno, mohl by se stát generálem bez vojska. Jeho mlčení o Dauhá na nedávném summitu skupiny G-20 bylo ohlušující.

Jak se tedy v otázce obchodu posuneme vpřed? Jedním řešením, které upřednostňují některé washingtonské mozkové trusty, je vystoupit a žádat více. To by však znamenalo několik let opětovných jednání. Kolo z Dauhá by pak bylo de facto mrtvé.

Druhou možností je uzavřít kolo vyřešením neshod mezi USA a Indií v otázce zemědělství. Lze dohodnout vzájemné ústupky, které zajistí, že politický dopad na oba lídry bude zanedbatelný. To by zároveň vyžadovalo okrajová zvýšení ústupků na straně velkých rozvojových zemí a na straně USA a Evropské unie v otázce služeb.

Problém tkví v tom, že lobbisté ve Washingtonu by toto skromné řešení odmítli, pokud by kolo z Dauhá mělo znamenat konečnou. Součástí řešení by proto muselo být vyhlášení dalšího kola, v němž by se jednalo o nových aspiracích a požadavcích. Dokonce bychom ho mohli nazvat Obamovým kolem. Koneckonců by měl Obama dostát své Nobelově ceně coby multilateralista!