Spojené státy potřebují znovu objevit, jak být „chytrou mocností“. Takový byl závěr oboupartajní komise, jíž jsem s Richardem Armitagem, bývalým náměstkem ministra zahraničí v Bushově administrativě, nedávno spolupředsedal. Komise pro posouzení stavu chytré moci, již svolalo washingtonské Středisko pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), se skládala z republikánských i demokratických kongresmanů, bývalých velvyslanců, penzionovaných armádních důstojníků a šéfů neziskových organizací. Dospěli jsme k závěru, že v posledních letech utrpěl image i vliv Ameriky a že USA musí přejít od vývozu strachu k vštěpování optimismu a naděje.

Nejsme sami. Ministr obrany Robert Gates nedávno vyzval vládu USA, aby více peněz a úsilí věnovala „měkké moci“, mimo jiné diplomacii, hospodářské pomoci a komunikaci, protože samotná armáda nedokáže bránit americké zájmy po celém světě. Gates poukázal na to, že vojenské výdaje činí celkem bezmála půl bilionu dolarů ročně, oproti rozpočtu ministerstva zahraničí ve výši 36 miliard. Připustil, že je zvláštní, aby hlava Pentagonu žádala o posílení zdrojů ve prospěch ministerstva zahraničí, leč žijeme v neobvyklých časech.

Chytrá moc je dovednost kombinovat tvrdou moc nátlaku či peněz s měkkou mocí přitažlivosti motivující ke vstupu do úspěšné strategie. Celkově vzato, během studené války se USA dařilo tohoto spojení dosahovat; poslední dobou ale zahraniční politika USA má tendenci příliš spoléhat na tvrdou moc, protože právě ta je nejpřímočařejším a nejzřetelnějším zdrojem americké síly.

Avšak byť je Pentagon nejlépe vyškoleným a personálně obsazeným údem vlády, to, čeho může tvrdá moc dosáhnout sama, má své meze. Demokracie, lidská práva a rozvoj občanské společnosti nejsou plodem střelné zbraně. Pravda, americká armáda má působivou operační schopnost, ale obracet se na Pentagon proto, že umí odvést svou práci, vytváří obrázek přehnaně militarizované zahraniční politiky.

Diplomacie a zahraniční pomoc se často nedostatečně financují a přehlížejí, zčásti proto, že je u kritických problémů těžké názorně doložit jejich krátkodobý účinek. Kromě toho je těžké měkkou moc vykonávat, protože mnohé zdroje americké měkké moci leží mimo vládu v soukromém sektoru a občanské společnosti, v bilaterálních spojenectvích, multilaterálních institucích a nadnárodních stycích. Americké zahraničněpolitické instituce a jejich personál jsou navíc roztříštěné, spadají pod různé úseky a chybí adekvátní meziagenturní postup rozvoje a financování strategie chytré moci.

Náš kurz vychýlily také dopady teroristických útoků z 11. září 2001. Od šoku, jenž útoky vyvolaly, USA namísto tradičnějších hodnot země, naděje a optimismu, vyvážejí spíš strach a zlost. Záliv Guantánamo se stal mnohem významnější globální ikonou než Socha svobody.

Komise pro posouzení stavu chytré moci při CSIS uznala, že terorismus je skutečnou hrozbou a že s námi zřejmě bude desítky let, ale poukázala na to, že přehnané reakce na provokace extremistů působí USA větší újmu, než by kdy dokázali teroristé. K úspěchu v zápase proti terorismu je třeba najít novou ústřední premisu americké zahraniční politiky, která nahradí současný motiv „války proti teroru“.

Touto premisou by mělo být odhodlání investovat do poskytování veřejných statků, jež lidé a vláda po celém světě chtějí, ale bez amerického vedení jich nemohou dosáhnout. Takto by USA mohly znovu vybudovat rámec, který potřebují, mají-li se vypořádat s globálními výzvami.

Konkrétně Komise pro posouzení stavu chytré moci doporučila, aby se americká zahraniční politika zaměřila na pět kritických oblastí:

• Oživení aliancí, partnerství a mnohostranných institucí, z nichž mnohé v posledních letech kvůli jednostranným přístupům upadly do chaosu.

• Vyzdvihnutí úlohy hospodářského rozvoje tak, aby přispěl k protnutí zájmů USA se zájmy lidí ve světě, přičemž se má začít zásadní iniciativou v oblasti globálního veřejného zdraví.

• Investice do veřejné diplomacie, která se bude soustřeďovat méně na rozhlasové a televizní vysílání a více na přímý kontakt, vzdělávání a výměny, které zapojí občanskou společnost a zaměří se na mladé lidi.

• Odolávání protekcionismu a propagace vytrvalého angažmá v globální ekonomice, čehož je zapotřebí pro růst a prosperitu doma i v zahraničí, a dále úsilí o začlenění těch, kdo kvůli změnám plynoucím z otevřeného mezinárodního hospodářství zůstali pozadu.

• Formování celosvětového konsenzu a vývoj novátorských technologií s cílem vyřešit čím dál závažnější globální výzvy energetické bezpečnosti a změny klimatu.

Realizace takové strategie chytré moci bude vyžadovat strategickou revizi toho, jak je vláda USA organizována, koordinována a financována. Příští prezident by měl zvážit řadu kreativních řešení, aby maximalizoval schopnost administrativy organizovat se tak, aby dosahovala úspěchů, mimo jiné jmenování vysokých funkcionářů, jejichž pravomoci by sahaly napříč agenturami, aby mohli lépe uspořádat zdroje.

To si vyžádá inovace, ale USA byly chytrou mocností v minulosti a mohou se jí stát znovu.