Tuesday, September 16, 2014
0

Jak nově promyslet boj proti HIV

KODAŇ – Před třiceti lety začal svět poprvé tušit o hrozící katastrofě, když pětici mladých homosexuálních mužů v Los Angeles porazila nemoc, která vešla ve známost jako HIV/AIDS. Dnes má tato nemoc vskutku globální dopad a každoročně si vyžádá 1,8 milionu životů – je to zhruba stejné, jako by každý rok třikrát vymizeli všichni obyvatelé Washingtonu.

Od roku 1981 samozřejmě došlo k pozoruhodným vědeckým průlomům. Vědci zjistili, že příčinou AIDS je jeden dříve neznámý retrovirus, a odhalili, že se tento virus přenáší převážně pohlavním stykem. Vytvořili testy, které dokážou stanovit, zda je daná osoba HIV pozitivní, případně změřit postup nemoci. Vyvinuli antiretrovirální léky, díky nimž je dnes nákaza HIV chronickým stavem, v němž lze přežívat.

Vedle těchto pokroků se politici, bojovníci za lidská práva i lidé žijící s HIV/AIDS usilovně snaží snížit společenské stigma a diskriminaci. Do léčby a prevence HIV se investovalo bezpříkladné množství prostředků. Do roku 2008 byl celkový objem zdrojů určených na programy HIV v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích neuvěřitelným padesátinásobkem částky vynaložené o pouhých 12 let dříve.

Navzdory tomuto značnému pokroku si však HIV/AIDS stále vybírá trýznivou daň. Každý rok se nově nakazí 2,4 milionu lidí a s HIV/AIDS žije 34 milionů pacientů, kteří potřebují léčbu, aby zůstali naživu. V rozvinutém světě se značně rozšířil mylný názor, že boj proti HIV/AIDS už jsme vyhráli. Ve skutečnosti jen krize přestala být tak viditelná.

V subsaharské Africe žije 10% světové populace, ale nachází se zde 70% všech lidí nemocných HIV/AIDS. Odhaduje se, že v celé Africe snižuje tato choroba průměrná národní tempa růstu o 2-4 procentní body ročně.

Vědci vedení Bernhardem Schwartländerem, ředitelem důkazů, strategie a výsledků v organizaci UNAIDS, spočítali, že do roku 2015 budou zapotřebí každoroční výdaje ve výši nejméně 22 miliard dolarů, aby bylo dosaženo všeobecného přístupu k prevenci HIV, léčbě, péči a podpoře.

UNAIDS a nadace Kaiser Family odhadují, že v roce 2010 věnovali dárci na prevenci HIV, péči, léčbu a podporu celkem 6,9 miliard dolarů – to je o 10% méně než v roce 2009. V důsledku globální finanční krize a únavy dárců snížily uvedené výdaje Dánsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Spojené státy i Evropská komise.

Je politováníhodnou skutečností, že zajistit do roku 2015 finance v objemu 22 miliard dolarů ročně bude prakticky nemožné. Stojí tedy za to položit si jinou otázku: čeho bychom mohli dosáhnout při pouze malém zvýšení současného objemu financí? Touto otázkou se Centrum Kodaňského konsensu a Rushova nadace momentálně zabývají ve svém novém projektu s názvem RethinkHIV.

Názorů na otázku, co by pro dárce mělo být hlavní prioritou, je stejně mnoho jako možností. Mluvili jsme s HIV nakaženými lidmi z celé Afriky, jejichž názory jsou v ostrém kontrastu. V keňském Kawangware osmatřicetiletá Esther vášnivě horovala za hlubší reformu sociální politiky. „Domnívám se, že HIV není jediný zabiják,“ řekla nám. „Ještě rychleji zabíjejí také stigma a stres.“ V tanzanském Mungushi nám naopak osmadvacetiletá Rehema řekla, že největší zlepšení by přinesla hospodářská pomoc. „Je velmi těžké brát antiretrovirální léky, když nemám co do žaludku a když si dělám starosti o to, kde budu žít,“ uvedla Rehema.

V projektu RethinkHIV zapojujeme do této životně důležité diskuse o prioritách některé čelní světové ekonomy, epidemiology a demografy specializované na HIV. Jejich nový výzkum bude znamenat podstatný přínos. Týmy vědců napsaly 18 vědeckých prací, v nichž identifikují nejúčinnější způsoby boje proti této epidemii a zaměřují se na to, co se osvědčilo jako funkční a co by se dalo rozšířit nebo napodobit jinde v Africe.

Všechny práce vypočítávají náklady a přínosy navrhovaných řešení a budou se snažit přesvědčit komisi pěti prvotřídních světových ekonomů včetně tří nositelů Nobelovy ceny, že jejich řešení je ze všech nejlepší. Závěry nositelů Nobelovy ceny pak ukážou na nejefektivnější směry pro dodatečné financování. Tento přístup, takzvaný „proces Kodaňského konsensu“, je totožný s tím, který se každé čtyři roky aplikuje na globální výzvy, přičemž příští se uskuteční v roce 2012.

Výchozí předpoklad je prostý: žádný dolar nelze utratit dvakrát. Miliardu dolarů vynaloženou na jednu sadu přístupů nelze vynaložit jinde. Kde je tedy nejlepší zvýšit výdaje jako první? Často si tuto jednoduchou otázku nikdo neklade, protože by to znamenalo volit mezi mnoha populárními strategiemi, přičemž každá má vlastní základnu zapálených stoupenců.

Tím, že nový výzkum a hodnocení ze strany nositelů Nobelovy ceny zdůrazní efektivitu některých variant – nebo poukážou na politická rozhodnutí, která vyžadují další zkoumání –, mohou pomoci dárcům a urychlit optimální rozhodnutí o otázce, kam by finance měly putovat.

Třicet let po odhalení HIV/AIDS jsme svědky působivých vědeckých a politických pokroků. HIV/AIDS nicméně zůstává každodenní hrozbou pro miliony lidí, brání rozvoji a ničí příliš mnoho životů. V době, kdy pozornost i příliv peněz ochabují, je životně důležité, abychom vystupňovali boj proti této nemoci tím, že do svého arzenálu přidáme i ponaučení z analýzy nákladů a přínosů.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured