Roads to Prosperity
Zbraně, léky a finanční trhy
Dani Rodrik
|
|
|
|
CAMBRIDGE – Krize kolem špatných hypoték znovu ukázala, jak těžko se krotí finance – obor, který je životodárnou tepnou moderních ekonomik a současně jejich nejvážnější hrozbou. Pro rozvíjející se trhy, které v posledním čtvrtstoletí zakusily řadu finančních krizí, to sice není nic nového, avšak rozvinuté ekonomiky se po půlstoletí finanční stability nechaly ukolébat a podlehly uspokojení.
Tato stabilita odrážela jednoduchý princip „něco za něco“: regulaci výměnou za svobodnou činnost. Vlády podrobily komerční banky uvážlivé regulaci výměnou za veřejné pojištění vkladů a funkce věřitele poslední instance. Akciové trhy podléhaly požadavkům na zveřejňování informací a průhlednost.
Finanční deregulace z 80. let nás však zavedla na nezmapované území. Deregulace slibovala rozšíření finančních inovací, které zvýší dostupnost úvěrů, umožní větší diverzifikaci portfolia a alokují rizika směrem k těm, kdo jsou je nejvíce schopni nést. Dohled a regulace by tomu stály v cestě, tvrdili liberalizátoři, a vlády nemohou dost dobře držet s těmito změnami krok.
Současná krize přinesla obrovskou změnu. Dnes si uvědomujeme, že ani nejdůmyslnější tržní aktéři neměli ponětí o nových finančních nástrojích, které se objevily, a nikdo dnes nepochybuje, že finanční sektor potřebuje generální opravu.
Co přesně je však třeba učinit? Ekonomové, kteří se na tyto otázky zaměřují, se dělí do tří skupin.
Za prvé jsou zde libertariáni, pro něž se všechno, co vstupuje mezi dva srozuměné dospělé lidi, téměř rovná zločinu. Prodáváte-li kus papíru, který si chci koupit, je mou zodpovědností vědět, co kupuji, a být si vědom veškerých možných nepříznivých důsledků. Pokud mě nákup poškodí, nemohu to vyčítat nikomu jinému než sobě. Nemohu žádat o pomoc vládu.
Nelibertariáni si uvědomují fatální omyl tohoto argumentu: finanční výbuchy zahrnují to, co ekonomové označují za „systémové riziko“ – všichni platí nějakou cenu. Jak ukazuje záchrana společnosti Bear Stearns, vláda může mít potřebu pomoci soukromým institucím, aby předešla panice, která by vedla k horším důsledkům jinde. Řada finančních institucí, zejména těch největších, tak operuje s nevyslovenou vládní zárukou. To ospravedlňuje vládní regulace úvěrových a investičních praktik.
Z tohoto důvodu se ekonomové z druhé a třetí skupiny – říkejme jim finanční entuziasté a finanční skeptici – více stavějí za intervence. Liší se však v tom, jakou míru intervencí schvalují, což odráží jejich odlišné pohledy na otázku, nakolik dysfunkční je převažující přístup k dohledu a uvážlivé regulaci.
Finanční entuziasté mají sklon pohlížet na každou krizi jako na příležitost k poučení. Regulace a dohled sice nikdy nemohou být dokonalé, avšak rozšíření dohledu i na hedge fondy a další neregulované instituce může negativní aspekty zmírnit. Pokud věci začnou být pro regulátory příliš komplikované, vždy je lze přenechat soukromému sektoru a spolehnout se na ratingové agentury a rizikové modely finančních společností. Výhody finančních inovací jsou příliš velké, než aby je mařila ještě tvrdší intervence.
Finanční skeptici s tím nesouhlasí. Nejsou tolik přesvědčeni, že nedávné finanční inovace vytvořily velké zisky (s výjimkou finančního sektoru samotného), a pochybují, že uvážlivá regulace může někdy být dostatečně účinná. Skutečná uvážlivost podle nich vyžaduje, aby regulátoři využívali širší palety politických nástrojů včetně kvantitativních stropů, transakčních daní, omezení sekuritizace, prohibicí či dalších omezení finančních transakcí – to vše je pro většinu aktérů na finančních trzích klatbou.
Abychom pochopili důvody pro šířeji založený přístup k finančním regulacím, zamysleme se nad třemi dalšími regulovanými sektory: léky, tabákem a střelnými zbraněmi. V každém z těchto sektorů se snažíme vyvážit osobní prospěch a svobodu jednotlivců dělat si, co uznají za vhodné, s riziky, které to obnáší pro společnost i pro ně samotné.
Jednou strategií je zaměřit se na chování, které způsobuje problémy, a spolehnout se na sebekontrolu. Takový přístup v podstatě prosazují finanční entuziasté: nastavte parametry chování a nechte finanční prostředníky, aby jinak operovali svobodně.
Ve všech třech zmíněných oblastech však naše regulace zacházejí podstatně dále. Omezujeme přístup k většině léků, uvalujeme obrovské daně a marketingová omezení na tabák a kontrolujeme pohyb a vlastnictví zbraní. Funguje zde jednoduchý uvážlivý princip: protože je naše schopnost monitorovat a regulovat chování zákonitě nedokonalá, musíme se spolehnout na širší rejstřík intervencí.
Finanční entuziasté jsou v podstatě stejní jako stoupenci držení zbraní v Americe, kteří argumentují tím, že „ne zbraně, nýbrž lidé zabíjejí lidi“. Důsledek je zřejmý: trestejte pouze lidi, kteří pomocí zbraní páchají zločiny, ale nepostihujte také ostatní tím, že omezíte jejich právo na zbraně. Protože si však nemůžeme být jistí, že hrozba trestu odstraší veškerou zločinnost nebo že všichni zločinci budou dopadeni, je naše schopnost přimět držitele zbraní k zodpovědnému chování omezená.
V důsledku toho uplatňuje většina rozvinutých společností přímou kontrolu držení zbraní. Finanční skeptici se domnívají, že naše schopnost předcházet nadměrnému riskování na finančních trzích je podobně omezená.
Otázka, zda člověk souhlasí s entuziasty, nebo se skeptiky, závisí na jeho názoru na přínos finančních inovací. Vrátíme-li se k příkladu léků, je paralelou otázky víry ve finanční inovace aspirin, který přináší obrovský prospěch při nízkém riziku, anebo metamfetamin jakožto stimulátor euforie, po níž však následuje nebezpečný pád.
Dani Rodrik, profesor politické ekonomie na Škole státní správy Johna F. Kennedyho při Harvardově univerzitě, je prvním držitelem ceny Alberta O. Hirschmana udělované Radou pro společenskovědní výzkum. Jeho nejnovější kniha nese název One Economics, Many Recipes: Globalization, Institutions, and Economic Growth (Jedna ekonomika, mnoho receptů: Globalizace, instituce a ekonomický růst).
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Dani Rodrik or return to our home page.
|
|
