After the Storm
Zelené výhonky, nebo žlutý plevel?
Nouriel Roubini
|
|
|
|
New York – Nedávná data naznačují, že smršťování světového hospodářství snad zpomaluje. Naději, že klíčí „zelené výhonky“ oživení, však potlačuje množství žlutých květů plevele. Poslední údaje o zaměstnanosti, maloobchodních tržbách, průmyslové výrobě a bydlení ve Spojených státech jsou stále neduživé, data o evropském růstu HDP za první čtvrtletí jsou skličující, japonská ekonomika zůstává v kómatu, a dokonce i Čína – která se zotavuje – vykazuje slabé vývozy. Takže konsenzuální názor, že globální hospodářství se brzy odrazí ode dna, se znovu ukázal jako přehnaně optimistický.
Po krachu Lehman Brothers v září 2008 se málem zhroutila globální finanční soustava a světové hospodářství se ocitlo ve stavu volného pádu. Míra ekonomické kontrakce ve čtvrtém kvartále roku 2008 i v prvním kvartále roku 2009 ostatně dosáhla bezmála úrovní deprese.
Tehdy si tvůrci globálních politik uvědomili, že končí legrace, a začali využívat většiny zbraní ve svém arzenálu: rozsáhlého fiskálně politického uvolňování, konvenční i nekonvenční měnové expanze, sypání bilionů dolarů do podpory likvidity, rekapitalizace, garancí a pojištění ve snaze rozehnat likviditní a úvěrovou tíseň a konečně mohutné podpory ekonomik rozvíjejících se trhů. Jen za poslední dva měsíce lze po celém světě napočítat přes 150 rozličných politických opatření.
Tento politický ekvivalent doktríny „drtivé síly“ bývalého ministra zahraničí USA Colina Powella společně s prudkým smrštěním výstupu pod konečnou poptávku po zboží a službách (což vyčerpalo zásoby neprodaného zboží) chystá podmínky k tomu, aby se většina ekonomik zkraje příštího roku odrazila ode dna.
Přesto se ukázalo, že optimisté, kteří loni hovořili o měkkém přistání či mělké osmiměsíční recesi ve tvaru „V“, se mýlili a že měli pravdu ti, kdo tvrdili, že půjde o delší a krušnější 24měsíční recesi ve tvaru „U“ – vždyť americký pokles už ukrajuje 18. měsíc. A nejčerstvější hospodářské údaje zchladily nedávný optimismus, že se ekonomiky přestanou propadat do pololetí.
Stěžejní otázka však nespočívá v tom, kdy se globální hospodářství odrazí ode dna, nýbrž v tom, zda globální oživení – ať už přijde kdykoli – bude střednědobě vydatné či mdlé. Nelze vyloučit možnost několika měsíců strmého růstu HDP, neboť cyklus zásob a mohutná politická pobídka povedou ke krátkodobému oživení. Jenže ony nesmělé zelené výhonky, o nichž v současnosti tolik slyšíme, může docela dobře ve střednědobém horizontu zadusit žlutě kvetoucí plevel, který by ohlašoval slabé globální ozdravování během příštích dvou let.
Zaprvé, v USA i v dalších zemích stále prudce klesá zaměstnanost. Skutečně, do roku 2010 míra nezaměstnanosti ve vyspělých zemích přesáhne 10%. To bude nepříjemné pro spotřebu i pro rozsah bankovních ztrát.
Zadruhé, jedná se nejen o krizi likvidity, nýbrž solventnosti, avšak skutečné zkracování dluhové páky ještě nezačalo, protože privátní ztráty a dluhy domácností, finančních ústavů, ba i podniků se nesnižují, nýbrž socializují a přesouvají do vládních bilancí. Skutečnost, že dluhová břemena se neodlehčují, omezí schopnost bank půjčovat, domácností utrácet a firem investovat.
Zatřetí, v zemích hospodařících s deficity běžného účtu budou spotřebitelé muset snižovat výdaje a řadu let mnohem víc spořit. Spotřebitele vyčerpané nakupováním, bez úspor a s přítěží dluhu zasáhl majetkový šok (pád cen domů a akciových trhů), rostoucí poměry dluhové služby a klesající příjmy a zaměstnanost.
Začtvrté, finanční soustava – navzdory politickým výztuhám – doznala značné újmy. Většina stínové bankovní soustavy zmizela a tradiční komerční banky jsou obtěžkané biliony dolarů očekávaných ztrát z úvěrů a cenných papírů, přičemž jsou stále vážně podkapitalizované. Zadrhnutí úvěrů se tedy jen tak neuvolní.
Zapáté, nízká ziskovost plynoucí z vysoké zadluženosti a rizika insolvence, chabý růst ekonomiky – a tudíž výnosů – a setrvalý deflační tlak na marže podniků budou nadále svazovat ochotu firem vyrábět, přijímat zaměstnance a investovat.
Zašesté, stoupající poměry státního zadlužení nakonec povedou k nárůstům reálných úrokových sazeb, které by mohly vytlačit soukromé útraty, nebo dokonce vést k refinančnímu riziku u svrchovaných útvarů.
Zasedmé, monetizace fiskálních deficitů není krátkodobě inflační, leč ochablé trhy výrobků a práce vyvolávají mohutné deflační síly. Pokud však centrální banky nenajdou únikovou cestu od politik, které zdvojnásobují či ztrojnásobují měnovou bázi, bude nakonec následovat inflace cen zboží či další nebezpečná bublina aktiv a úvěrů (anebo obojí). Některé aktuální nárůsty cen akcií, komodit a dalších rizikových aktiv zřetelně pohání likvidita.
Zaosmé, některým ekonomikám rozvíjejících se trhů se slabšími ekonomickými fundamenty se možná nepodaří vyhnout se vážné finanční krizi, navzdory masivní podpoře MMF.
Konečně, snížení globálních nevyvážeností znamená, že schodky běžného účtu rozmařilých ekonomik (USA a dalších anglosaských zemí) zúží přebytky běžného účtu přehnaně spořivých zemí (Číny a dalších rozvíjejících se trhů, Německa a Japonska). Pokud ale v zemích s přebytky neporoste dostatečně rychle domácí poptávka, výsledný nedostatek globální poptávky ve vztahu k nabídce – či ekvivalentně přebytek celosvětových úspor ve vztahu k investičním výdajům – vyústí v pomalejší oživení globálního růstu, přičemž tempo růstu většiny ekonomik bude mnohem nižší než jejich potenciál.
Zelené výhonky stabilizace tak mohou vystřídat žluté květy plevele stagnace, naruší-li několik střednědobých faktorů schopnost globálního hospodářství vrátit se k vytrvalému růstu. Pokud se tato strukturálně slabá místa nevyřeší, globální ekonomika může sice v letech 2010-2011 růst, ale bezkrevným tempem.
Nouriel Roubini je profesorem ekonomie na Sternově fakultě obchodu Newyorské univerzity a předsedou RGE Monitor (www.rgemonitor.com).
Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Nouriel Roubini or return to our home page.
|
|
Gregman2 05:39 11 Jun 09
"...monetization of fiscal deficits is not inflationary in the short run, whereas slack product and labor markets imply massive deflationary forces." Dr. Roubini,
are you agreeing with the notion that current excess capacity is an offset to inflation?