Za prezidenta Vladimíra Putina Rusko zahájilo komplexní program restrukturalizace svého obranného průmyslu, který se od konce sovětské éry dramaticky scvrkl. Tento proces sice už přinesl nějaký pokrok, ale přetrvávají zásadní strukturální problémy, jež Rusko vedou k exportu obrovských množství vyspělých zbraní do regionů náchylných ke konfliktům, čímž se Kreml dostává do sporu s Evropou, Spojenými státy a dalšími zeměmi.

Během posledních šesti let Putinova administrativa podporovala znárodňování a konsolidaci obranných firem v soukromém sektoru do velkých, vertikálně integrovaných a státem kontrolovaných holdingů. V listopadu 2000 Putin schválil vytvoření jediné vládou dozorované agentury pro vývoz zbraní, nazvané Rosoboronexport, aby ukončila sebezničující konkurenci, která se vyvinula mezi hlavními ruskými podniky vyvážejícími zbraně. Letos agentura získala výhradní právo k prodeji ruských zbraní do cizích zemí.

V současnosti vláda prosazuje vytvoření obdobné instituce v leteckém sektoru, Sjednocené korporace výrobců letadel, která zahrnuje velké státní i soukromé výrobce letounů s pevnými křídly. Obhájci fúze jsou přesvědčeni, že zlepší efektivitu ruského leteckého průmyslu a že snížením cen zatraktivní ruská letadla pro zahraniční zákazníky.

Za Putina se rovněž ode dna odrazily ruské vojenské výdaje. Letos ruská vláda poskytne ministerstvu obrany téměř 5 bilionů rublů (189 miliard dolarů) v rámci Státního programu přezbrojení v letech 2007-2015. Procento obranného rozpočtu vyčleněné na nákup vojenské výzbroje vzroste ze 44% v roce 2006 na 50% do roku 2011.

Primárním účelem těchto navýšených výdajů je postrčit nové zbraňové systémy z fáze výzkumu a vývoje ke skutečným dodávkám pro ruské ozbrojené síly. Ruské pozemní i námořní síly během let 2007-2015 vymění téměř polovinu (45%) své vojenské výzbroje.

V minulosti podobné plány na dodávky velkých množství vyspělých konvenčních zbraní ruským ozbrojeným silám hatily mizerné praktiky ve státní správě i v branži. Vojensko-průmyslový sektor země trpí omezeným množstvím domácích zakázek a rozsáhlou nadměrnou kapacitou. Nákupy pro ruské pozemní a námořní síly sice narůstají, ale stále představují jen asi čtvrtinu stávající ruské kapacity vojenské produkce. Ruská vláda dnes za nové konvenční zbraně vyrobené v Rusku utrácí více peněz než zahraniční zákazníci. Přesto přetrvávající projevy neefektivity v ruském systému veřejných zakázek v oblasti obrany způsobují, že zahraniční zákazníci získávají víc nových systémů než ruská armáda.

V důsledku toho přední ruské obranné firmy zůstávají silně závislé na zahraničních prodejích. Přestože ruských vývozů zbraní od sovětské éry významně ubylo, výnosy Ruska na jednu transakci jsou nyní vyšší, protože ruské firmy přenechaly velkou část podřadnějšího trhu levnějším dodavatelům, jako je Čína, Indie a další bývalí spojenci sovětského bloku.

Navíc zatímco SSSR poskytoval velké množství vojenského vybavení za uvolněných podmínek nebo bezúplatně (např. na dlouhodobé úvěry, jejichž splacení se neočekávalo), Rusko teď dává slevy jen svým nejbližším spojencům. Ministerstvo obrany 27. března 2007 oznámilo, že mezi roky 2001 a 2006 se ruské roční exporty zbraní zvýšily o 50%, ze 4 miliard dolarů na 6,5 miliardy dolarů.

Ve snaze maximalizovat výnosy z prodejů do zahraničí a posílit vojenský potenciál Ruska bývalý ruský ministr obrany Sergej Ivanov, který v současnosti dohlíží na ruský vojensko-průmyslový komplex a je jedním ze dvou předních kandidátů, již by mohli vystřídat Putina na postu prezidenta, zdůraznil potřebu, aby „národní obranný průmysl našel rovnováhu mezi závazkem vyzbrojit ruskou armádu a příležitostí vyvážet zbraně do zemí nepodléhajících sankcím OSN.“ Mnozí ruští představitelé se domnívají, že prodej zbraní kromě pozitivního účinku na zachování zdraví ruského vojensko-průmyslového komplexu také podpoří ruské diplomatické zájmy, neboť posílí vazby se státy, jež zbraně nakoupí.

Tyto transakce ovšem zkomplikovaly vztahy Moskvy se zahraničními vládami, zejména se Spojenými státy. Američtí představitelé si stěžují, že ruská dobrovolná omezení prodejů zbraní jsou mnohem volnější než tatáž omezení v západních zemích, zejména ve vztahu k autoritářským vládám obviněným z porušování lidských práv či státům usilujícím o získání zbraní hromadného ničení.

Washington protestuje proti ruským vojenským prodejům do Běloruska, Číny, Íránu, Sýrie, Uzbekistánu a Venezuely. Na počátku ledna 2007 vláda USA uvalila ekonomické sankce na tři ruské společnosti, včetně Rosoboronexportu, za prodej raket a dalších zakázaných vojenských technologií do Íránu a Sýrie.

Ruští představitelé trvají na tom, že jejich vojenské exporty vyhovují všem patřičným mezinárodním zákonům a zahrnují pouze primárně obrannou výzbroj, která nenaruší regionální mocenské rovnováhy. Dodávají ještě, že USA a jejich spojenci také zasílají obrovská množství zbraní do konfliktních oblastí, včetně jižní Asie a Středního východu. Dále ruští představitelé tvrdí, že americké i jiné zahraniční námitky jsou často odrazem snahy odstranit nemilou ruskou konkurenci nebo oslabit vliv Kremlu ve významných regionech, například ve východní Evropě, Asii a na Středním východě. V roce 2005 šéf Rosoboronexportu Sergej Čemezov řekl: „Nedělejme si iluze: přestaneme-li posílat zbraně na export, udělá to někdo jiný.“

Zdá se, že Rusko je ochotné o některých bezpečnostních otázkách jednat, mimo jiné o tak citlivých záležitostech, jako je Írán a Kosovo. Prosazení limitů u ruských prodejů zbraní se ovšem ukáže jako mnohem těžší věc. Vzhledem ke stavu ruského vojensko-průmyslového komplexu, ohledy na národní hrdost, geopolitický vliv a podnikatelské zisky pravděpodobně zachovají ruský zájem na prodeji zbraní téměř jakémukoli zájemci, ať už je to západním vládám sebevíc proti srsti.