CAMBRIDGE – V době, kdy inflace všude na světě i nadále prudce roste, by světoví centrální bankéři možná potřebovali štulec, aby se probudili ze sebeuspokojení. Co takhle uspořádat některé z jejich dvouměsíčních setkání v hyperinflačním Zimbabwe? Možná by to nebylo pohodlné, ale poučné rozhodně ano.

Podle oficiálního zimbabwského statistického úřadu překonala loňská inflace v této zemi 66 000%, což připomíná spíše Výmarskou republiku než novodobou Afriku. Nikdo si sice není tak docela jistý, jak se vládě podařilo odhadnout ceny, když v obchodech není prakticky nic k prodeji, avšak většina ukazatelů naznačuje, že Zimbabwe má slušnou šanci překonat světové rekordy v inflaci.

Centrální bankéři by samozřejmě navzdory své zvědavosti mohli usoudit, že schůzka v Harare by byla příliš nepohodlná a politicky nestravitelná. Naštěstí existuje spousta dalších hezkých – byť méně spektakulárních – inflačních destinací. Například inflace v Rusku, Vietnamu, Argentině a Venezuele se pohybuje pevně v dvouciferném pásmu, abychom za všechny jmenovali pár možností.

S výjimkou deflací sužovaného Japonska by se centrální bankéři vlastně mohli setkat prakticky kdekoliv a všude by spatřili vysokou a stoupající inflaci. Čínské úřady jsou sedmiprocentní inflací v zemi natolik znepokojeny, že následují příkladu Indie a zavádějí kontroly cen potravin. A dokonce i Spojené státy měly loni čtyřprocentní inflaci, třebaže Federální rezervní systém (Fed) je z nějakého důvodu přesvědčen, že si toho většina lidí nevšimne.

Mnoho centrálních bankéřů a ekonomů tvrdí, že dnešní rostoucí globální inflace je jen dočasnou výchylkou, kterou táhnou stoupající ceny potravin, paliv a dalších komodit. Jistě, ceny mnoha klíčových komodit se od počátku roku zvýšily o 25 až 50%. Pokud si však centrální bankéři myslí, že dnešní inflace je pouhým výsledkem krátkodobého nedostatku zdrojů, a nikoliv laxní monetární politiky, pak jsou na omylu. Faktem zůstává, že ve většině světa bude inflace – a v konečném důsledku i inflační očekávání – dál růst tak dlouho, dokud centrální banky nezačnou svou monetární politiku zpřísňovat.

Epicentrem globální inflace jsou dnes USA. Tváří v tvář zlověstné kombinaci padajících cen nemovitostí a hroutících se úvěrových trhů snižoval Fed agresivně úrokové sazby ve snaze odvrátit recesi. I když to však Fed ve svých předpovědích nepřiznává, cenou za tuto „pojistku“ bude téměř jistě doprovodná vyšší inflace, možná i po několik let.

Americká inflace by se dala udržet na uzdě, nebýt ovšem faktu, že řada zemí od Blízkého východu po Asii v podstatě váže své měny na dolar. Jiné země, jako jsou Rusko a Argentina, se sice na dolar doslovně nevážou, ale snaží se s ním harmonizovat. Kdykoliv proto Fed sníží úrokové sazby, vyvíjí tím na celý „dolarový blok“ tlak, aby ho následoval, protože jinak by se měny těchto zemí mohly zhodnotit, když budou investoři hledat vyšší výnos.

Volnější monetární politika USA tudíž stanovila inflační tempo v podstatné části světové ekonomiky – možná až v 60 procentech. Protože je však většina ekonomik na Blízkém východě a v Asii v mnohem lepší formě než USA a inflace ve většině zemí s rozvíjejícími se trhy již dnes prudce roste, je agresivní monetární stimul tím posledním, co tyto ekonomiky momentálně potřebují.

Evropská centrální banka prozatím zůstává v klidu, ale i ona pravděpodobně drží pod pokličkou informace o zvyšování úrokových sazeb – částečně ze strachu, že tím vyžene ještě výše euro, které už dnes dosahuje rekordní úrovně. Navíc se ECB obává, že ukáže-li se recese v USA jako nakažlivá, bude možná muset změnit kurz a začít sazby opětovně snižovat.

Co tedy bude dál? Pokud USA sklouznou z mírné recese do hluboké, pak globální deflační důsledky vyruší část inflačních tlaků, jimž dnes svět čelí. Globální ceny komodit se zhroutí a ceny mnoha výrobků a služeb přestanou růst tak rychle, neboť se zvýší nezaměstnanost a přebytečné kapacity.

Americká recese samozřejmě vyvolá také další snížení úrokových sazeb Fedem, které později problémy dále prohloubí. Inflační tlaky však budou ještě horší, pokud recese v USA zůstane mírná a globální růst silný. V takovém případě by se inflace ve velké části světa mohla snadno vyšplhat na úroveň osmdesátých (ne-li dokonce sedmdesátých) let.

Většina investorů si až dosud myslela, že budou raději pár let riskovat vysokou inflaci, než aby se smiřovali s byť jen krátkou a mělkou recesí. Až příliš snadno však zapomínají na náklady spojené s vysokou inflací i na to, jak obtížné je vytěsnit inflaci ze systému. Možná by se i oni měli pokusit zorganizovat pár konferencí v Zimbabwe a zakusit vlastní srážku s realitou.

Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.