NEW YORK – Hrůzy haitského zemětřesení neustávají. Samotné zemětřesení zabilo snad až sto tisíc lidí. Nemožnost zorganizovat bezodkladnou pomoc stojí život desítky tisíc dalších. Víc než milion lidí je vydán na pospas hladovění a nemocem a vzhledem k blížícím se obdobím dešťů a hurikánů jim hrozí další rizika.

I ekonomika natolik zbídačená jako ta haitská je spletitou soustavou závislou na obchodu mezi venkovskými a městskými oblastmi, na dopravě, elektřině, službách přístavů a úkonech vlády. Haitská ekonomika fungovala špatně už dříve, a když udeřilo zemětřesení, byla stále ještě otřesena čtyřmi hurikány z roku 2008.

Skutečnost, že zemětřesení zasáhlo hlavní město a zničilo všechna střediska společenské aktivity, narušila systémy, na nichž závisí běžný městský život. Miliony lidí jsou bez živobytí a bez prostředků k přežití.

První fáze účinné reakce, první tři až čtyři týdny, se musí věnovat záchraně přeživších a stabilizaci dodávek potravin, vody, lékařských služeb a přístřeší pro místní obyvatele. Řádně připraveno na to nebylo ani Haiti, ani okolní svět a desetitisíce lidí zemřou zbytečně. Je třeba modernizovat světové systémy reakce na nouzové situace, zejména ve zbídačených zemích ležících v pásmech náchylných k zemětřesením, erupcím sopek, suchům, hurikánům a záplavám.

Zhruba po měsíci tato krizová fáze přejde v desítky let trvající zápas o zotavení a dlouhodobý rozvoj. Haiti musí předejít vleklému období stanových měst, v nichž jsou lidé pouhými běženci. Kde by ale lidé bez střechy nad hlavou – celkem stovky tisíc, ba možná přes milion – měli bydlet? Jak jim zajistit potraviny, vodu, zdravotní péči a přístřeší? A jak mohou začít přispívat k oživení základního ekonomického života?

Hospodářství bude mít v nadcházejících letech jednoduchou strukturu a většina ekonomických činností se bude soustředit do pěti sektorů: drobného či malorolnického zemědělství, rekonstrukce, služeb přístavů a lehkého průmyslu, lokálního drobného obchodu a veřejných služeb, mimo jiné zdravotnictví a školství. Klíčovým úkolem je podpořit těchto pět sektorů tak, aby se spojila krátkodobá pomoc s dlouhodobou rekonstrukcí a rozvojem.

Zaprvé je zapotřebí vyvinout obzvláštní snahu na podporu malorolnického zemědělství a venkovských komunit. To statisícům vysídlených lidí umožní vrátit se do svých obcí na venkově a živit se farmařením. Za pomoci hnojiv, kvalitnějších osiv, drobných zavlažovacích systémů, rychlého školení a služeb celoživotního vzdělávání a nízkonákladových skladovacích sil se haitská potravinová produkce může během několika příštích let zdvojnásobit až ztrojnásobit, takže zemi uživí a vytvoří novou venkovskou ekonomiku.

Rekonstrukce – silnic, budov a vodovodů a kanalizací – zaměstná desetitisíce, ba možná statisíce haitských stavebních dělníků a povzbudí obnovu měst. Světový potravinový program může pomoci drobným zemědělcům produkovat víc potravin na venkově a pak nakoupit potraviny, které se použijí v programech práce za stravu orientovaných na stavební projekty.

Haitská infrastruktura byla mizerná už před zemětřesením (odtud tamní šokující úmrtnost) a teď je z velké části v troskách. Bude zapotřebí velkoobjemových kapitálových investic, aby se znovu vybavily přístavy a obnovila elektrická rozvodná síť.

Zotavení si dále vyžádá obnovu sektoru výroby alespoň malého rozsahu. Haiti, podobně jako sousední Dominikánská republika, tvořilo kdysi pracovní místa v přístavních závodech, zahrnujících produkci oděvů, baseballových míčků a dalších výrobků lehkého průmyslu. Tyto pracovní příležitosti v 90. letech vymizely, když USA uvalily na Haiti embargo jako součást snahy o znovuzavedení demokracie. Demokracie se vrátila, ale ekonomika byla v troskách.

Jiným zemím se z trosek přírodních pohrom a válek podařilo povstat a Haiti může během příštích pěti deseti let uspět také. V nadcházející dekádě a obzvlášť v příštích pěti letech však při hrazení rekonstrukčního úsilí nebude možné vyhnout se nutnosti spoléhat na mezinárodní financování a převážně grantovou pomoc. Svět na Haiti rozsáhle utrácel už dřív, ale velice neefektivně. Tentokrát musí postupovat správně.

Nezbytně nutná je jasná strategie, která posílí výše zmíněné klíčové sektory. Každý sektor vyžaduje pětiletou strategii obnovy s jasným rozpočtem a jasnými obrysy partnerství a úkolů, které spojí haitskou vládu, nevládní organizace a institucionální dárce, zejména vlády a mezinárodní agentury.

Druhým klíčem k úspěšné rekonstrukci je sladění mezinárodní reakce. Snah usilujících o obnovu země se už teď pravděpodobně účastní alespoň 40 oficiálních organizací ze zahraničí, ne-li víc. Vedle nich jsou tu stovky, ne-li tisíce místních, haitských nevládních organizací. Samotná haitská vláda je v důsledku úmrtí a zkázy ochromená.

Měl by existovat jeden zastřešující rámec. Měl by se používat jeden hlavní bankovní účet s příspěvky mnoha dárců, z něhož by se hradily obrovské výdaje za haitskou obnovu. Měl by vzniknout mimořádně odborně zdatný výkonný tým, který bude koordinovat podpůrná mezinárodní úsilí. To vše by bylo vhodné zavést velice brzy, dokud panuje mezinárodní zájem. Svět velice brzy obrátí pozornost na další krizi – dřív, než se Haiti vůbec začne zotavovat.

Problémy mezinárodní spolupráce sleduji už čtvrtstoletí. Každá agentura má svou úlohu, ale taktéž mají sklon se spíš hašteřit o výsostné vody než spolupracovat. Mezinárodní sliby financování se dělají kvůli novinovým titulkům a efektním fotografiím, ale nakonec se neplní. Potřebujeme proto peníze v bance a jasné vedení.

Mým kandidátem na řízení tohoto procesu je Meziamerická rozvojová banka (IDB). Ke koordinaci velkého počtu agentur, které se rekonstrukce budou účastnit, IDB kvalifikují její hluboké, dlouhodobé závazky na Haiti a odborné znalosti v oblasti zemědělství, zdravotnictví, školství a infrastruktury. Měla by úzce spolupracovat s profesionálním výkonným týmem sestaveným z místních i exilových Haiťanů s patřičnými kvalifikacemi.

Obnova Haiti bude stát asi 10 až 20 miliard dolarů a potrvá značnou část počínající dekády. Začneme-li teď hned, zachráníme bezpočet životů a předejdeme další tragické spirále úpadku společnosti, která stojí na pokraji přežití.