The Unbound Economy
Amerika se z učitele stává žákem
Kenneth Rogoff
|
|
|
|
Cambridge – Jak se odvíjí velkolepá finanční krize Spojených států, člověk si může jen přát, kéž by američtí tvůrci politik dokázali naslouchat radám z rozvojových zemí alespoň z poloviny tak dobře, jako je dokáží udílet. Američané si podle všeho neuvědomují, že kolaps jejich „horších než dobrých“ hypoték má až příliš mnoho společného s řadou dřívějších bankovních krizí v celém světě po roce 1945.
Špetka naděje je v tom, že ve světě kolem, zejména v zemích rozvíjejících se trhů, je řada mimořádně význačných činitelů, současných i bývalých, kteří už tuto inscenaci zhlédli. Kdyby jen architekti amerických koncepcí poslouchali, mohli by získat představu o způsobu řešení finančních krizí od expertů, kteří je na vlastní kůži zažili a ve zdraví jimi prošli.
Paralela mezi dnešní krizí v USA a dřívějšími finančními krizemi naneštěstí není pouhou nadsázkou. Kvalitativní paralely jsou zřejmé: banky využívající mimobilančních půjček k financování mimořádně rizikových spekulací, exotické nové finanční nástroje a přehnaná rozjařenost nad příslibem nových trhů.
Jsou tu ale i silné kvantitativní paralely. Profesorka Carmen Reinhartová z University of Maryland a já jsme systematicky porovnali nástup americké krize rizikových hypoték s nástupy 19 nejhorších finančních krizí v průmyslovém světě za posledních 60 let. Mezi ty patřily dramatické krize ve skandinávských zemích, Španělsku a Japonsku, vedle menších událostí, jako byla třeba americká krize stavebních spořitelen v 80. letech.
Prakticky na všech hlavních ukazatelích – včetně vystřelování cen akcií a nemovitostí, schodků obchodní bilance, vzedmutí zadluženosti státu i domácností a trajektorií růstu obvyklých před krizí – blikají Spojeným státům červená světla. Jednoduše řečeno, prudce přibývající kapitálové toky do USA uměle stlačovaly úrokové sazby a nafukovaly ceny aktiv, což způsobilo uvolnění bankovních a regulačních standardů a nakonec zhroucení.
Když své finanční krachy v 90. letech a na počátku tisíciletí zažily Asie a Latinská Amerika, nechaly si poradit nejen od MMF, ale také od řady malých panelů složených z předních osobností zastupujících rozličná prostředí a zkušenosti. USA by měly učinit totéž. Šéf MMF, Francouz Dominique Strauss-Kahn, by snadno dokázal sestavit vynikající panel z libovolné škály zemí, jež dříve prošly krizí, mimo jiné z Mexika, Brazílie, Koreje, Turecka, Japonska a Švédska, nemluvě o Argentině, Rusku, Chile a mnoha dalších.
Ovšemže by panel MMF musel přehlížet současné pokrytectví Ameriky. Ministerstvo financí USA v 90. letech Asii během její krize silně pobízelo, aby zpřísnila fiskální politiku. Teď ale o sebe Kongres USA s prezidentem zakopávají ve snaze zavést neuvážený gigantický balík fiskálních pobídek, jejichž hlavním účinkem bude to, že příštímu prezidentovi sváží ruce při zjednodušování daňového zákoníku a uzavírání rozpočtového deficitu.
Američané neoblomně pověděli Japonsku, že jediným způsobem jak ozdravit tamní ekonomiku je vymýtit insolventní banky a regenerovat finanční soustavu schumpeterovskou „kreativní destrukcí“. Dnes se zdá, že americké orgány jsou ochotné zvažovat jakékoli opatření, bez ohledu na jeho inflační vliv, jen aby zajistily, že nepadne žádný z významných domácích bankovních a investičních domů.
Zahraniční vlády si už léta stěžují na americké hedžové fondy a tvrdí, že jejich neprůhledné chování představuje nepřijatelná rizika pro stabilitu. Mnozí američtí politici si teď stěžují na netransparentnost fondů svrchovaného majetku (velkých státních investorů, zejména z Asie a Středního východu), které získávají podíly v amerických aktivech představujících skutečnou trofej, například Citibank či Merrill Lynch.
Ve skutečnosti by větší zainteresovanost zemí jako Rusko a Čína na prosperitě ekonomiky USA vůbec nebyla špatná. Ano, bylo by vhodné, aby MMF pro fondy svrchovaného majetku vyvinul dobrovolný kodex chování, ale ten by se neměl používat jako zbraň k prosazování finančního protekcionismu.
Už léta společně s mnoha dalšími žehrám na to, že vyspívající trhy potřebují větší zastoupení v globální finanční správě. Tato věc dnes dalece přesahuje symboliku. Americké hospodářství má potíže a není pravděpodobné, že odletující špony problémů se zastaví na hranicích USA. Experti z vyspívajících trhů i odjinud mají k řešení finančních krizí mnoho co říct. Amerika by měla začít poslouchat, než bude pozdě.
Kenneth Rogoff je profesorem ekonomie a veřejné správy na Harvardově univerzitě a bývalým hlavním ekonomem MMF.
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Kenneth Rogoff or return to our home page.
|
|
