CAMBRIDGE – Uvnitř skupiny G-20 zuří urputný boj o budoucnost globálního finančního systému. Výsledek by mohl mít dopad na celý svět – nejen na ezoterický svět mezinárodních financí – po dobu několika příštích desetiletí.

Finance utvářejí moc, ideje a vliv. Cynici mohou tvrdit, že základům globálního finančního systému se nic nestane, ale to se mýlí. V následujících několika letech se se vší pravděpodobností dočkáme obrovských změn, dost možná v podobě vzniku mezinárodního finančního regulačního orgánu či úmluvy. Současný chaos je totiž prakticky nemožné vyřešit bez nějakého typu kompasu ukazujícího na místo, kde leží budoucí systém.

Spojené státy a Velká Británie si přirozeně přejí systém, který přispěje k rozšíření jejich hegemonie. Americký ministr financí Timothy Geithner nedávno v hrubých obrysech nastínil konzervativnější finanční regulační režim. A dokonce i kritikové rozmařilého chování USA v minulosti musí uznat, že Geithnerův návrh obsahuje některé dobré nápady.

Tak především by regulační orgány nutily finančníky, aby drželi větší hotovost na krytí vlastních transakcí a nespoléhali tolik na daňové poplatníky jako na záchrannou brzdu. Geithner si také klade za cíl zjednodušit finanční operace tak, aby se snáze vyhodnocovaly a aby správní rady, regulační orgány i investoři mohli lépe posuzovat rizika, jimž čelí.

Zbytek světa je sice Geithnerovým nápadům nakloněn, ale některé země by rády viděly zásadnější reformu. Rusko a Čína zpochybňují dolar jako pilíř mezinárodního systému. Guvernér čínské centrální banky Čou Siao-čchuan vyzdvihl v jednom promyšleném projevu klady globální superměny, kterou by mohl vydávat Mezinárodní měnový fond.

Toto jsou klidnější kritikové. Současný předseda Rady ministrů Evropské unie, český premiér Mirek Topolánek, otevřeně vyjádřil naštvání mnoha evropských představitelů, když označil rozhazovačný přístup Spojených států k fiskální politice za „cestu do pekel“. Totéž mohl docela dobře prohlásit i v souvislosti s evropskými postoji k finančnímu vedení USA.

V debatě o mezinárodní finanční reformě je v sázce nesmírně mnoho. Díky roli dolaru v centru globálního finančního systému jsou USA schopny mobilizovat obrovské množství kapitálu, aniž by příliš narušily vlastní ekonomiku. Bývalý americký prezident George W. Bush například snížil daně ve stejné době, kdy uskutečnil invazi do Iráku. Jakkoliv mohly být oba tyto Bushovy kroky pochybné, úrokové sazby amerického veřejného dluhu skutečně poklesly.

Ještě zásadnější je, že americká role v centru globálního finančního systému propůjčuje americkým soudům, regulačním orgánům a politikům obrovskou moc nad globálními investicemi po celém světě. Právě proto přispěla trvalá nefunkčnost amerického finančního systému k rozdmýchání tak hluboké globální recese.

Jakou má na druhé straně Geithnerova vize alternativu? Existuje pro globální finanční systém nějaké jiné paradigma?

Čínský přístup představuje obrovské skryté zdanění spořitelů, kterým je vyplácena pouze titěrná část úroku z vkladů. To umožňuje státem kontrolovaným bankám půjčovat na dotovaný úrok upřednostňovaným firmám a sektorům.

V Indii se finanční represe používá jako prostředek k mobilizaci vázaných úspor, které mají pomáhat financovat mohutné vládní dluhy za mnohem nižší úrokové sazby, než jaké by převládaly na liberalizovaném trhu.

Velká část současných problémů Ruska pramení ze špatně fungujícího bankovního systému. Řada půjčovatelů, kteří nedokázali získat prostředky za rozumných podmínek doma, byla nucena vzít si půjčky v tvrdé měně v zahraničí, což po kolapsu rublu vytvořilo katastrofální zátěž.

Evropa chce zachovat svůj model univerzálních bank, v němž banky plní širokou řadu funkcí, od přijímání vkladů přes poskytování malých komerčních úvěrů až po aktivity v oblasti investičního bankovnictví na vysoké úrovni. Americké návrhy by univerzální bankovnictví naopak značně ztížily, a to částečně i proto, že se snaží omezit působnost depozitních institucí, které představují „systémové riziko“ pro finanční systém. Takové změny vyvíjejí na univerzální banky tlak, aby se vzdaly riskantnějších investičních aktivit výměnou za možnost volněji operovat.

To se pochopitelně dotkne i amerických kolosů, jako jsou Citigroup, Bank of America a JP Morgan. Model univerzálních bank však má v americkém finančním systému mnohem méně stěžejní postavení než v Evropě a některých částech Asie a Latinské Ameriky.

Odhlédneme-li od důsledků pro různé národní systémy, má budoucí podoba bankovnictví klíčový význam i pro širší finanční systém včetně rizikového kapitálu, soukromého kapitálu a hedgeových fondů. Geithnerův návrh si klade za cíl utáhnout všem těmto sektorům do určité míry otěže. Strach z krizí je pochopitelný, avšak bez těchto nových, kreativních přístupů k financím by se možná nikdy nezrodilo Silicon Valley. Kde leží hranice mezi rizikem a kreativitou?

Ačkoliv se debata ve skupině G-20 z velké části týká otázek, jako je globální fiskální stimul, skutečný poker o vysoké sázky spočívá ve volbě nové filozofie mezinárodního finančního systému a jeho regulace. Nedokážou-li naši nejvyšší představitelé nalézt nový přístup, pak finanční globalizace se vší pravděpodobností rychle zařadí zpátečku a vybřednutí ze současného marasmu bude ještě mnohem těžší.

Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.