Všechny ozvuky finanční krize vyvolané špatnými hypotékami ve Spojených státech jsou sice stále ještě nejasné, ale mezi dopady, jež nebyly předvídány, už teď patří nezastavitelná poptávka po větší transparentnosti na finančních trzích a po lepší regulaci.

Jednou částí finančních trhů, která nepodléhá pravidlům transparentnosti a zveřejňování údajů, jež platí třeba pro banky a vzájemné fondy, jsou hedžové fondy a fondy soukromého kapitálu. Ač dříve relativně malé, nyní pět největších obchodů soukromého kapitálu (private equity) zahrnuje víc peněz než roční rozpočty Ruska a Indie. Aktiva v hedžových fondech a soukromých kapitálových firmách dnes činí 3 biliony dolarů a očekává se, že do konce roku 2010 dosáhnou 10 bilionů dolarů. Tyto fondy dnes silně závisejí na investicích penzijních fondů a na penězích vypůjčených od bank a z dalších nesoukromých zdrojů.

Ba tyto soukromé fondy odpovídají asi za dvě třetiny všech nových dluhů. Takže jestliže se vyvine problém týkající se dluhů, tak jako v případě americké hypoteční krize, je třeba si všímat podílu soukromých fondů na jeho vzniku. Ty jsou, stručně řečeno, zásadní potíží pro finanční stabilitu, a nebudou-li regulovány, se vší pravděpodobností přispějí k budoucím krizím.

Velké fondy soukromého kapitálu se ukázaly jako hrozba pro zdravé společnosti, práva pracujících i pro Lisabonskou agendu Evropské unie (jejímž cílem je proměnit Evropu v neúspěšnější ekonomiku ve světové konkurenční soutěži). Obvykle přebírají firmy prostřednictvím vypůjčených peněz – často jde o víc než 80% ceny. Společnost je po takovém „pákovém odkupu“ zatížena dluhem a splátkami úroků, propouštějí se její zaměstnanci a rozprodávají aktiva. Z kdysi ziskové a zdravé společnosti se ždímají krátkodobé zisky, z nichž nemají prospěch ani pracující, ani reálná ekonomika.

Dva fondy soukromého kapitálu koupily v roce 2004 v Británii Automobilovou asociaci (AA). Ta vykazovala zisk ve výši 75 milionů liber a rozvíjela své služby za pomoci 10 tisíc pracujících. Roční zisky sice od té doby vzrostly na 190 milionů liber, ale bylo propuštěno 6000 osob a zvýšily se jak náklady, tak čekací doby pro členy AA, kteří potřebují službu opravy nebo zprovoznění vozidla.

V Dánsku zase skupina firem zaměřených na soukromé kapitálové vstupy převzala v roce 2005 telekomunikační společnost TDC, přičemž koupě byla z 80% financována půjčkou. Firemní poměr zadlužení vůči aktivům vyletěl z 18% na 90%, neboť k umořování dluhu se využívaly rezervy společnosti určené na dlouhodobý rozvoj, v dané branži naprosto zásadní.

Tyto fondy jsou velkou měrou osvobozené od daní, často proto, že jsou registrovány v daňových oázách, třebaže působí ze světově nejvýznamnějších finančních center. Jistý manažer takového fondu přiznal, že platí nižší daně než jeho uklízečka. V USA bylo propočteno, že tyto fondy ve ztracených příjmech z daní stojí 2 až 3 miliardy dolarů – což je částka třikrát převyšující rozpočet EU na humanitární pomoc.

Odborové svazy ve Velké Británii, Německu, Kanadě i jinde už dlouho poukazují na škody působené pákovými odkupy. Totéž platí pro významné politiky, jako jsou bývalý německý vicekancléř Münterfering, který fondy soukromého kapitálu označil za „kobylky“, a přední demokraté ve Výboru pro finanční služby Kongresu USA. Vyšetřování těchto privátních fondů vedla skupina sociálních demokratů v Evropském parlamentu, britská dolní sněmovna i australský parlament.

Komisař EU pro vnitřní trh Charlie McCreevy jakýkoli krok směrem k silnějšímu dohledu nad hedžovými fondy a fondy soukromého kapitálu neochvějně odmítá. Proud se ale obrací proti němu. Britský ministerský předseda Gordon Brown, německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy se na podzimním summitu EU ve společném prohlášení shodli, že na finančních trzích je zapotřebí více transparentnosti. Brown ještě samostatně přislíbil, že zalepí všechny skuliny, které manažerům hedžových fondů umožňují vyhýbat se placení daní.

Odvětví soukromého kapitálu i hedžových fondů reagovala zveřejněním dobrovolných kodexů chování. Paul Marshall, předseda správní rady hedžového fondu, listu Financial Times řekl, že doufá, že dobrovolné opatření v rámci branže „odvede ten tlak“. Alespoň to bylo transparentní.

Nikdo nechce fondy soukromého majetku ani hedžové fondy démonizovat či zbytečně omezovat. Investice rizikového kapitálu do novátorských a vysoce rizikových nových společností zdůrazňují jejich potenciálně užitečnou úlohu. Avšak ty tvoří jen malou část (5%) sektoru soukromého kapitálu. Vzhledem k tomu, že největší část branže (60%) se zakládá na pákových odkupech a krajním zadlužení, zdá se naprosto rozumné požadovat, aby tyto fondy ctily transparentnost a dodržovaly daňová pravidla akceptovaná všemi ostatními.

Vposledku by se soukromé fondy měly regulovat globálně. Můžeme zavést opatření v každé z našich členských zemí i v EU, ale realistickým začátkem by bylo koordinované konání EU a USA. Soukromé fondy bez těchto dvou obřích trhů podnikat nemohou a musely by se jejich požadavkům podvolit. V EU existuje ochota jednat. Tváří v tvář lídrům tří největších evropských ekonomik není McCreevy vážnou překážkou. Současný obyvatel Bílého domu sice je významnější překážkou reformy, ale změna se blíží.

Avšak ani zajištění transparentnosti a přístupu k informacím nemůže zcela vyřešit silně dluhově zatížené pákové odkupy, jež by i tak byly nepřijatelné. Je zapotřebí stanovit omezení velikosti dluhu, jenž může jedna společnost nahromadit, a změnit legislativu týkající se akvizic a fúzí tak, aby pamatovala na pákový efekt. Posledně jmenovaný úkol zjevně spadá do kompetence EU. Dále je třeba ochránit naše penzijní úspory, které se v současnosti rozsáhle investují do soukromého kapitálu. Stručně řečeno, potřebujeme řádný kontrolní mechanismus pro sektor finančních služeb v Evropě.

Je mnoho otázek, o nichž je ještě třeba hovořit. Potřebujeme seriózní diskuse, aby bylo dosaženo celoevropských a mezistátních dohod a abychom povzbudili USA k posunu v tomtéž směru. Pro dobro našich penzí, úspor, pracovních míst a sociálních států ale platí, že čím dříve změna přijde, tím lépe.

Copyright: Project Syndicate/Europe’s World, 2008.
www.project-syndicate.org
www.europesworld.org
Z angličtiny přeložil David Daduč