Roads to Prosperity
Kdo zabil Wall Street?
Dani Rodrik
|
|
|
|
CAMBRIDGE – Být dnes finančním skeptikem není žádná dřina. Připomeňme si tedy, jak přesvědčivá byla ještě donedávna logika finančního novátorství, která nás k nynější svízeli dovedla.
Kdo by nechtěl, aby úvěrové trhy sloužily pro dobro soukromého vlastnictví rodinných domů? Začínáme tedy zavedením určité míry skutečné konkurence do oblasti hypotečních úvěrů. Umožníme nebankovním institucím poskytovat úvěry na nákup nemovitosti k bydlení a dovolíme jim, aby zájemcům o vlastní bydlení, jimž konvenční věřitelé nevyjdou vstříc, nabízeli cenově dostupnější hypotéky.
Pak povolíme, aby se tyto úvěry slučovaly do společných fondů a balily do cenných papírů, které lze prodat investorům, čímž se snižuje riziko. Příliv plateb z těchto úvěrů pro domácnosti dále rozdělíme do tranší o různé míře rizika, přičemž držitele těch rizikovějších kompenzujeme vyššími úrokovými sazbami. Pak povoláme ratingové agentury specializované na úvěry, aby potvrdily, že méně rizikové z těchto hypotečně ukotvených cenných papírů jsou dostatečně bezpečné na to, aby do nich investovaly penzijní fondy a pojišťovny. Pro případ, že by se stále ještě někdo ošíval, vytvoříme deriváty, které investorům dají možnost si proti platební neschopnosti vydavatelů těchto cenných papírů pořídit pojištění.
Kdybyste chtěli uspořádat přehlídku přínosů finančního novátorství, těžko byste dokázali přijít s lepším uspořádáním. Díky tomuto systému si miliony chudších a až doposavad vylučovaných rodin pořídily vlastní dům, investoři se těšili z vysokých výnosů a finanční zprostředkovatelé si plnili kapsy poplatky a provizemi. Mohlo to fungovat jedna radost – a až do doby před asi rokem a půl si mnozí finančníci, ekonomové a tvůrci politik mysleli, že to funguje skvěle.
Pak se celá konstrukce zřítila. Krize, která v posledních měsících zachvátila finanční trhy, pohřbila Wall Street a pokořila Spojené státy. Vedle výpomoci pro finanční ústavy v nesnázích ve výši bezmála jednoho bilionu dolarů, již ministerstvo financí USA muselo doposavad poskytnout, vypadají krachy na rozvíjejících se trzích – například krize mexického pesa v roce 1994 nebo asijská finanční krize v letech 1997-1998 – jako poznámky pod čarou.
Kde se ale stala chyba? Pokud naše léčebné úsilí nezasáhne primární příčiny krize, naše nově nalezená regulační horlivost může nakonec společně s toxickými druhy finančních inovací zadusit i ty užitečné.
Potíž je v tom, že o podezřelé viníky není nouze. Zapříčinili problém bezskrupulózní hypoteční věřitelé, kteří sestavili uvěrové podmínky – například „pocukrované“ úrokové sazby a sankce za předčasné splátky –, které vtáhly důvěřivé vypůjčovatele do dluhové pasti? Možná, ale tyto strategie by pro věřitele nedávaly smysl, kdyby nebyli přesvědčeni, že ceny domů setrvale porostou.
Snad je tedy na vině bublina bydlení, která se vyvinula ke konci 90. let, a neochota Federálního rezervního systému Alana Greenspana z ní upustit vzduch. Avšak explozivní růst objemu kolateralizovaných dluhových obligací a podobných cenných papírů šel daleko za meze toho, co bylo potřeba k zachování hypotečního úvěrování. To platilo i pro swapy úvěrového selhání, které se staly nástrojem spekulací namísto pojištění a v úhrnu dosáhly ohromujících 62 bilionů dolarů.
Krize tedy nemusela dosáhnout takového rozsahu, kdyby finanční instituce všech typů v honbě za vyššími výnosy nezvětšovaly dluhovou pákou svou sílu až k prasknutí. Co ale tedy dělaly ratingové agentury hodnotící úvěruschopnost? Kdyby řádně dělaly svou práci a vydávaly včasné výstrahy ohledně rizik, tyto trhy by nenapálily tolik investorů, kolik se jim ve skutečnosti napálit podařilo. Není právě tohle jádrem pudla?
Anebo možná že se skuteční viníci nacházejí na druhé straně světa. Nesmírně spořivé asijské domácnosti a zahraniční centrální banky, které si křečkují zásoby dolarů, zapříčinily globální „převis“ úspor, který vytlačil reálné úrokové míry do záporné oblasti, čímž dále přiživoval americkou bublinu bydlení a zároveň motivoval finančníky k čím dál riskantnějším podnikům s vypůjčenými penězi. Tvůrci makroekonomických politik se mohli dát dohromady a zavčasu z těchto obrovských a neudržitelných nevyvážeností běžného účtu vycouvat. Nečvachtalo by kolem tolik likvidity čekající, až dojde na neštěstí.
Avšak možná že nás do nynější šlamastyky opravdu uvrhlo to, že si ministerstvo financí USA počínalo neobratně, když krize nabírala obrátky. Co za beztak už dost nahnuté situace způsobilo, že se úvěrové trhy zadrhly, bylo odmítnutí ministra financí Henryho Paulsona finančně zachránit Lehman Brothers. Bezprostředně po tomto rozhodnutí se prakticky zhroutilo krátkodobé financování i těch nejlépe kapitalizovaných firem a celá finanční soustava jednoduše přestala fungovat.
S vědomím toho, co se stane, bylo by snad pro Paulsona lepší, kdyby zadržel dech a naložil s Lehmanovými tak, jak už dříve učinil s Bear Stearns a jak byl několik dní nato donucen učinit s AIG: zachránit je penězi daňových poplatníků. Wall Street mohla přežít a američtí daňoví poplatníci mohli být ušetřeni ještě vyšších účtů.
Možná že je marné snažit se najít jedinou příčinu, bez jejíhož vlivu by nám finanční soustava před zraky do povětří nevyletěla. Útěšnou myšlenkou – chcete-li ještě věřit ve zdravý finanční rozum – je, že šlo o případ „nepředvídatelné bouře“, zřídkavého nezdaru, který vyžadoval, aby se prolnulo postavení celé řady hvězd.
Co nám prozradí pitva Wall Street? Šlo o případ sebevraždy? Vraždy? Náhodné smrti? Nebo se jednalo o vzácný případ mnohočetného orgánového selhání? To se zřejmě nikdy nedozvíme. Regulační a preventivní opatření, která zákonodárci zavedou, aby zabránili opakování problému, zůstanou tudíž nutně neohrabaná a jejich účinnost nejistá.
Právě proto si můžete být jisti, že někdy v budoucnu, až současná krize zapadne do hlubin naší paměti, zažijeme další rozsáhlou finanční krizi. Na to můžete vsadit své celoživotní úspory. Což vlastně zřejmě učiníte.
Dani Rodrik, profesor politické ekonomie na Škole státní správy Johna F. Kennedyho Harvardovy univerzity, je prvním nositelem Ceny Alberta O. Hirschmana udělované organizací Social Science Research Council. Jeho poslední knihou je One Economics, Many Recipes (Jedna ekonomika, mnoho receptů) s podtitulem Globalizace, instituce a hospodářský růst.
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Dani Rodrik or return to our home page.
|
|
