The Unbound Economy
Dokáže MMF odvrátit globální zhroucení?
Kenneth Rogoff
|
|
|
|
Až se tento měsíc v Singapuru na společném zasedání Světové banky a Mezinárodního měnového fondu sejdou finanční špičky, budou se muset vypořádat s jednou mimořádně závažnou otázkou. Existuje způsob jak největší členské státy MMF, zejména Spojené státy a Čínu, postrčit k tomu, aby napomohli rozptýlit rizika plynoucí z obrovských obchodních nevyvážeností světa?
Spojené státy si letos na financování svého obchodního deficitu půjčí zhruba 800 miliard USD. Je k neuvěření, že USA v současnosti pohlcují asi dvě třetiny všech celosvětových čistých úspor, což je situace historicky bezprecedentní.
Třebaže tento flám dlužníků může skončit bez potíží, jak spekuluje předseda Federálního rezervního úřadu USA, většina světových finančních lídrů má právem obavy z unáhlenější změny kurzových parit, která by pravděpodobně vyvolala masivní devalvaci dolaru, ba možná i horší důsledky. Vskutku, budou-li zákonodárci nadále nečinně přihlížet, není těžké si představit prudké globální zpomalení, či dokonce pustošivou finanční krizi.
Přestože Bernanke za nejpravděpodobnější výsledek správně považuje měkké přistání, selský rozum by doporučoval dohodnout se na nějakých preventivních opatřeních, byť by to znamenalo, že USA, Čína a další velcí přispěvatelé ke globální nerovnováze budou muset polknout hořký medikament. Želbohu, přimět politiky ve velkých zemích, aby věnovali pozornost čemukoli mimo to, co se po nich vyžaduje na domácí scéně, není ani zdaleka snadné.
Ač jde o nefér srovnání, je těžké si nevzpomenout na starý bonmot o příbuzné MMF, Organizaci spojených národů: „Objeví-li se spor mezi dvěma malými státy, OSN zakročí a spor se vytratí. Objeví-li se spor mezi malým a velkým státem, OSN zakročí a vytratí se malý stát. Objeví-li se spor mezi dvěma velkými státy, vytratí se OSN.“
MMF se naštěstí ještě neukrývá, třebaže některým velkým hráčům se nelíbí, co má na jazyku. Šéf MMF, Španěl Rodrigo Rato, správně trvá na tom, že Čína, USA, Japonsko, Evropa a hlavní vývozci ropy (v současnosti největšího zdroje nového kapitálu) musí podniknout konkrétní opatření ke zmírnění rizika krize.
Ačkoli o podrobnostech se teprve bude rozhodovat, tyto kroky by mohly zahrnovat větší kurzovou flexibilitu v Číně a možná slib USA, že prokáží silnější oddanost fiskální ukázněnosti. Vývozci ropy by se zase mohli zavázat, že zvýší domácí spotřební výdaje, což by posílilo dovozy.
Podobně postdeflační Japonsko by mohlo přislíbit, že se už nikdy neuchýlí k masivní intervenci, aby zastavilo zhodnocování své měny. Evropa by se mohla dohodnout, že svému oživení nebude podrážet nohy špatně načasovanými novými daněmi, jako jsou ty, jež právě zvažuje Německo.
Podaří se MMF zprostředkovat dohodu? Nedávný katastrofický krach globálních obchodních rozhovorů není povzbudivým předznamenáním. Evropa, Japonsko a (v mnohem menším rozsahu) USA jednoduše neměly vůli usadit své malé, ale vlivné farmářské lobby. Tragickým důsledkem je to, že některé z nejchudších zemí světa nemohou vyvážet své zemědělské zboží, což je jedna z mála oblastí, kde mohou realisticky soupeřit s konkurenty, jako je Čína a Indie.
Naštěstí pro Rata může být řešení globálních nevyvážeností výhodné pro všechny. Celkově vzato, politiky navrhované s cílem zmírnit globální obchodní nevyváženosti napomohou řešit i domácí hospodářské starosti.
Čína například potřebuje silnější měnový kurz, který by jí pomohl zchladit manické investice do vývozního sektoru, a tedy snížit pravděpodobnost kolapsu ve stylu 90. let minulého století. Co se týče USA, ostré zvýšení energetických daní u benzinu a dalších fosilních paliv by nejen napomohlo ke zlepšení bilance vládního hospodaření, ale rovněž by to byla cesta jak začít podnikat kroky proti globálnímu oteplování. Existuje snad lepší způsob, jak by kovaný ochránce životního prostředí a nový ministr financí USA Hank Paulson mohl dramaticky vstoupit na scénu světové politiky?
Obdobně si technokraté v japonské centrální bance jistě uvědomují, že by dokázali hospodářství řídit mnohem efektivněji, kdyby provždy opustili anachronické techniky kurzových intervencí a bezvýhradně přešli k moderním pravidlům cílování měnového kurzu, jež používá Federální rezervní úřad USA i Evropská centrální banka.
Vzhledem k tomu, že Evropa je ve fázi cyklického vzestupu, příjmy z daní by měly začít stoupat i bez vyšších daňových sazeb, takže proč riskovat zardoušení rodícího se oživení kontinentu ještě v kolébce? Saúdská Arábie by díky svým rychle rostoucím ropným příjmům mohla udělat hodně pro upevnění svého obrazu coby významné opory globální finanční stability.
Jestliže dnešní dramatické zadlužování USA přece jen skončí v slzách a světoví předáci nepomohou MMF splnit jeho úkol, dějiny na ně nebudou pohlížet laskavě. Naopak, bude jim dáno za vinu, že byli slepí k blížící se katastrofě, která jim civěla do tváře. Doufejme, že se během této události v mezinárodní diplomacii vytratí pouze rozsáhlé globální obchodní nevyváženosti, a nikoli lídři a instituce, od nichž se očekává, že se s nimi vypořádají.
Kenneth Rogoff je profesorem ekonomie a veřejné správy na Harvardově univerzitě a bývalým hlavním ekonomem MMF.
Copyright: Project Syndicate, 2006.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Kenneth Rogoff or return to our home page.
|
|
